Třebíčsko

Výlet 007 (po 01.04.2002) Údolím řeky Jihlavy kolem Mohelna

Úvodní stránka trasovníku > kraj Vysočina > Třebíčsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (12 ks)

doprava : autobus a nohy místo : okres Třebíč - Z Brna autobusem, ze Senorad na Biskoupský kopec (BRNO-venkov), pak okrajem Lhánic dolů k řece Jihlavě a proti proudu až na Mohelno. Pak nahoru na step a pak do vsi. Autobusem do Brna. délka : 9 km mapa KČT č.: 1:50 000 č. 83 - Okolí Brna - Ivančicko

Úvodní stránka trasovníku > kraj Vysočina > Třebíčsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (12 ks)

Mikroregion Náměšťsko  server o řekách  Senorady  Lhánice  Mohelno - step 

Popis výletu ^

Krajina výletu je typická Vysočina s raritními kaňonovitými údolími řek Oslavy, Chvojnice a Jihlavy. Zpočátku jsme se pohybovali po náhorní zvlněné plošině v okolí Senorad mezi údolím Oslavy na severu a údolím Jihlavy na jihu. Posléze jsme klesali dolů do údolí Jihlavy, motali jsme se na těsně podél vody přes skály a balvanovité údolí.Chvíli po vršcích a chvíli po údolí řeky Jihlavy. Nakonec jsme se dostali do oblasti Mohelnské hadcové stepi. Tedy jsem šli celou dobu buď na svazích nad řekou či přímo v jejím údolí. Okolí tvoří zajímavá a srázovitá skaliska, sestupující až k vodě.

Přírodní park Střední Pojihlaví - tvoří jej kaňonovité údolí řeky Jihlavy, pod vodním dvojdílem Dalešice-Mohelno. Polopřirozené porosty na skalnatých úbočích se vzácnou květenou, jižně obrácené svahy a sutě jsou stanoviště teplomilných rostlin.

Senorady - obec nad soutokem Chvojnice a Oslavy, kdysi zde stávalo hradiště z období eneolitu 2200 př.n.l. Později zde bylo vybudováno tvrziště (14.st.). Dnes jsou patrné jeho zbytky na vrcholku zvaném Šance. Najdete zde kapličku, křížek a pomník padlým válek. Známou turistickou lokalitou je Senoradský mlýn u soutoku Chvojnice a Oslavy.

Biskoupský kopec - vrchol nad obcemi Biskoupky a Senorady, bývalé pastviny dnes tvoří přírodní rezervaci s chráněnými konikleci, množstvím keřů, roztroušených stromů, jalovců a balvanů.

Lhánice - malá obec mezi Kozénkem a Mohelnem nad údolím řeky Jihlavy. Vede odtud cesta k tábořištím u řeky.

Mohelnská step - Národní přírodní rezervace na hadcové stráni v obrovském oblouku řeky Jihlavy. Tvoří jej skalní amfiteátr se skalní a travní drnovou stepí s porostem borovic. Původně černý hadec (serpentinit) zvětráváním zelená a celé území je sídlem mnoha chráněných živočichů a rostlin, které se na toto stanoviště vážou. V rezervaci najdete dvě naučné stezky - jarní (3,5 km) a podzimní Ouh (4km).

Vodní dílo Dalešice - hlavní nádrž v prostoru obce Kramolín spolu s níže popsanou vyrovnávací nádrží s vodním dílem Mohelno tvoří soustavu nádrží pro přečerpávací vodní elektrárnu na řece Jihlavě. Sypaná zemní hráz zajišťuje čistý spád 88,7 m - 60,5 m.Podle projektu počítá přečerpávací cyklus s pěti hodinami denně pro turbínový provoz a šesti hodinami denně pro čerpadlový provoz. V horní nádrži se tedy má pohybovat hladina v rozsahu 2 m, ve spodní 11 m. Celková účinnost přečerpávacího cyklu činí 72,7%. Ovládání provozu je bezkontaktní automatikou. Zařízení tvoří 4 přečerpávací reverzní soustrojí typu Francis. Každé má turbínový výkon 105 MWe, maximální příkon v čerpadlovém provozu pak 115 MWe. Změna turbínového a čerpadlového provozu se provede reverzací otáček motorgenerátoru.V provozu od roku 1978.

Vodní dílo Mohelno - průtočná vodní elektrárna pod gravitační betonovou hrází je osazena jednou průtočnou Kaplanovou turbínou s výkonem 1,23 MWe při maximálním spádu 35,6 m a minimálním spádu 21,2 m. Do konce roku 1992 vyrobila 290,6 TJ (80.722 MWh).Nádrž slouží k ředění odpadních vod z JE Dukovany.V provozu od roku 1977.

Mohelno - obec jejíž jméno se patrně odvozuje od staré neolitické mohyle nad obcí na vršku. Kdysi zde stávalo i tvrziště a hrad. V obci mají domy v centru staré rozvětvené a propojené sklepy z 15.st. Původní románský kostel Všech Svatých přestavěný goticky se zděnou velkou zvonicí vedle, renesanční fara s pěknou branou, renesanční radnice s podloubím, empírová škola z 18.st.

Popis zajímavostí ^

Autobusem jsme dojeli do stanice Senorady - kovárna a pak jsem se vydali kousek zpátky po žluté značce na odbočku na Biskoupský kopec. Cesta vede doprava do kopce zpočátku po polní cestě plné písčité půdy. Stoupáme na zalesněný vršek, kde mezi roztroušenými balvany granitické horniny roste spoustu borovic, keřů, sem tam jalovce a je zde přírodní rezervace. V tuto dobu zde potkáváme modré květy konikleců, ale jsou pomrzlé, stejně jako okolní obilí. Na vršku si dáváme snídani a pokračujeme směrem na Kozének, lokalitu pod kopce Na hlínách. Jdeme polní cestou a pak vcházíme do jehličnatého lesa, kterým jsme došli až nad horní konec obce Lhánice. Cestou potkáváme několik houbařů (se psy - do lesa??) a dokonce na polňačce i auto. Na okraji lesa u jakéhosi zbytku pomníku odbočujeme doleva, míjíme vesnici a po chvíli narážíme na červenou značku. Po té jdeme směrem do údolí Jihlavy. Chvíli se zastavujeme na skaliskách nad řekou a pozorujeme tok řeky v zákrutách dole pod námi. Je tady klid. Po chvíli scházíme dolů a vedle chatek si leháme do trávy nedaleko řeky. Ta zde vytvořila malou a širší zátoku s množstvím velkých stromů podél svého toku. Po odpočinku na suché trávě a teplém slunci pokračujeme dále a od jezu na Dolním mlýnu (nad námi se tyčí skaliska Mohelničky) to kde již ztěžka. Z přehrady nad námi pouští jaksi trochu více vody a cesta je často utopena i 50 cm pod hladinou. Dokonce lavičky a ohniště se topí ve vodě. Nakonec ale najdeme cestu mezi skalami a řekou a pokračujeme až k tábořišti. Spíše lázeňskému středisku protože vedle chatek se buduje vedle koryta řeky bazén, je tu horolezecká stěna, tenisové kurty. No prostě honosný nóbl pionýrský tábor. Jak zde mohlo býti hezky dětem bez rodičů a bez techniky. A to se ještě dovídáme, že pán zde zrovna kope výkop pro kabelovou televizi, která se zavede do chatek na sledování zvoleného programu videa. No dnešní kapitalismus je prostě posraný a lidé přemlsaní a posraní taky. Já jen děkuji bohu, že jsem mohl vyrůst v komunismu a zažít pravou atmosféru pionýrského tábora, kde jsme si museli sami postavit ohniště, jedli jsme na dřevěných lavicích u stolů pod igelitovou střechou a vařilo se na staré vojenské kuchyni. Nebo na další tábory bez rodičů, bez televize v přírodě. Pouze se o nás musely starat vedoucí a naučit nás se bavit bez moderních technologií. A žádné rudé šátky a agitace, jak se nás dneska snaží přesvědčit IQ novináři (souhlasím s tebou Miloši - jsou to tupci). No po moderní vsuvce jsme pokračovali dále nejdříve vysoko nad řeku přes hřbet a pak dolů k tábořištím a dále k mostu přes řeku pod Mohelnem. Jsou zde již i chatky. Po další zastávce míjíme budovu Mohelnského mlýna (ústav Akademie věd) a pak již vycházíme po Ouhu stezky nahoru na step. Je zde nádherný rozhled na celou lokalitu s hlubokým údolím, ohromnou zákrutou i vysokou betonovou hráz nádrže Mohelno, ve které je zrovna otevřena jedna z výpustí a hlučně chrlí hektolitry vody. Až sem je slyšet zvuk vody a vidět ohromný oblouk vypouštěné vody. Na stepi ještě nic neroste, je tu spousta lidí (je svátek) a také zde potkávám pracovníka Agentury ochrany přírody Třebíč, který je zde na obchůzce. Přes zákaz zde někteří negramotní cyklojezdci vedou kola až na dřevěnou plošinu nad zákrutou. Co chcete ale dělat, když je ochránce jeden s velkým dalekohledem a cyklistů šest. Někteří lidé by se měli zavírat, nebo alespoň střílet solí a pepřem. A měsíc práce na přírodních rezervací o chlebě a vodě. Od božích muk na vrcholku nad obcí je hezký rozhled do krajiny. Vlevo je vidět rozhledna Babylon. Okolí jen hyzdí betonové monstrum, které nám "závidí" celý svět. Dukovany. Pak jsme pokračovali do obce až k restauraci u kostela. Po obědě jsem autobusem jeli domů. A to jsme měli ohromné štěstí. Došli jsme na zastávku naštěstí o dost dříve - jakýsi magor na ČSAD zapomněl přepsat jízdní řády a autobus jel asi o 15 minut dříve. A řidič se ještě divil, že většina lidí dobíhá na poslední chvíli a nadává mu že jede brzo. Prý již takto jezdí od začátku roku. Pane řidiči a debilové z ČSAD - jak to mají vědět turisté, kteří tady jedou poprvé v životě či ostatní lidé. Bohužel v tomto posraném postkomunistickém státě, kde většina jakž takž fungovala a člověk měl alespoň trochu zastání, dnes ve "skvělém" a nádherně růžovém kapitalismu si můžete tak akorát škrábat prdel, když vám ujede autobus. A že další už nejede, většinou ani nenavazuje na spoje vlaků, to nikoho nezajímá. S heslem na ústech "vše pro lid, ale hlavně pro mně" opouštíme autobusové nádraží a míříme domů. Do dalších skvělých zítřků.

Tabulka a graf převýšení ^

Úvodní stránka trasovníku > kraj Vysočina > Třebíčsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (12 ks)

© www.trasovnik.cz - všechna práva vyhrazena; kopírování bez souhlasu zakázáno  [ info@trasovnik.cz ]