Jesenicko

památky regionu a měst

Úvodní stránka trasovníku > Olomoucký kraj > Jesenicko (popis regionu)

Seznam památkových objektů regionu 5 měst (k 1.1.2008) Javorník Jeseník Vidnava Zlaté Hory Žulová

Úvodní stránka trasovníku > Olomoucký kraj > Jesenicko (popis regionu)

Seznam památkových objektů regionu ^

Památky UNESCO - zde nejsou.

Národní kulturní památky - zámek Janský vrch v Javorníku od r.2001;

Archeologické památkové rezervace - zde nejsou.

Ostatní památkové rezervace - zde nejsou.

Městské památkové rezervace - zde nejsou.

Vesnické památkové rezervace - zde nejsou.

Krajinné památkové zóny - zde nejsou.

Městské památkové zóny - Javorník od r.1992; Vidnava od r.1992;Zlaté Hory od r.1992;

Vesnické památkové zóny - Dolní Údolí, Horní Údolí od r.2004; Rejvíz od r.2004;

Hrady - zde nejsou.

Zříceniny - zřícenina hradu Kaltenštejn (nazývaný také Hradisko) ze 13.st., jižně od Černé Vody, s částí hlavní věže, pozůstatky paláce a obvodových zdí; zřícenina hradu Edelštejn ze 13.st. se zbytky hradeb a věže, jámy po základech paláce; zřícenina Leuchtenštejn ze 13.st. nad Zlatými Horami se zbytky válcové věže a základových zdí hradeb; zřícenina hradu v Žulové ze 13.st. v 16.st. přestavěn, dnese zbytky zdí a s českým unikátem - s kostelem v bývalé bergfritové běži; zřícenina Rychleby u Javorníku ze 13.st. s romantickou opravou v 19.st., dnes s hradebními zdmi, zaklad budov a věží; zřícenina Pustý Zámek ze 13.st. nedaleko rychlebské zříceniny, dnes se dochoval pahorek jádra, zbytky předhradí, příkopu a obranného valu; renesanční zámek ve Vidnavě ze 16.s.t na místě původní gotické tvrze ze 13.st;

Zámky - barokní zámek s parkem ze 17.st. v Bílé Vodě, dnes psychiatrická léčebna (protialkoholní a protitoxikomanická léčba); barokní zámeček v Bernarticích na místě rychty, přestavěný v 19.st. s bočním křídlem v tyrolském slohu a barokním štítem; zámeček zGebrlichů z 19.st. v Horních Heřmanicích; pozdně renesanční zámeček z 16.st. v Černé Vodě s obytnými budovami, kaplí, věží a stájemi; barokně-empírový zámeček v Kobylé nad Vidnávkou z 19.st., původně renesanční z 16.st.; krásný a rozsáhlý renesančně-barokní zámek vratislavských biskupů v Javorníku, původně gotický hrad ze 14.st. s bohatým mobiliářem a expozicí dýmek a kuřáckých potřeb (největší u nás); muzeum hudebního skladatele Karla Ditterse v Javorníku; barokní zámeček ve Velkých Kuněticích z 18.st., s obdélníkovou budovou, nárožní hranolovou věží s hodinami, barokní bránou a přilehlou pseudorenesanční úřední budovou; Vlčický renesančně-empírový zámeček ze 16.st. s přestavbou v 18.st., původně gotická tvrz, s velkým krajinářským parkem.

Tvrze - zachovalá vodní tvrz v Jeseníku ze 13.st. s úpravami v 18.st., dnes sídlo Vlastivědného muzea Jesenicka.

Muzea - expozice církevního muzea v klášterní a školské budově z 18.st. v Bílé Vodě; muzeum venkova v Bělé pod Pradědem; soukromé muzeum veteránů v České vsi; městské muzeum v Zlatých Horách s expozicí hornictví; dětské muzeum v Javorníku, kde materiály sbírají děti 10-16 let s oddělením historickým a přírodovědným; muzeum Slezského Semmeringu v Horní Lipové s expozicí místní železnice, sdělovací a zabezpečovací techniky; infocentrum a muzeum J.Schrotta v Lipové s expozicí zakladatele lázní a nerostného bohatství obce; vlastivědné muzeum Jesenicka v Jeseníku v budově vodní tvrze-zámku s expozicemi historie, hornictví, kamenictví, vápenictví a lázeňství, geologie a mineralogie; stálá expozice Vincenze Priessnitze a dějin lázní v Priessnitzově rodném domě v areálu lázní Jeseník; zlatorudné mlýny - přírodní muzeum s expozicí dolování zlata.

Ostatní památky - v Adolfovicích je dvojitý pás bunkrů prvorepublikového opevnění; lesní hřbitovy obětí zajateckých táborů s pomníčky u Bělé pod Pradědem; rozhledna na Borůvkové hoře; krásná kamenná rozhledna na Zlatém Chlumu nad Jeseníkem z r.1899; hrob obětí pochodu smrti vězňů z Osvětimi v Bílé vodě; Ranč Orel v České Vsi s jízdárnou, chovem koní, steak housem, lanovým centrem, půjčovnou čtyřkolek, ubytováním a dětským táborem; mramorové jeskyně Na Pomezí či puklinové jeskyně Na Špičáku - nejstarší známé jeskyně u nás; vnitrostátní letiště Mikulovice u Nové Vsi; krásná kamenná rozhledna z r.1898 na Biskupské kupě u Zlatých Hor; skalní město a známé prohlubně v žulových skalách tzv. Venušiny misky; Priesnitzovy lázně v Jeseníku s hrobkou zakladatele a množstvím upravených pramenů; Schrottovy lázně v Lázních-Lipová; mezinárodní festival Karla Ditterse v Javorníku; V Ostružné na sedle Ramzová je park větrných elektráren; v Ramzové je sedačková lanovka na Šerák a také autíčkodrom minikár; v Petříkově je bobová dráha; raritou je Rejvízské rašeliniště a dřevěné vyřezávané židle v restauraci na Rejvízu; Na mnoha místech najdete velké množství skal, starých lomů na žulu, mramor, pískovec, kaolín, pískoven, starých dochovaných šachtových pecí na vápno (Supíkovice, Vlčice...), mnohé z lomů jsou zatopeny a vhodné ke koupání. Chráněný tis červený v Mikulovicích, jehož stáří se odhaduje na 700-800 let.

Javorník ^

[web města] Javorník se nachází asi 23 km severozápadně od Jeseníku a asi 13 km západně od Vidnavy. Leží ve Vidnavské nížině pod kopci Rychlebských hor nedaleko polských hranic, protéká jím Javornický potok, je zde křižovatka silnic č. 457 a č.60, které pokračují do Polska, končí zde železniční trať z Velké Kraše. V současnosti zde a v místních částech Bílý Potok, Horní Hoštice, Travná, Zálesí žilo asi 3010 obyvatel. První zmínka o obci pochází z r.1291, ale již dříve zde stála patrně slovanská osada (jawornik je jméno slovanského původu), patřící biskupství vratislavskému, ves měla kostel sv.Kříže s tvrzištěm. Koncem 13.st zde vzniká hrad, původně majetek svidnických knížat. Ti jej v r.1348 postoupili vratislavskému biskupství. Od těch dob se stal hrad s okolím, až na několik menších přestávek, součástí rozsáhlého území, které náleželo tomuto biskupství ve Vratislavi (Wroclaw, Breslau). V r.1373 je poprvé vedle vsi uváděno i město Javorník, i když na městská privilegia získal až v r.1549. V 15.st. bylo městečko poškozeno husitským vpádem, biskupové jej za velkou cenu ve zlatě vykoupili. Nechali však pobořit opevnění. Přestavba hradu do gotické podoby započala koncem 15.st. za biskupa J.Rotha a J.Thurzy, v r.1509 také získává jméno Jánský Vrch (Johannesberg), podle patrona vratislavského biskupství sv. Jana Křtitele, čímž začíná období velkého rozvoje města. V okolí se začíná těžit stříbrná ruda, vznikají hornické osady, je postavena huť a hamr. V r.1549 získává městská privilegia. Rozvoj byl pozastaven velkým požárem města v r.1576 a pak hrůzami 30-leté války, kdy zde procházeli Slezané, Valdštejnovy vojska a řádil zde mor. Stejnou měrou zde řádili jak Švédové, tak i císařští. V 18.st. jsou opravovány městské budovy, oživil se trh a cechy, v r.1748 zde došlo ke zřízení komorního ředitelství biskupských statků pro habsburské území. Javorník se tak stal hospodářským a správním střediskem pro celé Jesenicko. Slibný rozvoj města však opět zastavily válečné události - války o Slezsko, kdy zde prohcázely Pruské i Rakouské vojska. Po skončení této války nastává vrcholný okamžik rozvoje města - vratislavský biskup G.F.Schaffgotsch se přidal na rakouskou stranu a se musel uchýlit na Jánský Vrch, který i s městem připadl rakouské straně. Biskup byl nejen duchovním, zapříčinil přesun v zemské vlády do Javorníku v r.1767, podporoval umění, za jeho působení zde strávil 30 let vídeňský rodák a zakladatel německé komické opery Karel Ditters z Dittersdorfu. Nastala také barokní přestavba hradu na zámek. Dále zde vznikly manufaktury na výrobu hrubého vlněného sukna zvaného haras, rozvíjí se zde plátenictví, kloboučnictví a punčochářství. Na počátku 19.st. se tak z Janského vrchu stává letní sídlo biskupů. V r.1825 však opět pozastavuje rozvoj velký požár. V 19.st. nastává doba dláždění ulic, stavbou mostů a osvětlení, vzniká zde poštovní úřad, od r.1897 je Javorník spojen se okolím lokální železnicí. Stojí zde také kartonážka, košíkářství, městská plynárna a další podniky. Převážně německé obyvatelstvo nepodpořilo vznik Československé republiky, demonstrace byly potlačeny za ceny smrti dvou lidí. Ve 30.letech 20.st. zde vyhrávala henleinova strana, javornický výběžek byl obsazen Freikorpsem ještě před mnichovskou dohodou v r.1938. Po 2.sv. válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto, české dosídlení nedosáhlo původních hodnot obyvatel. Majetek vratislavského arcibiskupství byl konfiskován až po r.1948, v Javorníku nakonec nezůstal žádný větší podnik, vznikla naopak výrobna kovového nábytku a plyšových hraček. Krátký rozvoj nastal po zahájení těžby uranové rudy. V r.1959 byl zámek Jánský Vrch zapůjčen státu, k jeho plnému zestátnění došlo až po vzájemném majetkovém vyrovnání polské a české katolické církve, v r.1984.

Dnes zde najdete zámek zapsaný jako Národní kulturní památka, můžete zde navštívit dva okruhy, kde uvidíte předměty užitého umění a obrazy, plastiky od pozdní gotiky až k baroku, staré unikátní původní záclony a jednu z největších sbírek dýmek v ČR, dále je zde hospodářské zázemí zámku (kuchyně, jídelna, byt správce, koupelna, mandlovna, žehlírna atd.). V létě zde uvidíte koncerty a šermířská vystoupení, v okolí zámku je franzouská zahrada a anglický park. Ve městě je v městské památkóvé zóně uvidíte barokní kostel Nejsvětější Trojice z 18.st. s barokní farou, raně gotický hřbitovní kostel sv.Kříže ze 13.st.se dvěma románsko-gotickými portály a se zbytky tvrze, měšťanské klasicistní domy z 19.st., krásnou radnici z r.1935, mariánský sloup na náměstí z r.1723. V domě č.p. 31 bylo sídlo skladatele K. Ditterse, je zde jeho muzeum. Město od r.1992 pořádá Mezinárodní hudební festival Karla Ditterse z Dittersdorfu. Okolí města je krásná krajina zalesněných Rychlebských hor, uprostřed nich najdete horu s milým jménem Borůvková (899m) a na ní je rozhledna. V tzv. Městském lese naleznete poutní kapli sv.Antonínaa nedalekou skalní vyhlídku Čertovy kazatelny. Nad hlubokým údolím Račího údolí najdete zříceniny strážních hradů - Pustý zámek dnes a rozsáhlé Rychleby. V části Travná je novogotický farní kostel Neposkvrněného početí P.Marie, zajímavá je kaple za vsí kde začíná křížová cesta se 14 zastaveními z přelomu 19. a 20.st., u kaple je pramen se "zázračnou" vodou sv.Marie Salettské.

Jeseník ^

[web města] Jeseník (do r. 1947 Frývaldov (Freiwaldau) se nachází ve Slezsku asi 33 km severozápadně od Bruntálu a asi 34 km severovýchodně od Šumperku. Leží na soutoku říček Bělá a Staříč v údolí mezi kopci Hrubého Jeseníku (na jihu) a Rychlebských hor (na severu), městem prochází silnice č. 44 a č. 60 do Polska a železnice taktéž do Polska. V současnosti (r.2008) zde a v místních částech Bukovice, Dětřichov žilo asi 13000 obyvatel. První zmínky o tomto dnes lázeňském městě pocházejí z r. 1267, tehdy zde probíhala česká královská kolonizace kraje. Osídlení vznikalo díky rozšíření prospektorských těžeb drahých kovů, město již v r. 1290 vykonává hrdelní právo. Od 2. poloviny 13. st. zde stojí tvrz, která patřila až do 19. st. vratislavským biskupům, byla sídlem biskupských purkrabí a později městských fojtů. Ve 14. st. město velice trpělo nájezdy loupeživých rytířů, naopak zde vznikají první hamry. Postupně však těžba i zpracování rud upadlo. V 15. st. musel opustit svůj úřad místní fojt, protože podporoval husity, tvrze je přestavěná na vodní tvrz s plášťovou zdí. Dolování se zvedlo opět v 16. st., kdy díky těžbě železné rudy, zlata a stříbra město získává v r. 1506 horní statut a stalo se majetkem firmy Fuggerů z Augšpurku, kteří tvrz dostali v léno. Po vytěžení rud v r. 1547 město připadlo zpět biskupství vratislavskému, od té doby se rozvíjí v městě plátenictví, které mělo velký věhlas v Evropě i v zámoří. Za 30leté války město, tvrz i krajina značně utrpěli, největší ranou však byly čarodějnické procesy, které trvaly s přestávkami od r. 1622 do r. 1684 a ve městě a okolí padlo za oběť stovky lidí. Od 18. st. nastává opět pozvolný rozvoj města - řemeslnické práce. V l. 1738-45 byla tvrz přestavěna a ztratila pevnostní charakter. Rozdělení Slezska v r. 1742 však místní plátenictví ztratilo obchodní cesty přes Vratislav a trvalo dlouho, než našlo náhradu na Balkáně. V l. 1794 - 1798 na tvrzi žil jako biskupský hejtman význačný hudební skladatel Karel Ditters z Dittersdorfu. V 19. st. začíná doba vzniku průmyslových podniků, v Jeseníku A. Rayman založil manufakturu na výrobu jemného prádla s využíváním strojového předení a tkaní či nových metod chemického bělení. Ve stejné době se v Jeseníku se objevil muž, který město proslavil nejvíce - Vincenc Priessnitz (1799-1851), který svou vodoléčbou získal v celé Evropě i v Americe obrovskou popularitu. Do lázeňských budov v Gräfenberku nad Jeseníkem, přitahoval šlechtice a bohaté obchodníky a tím přinesl město velký příjem, ale také i rozvoj kulturních zařízení. V r. 1850 vzniká nová organizace veřejné správy, město se stává sídlem okresního hejtmanství, spravujícího velkou oblast od Rejvízu, přes Zlatohorsko až po Javornicko. Současně s rozvojem průmyslových podniků rostl i počet obyvatel, a vzniká také městský proletariát. Ti jsou vlivem sociálně demokratických sil čím dál více radikalizovány a snaží se aktivně bránit vykořisťování v Raymannových podnicích a dalších továrnách (např. od r. 1890 rukavičkárna B. Blühdorna). Ve městě vzniká nemocnice, vodovod, obrovský význam mělo povolení železničního spojení města s Hanušovicemi a Hlucholazy, spojení bylo dokončené v r. 1888. Tím dále zesílil turistický ruch, jsou značeny turistické trasy Moravskoslezským sudetským horským spolkem - MSSGV, vydávány mapy, staví se chaty a rozhledny (1899 Zlatý chlum 875 m). V r. 1900 je město plynofikováno a v r. 1920 elektrifikováno. Za 1. sv. války zahynulo 185 obyvatel města, vznik československého státu nepřijalo většinové německé obyvatelstvo nadšeně. Po velké krizi nastal však příklon k nacionální henleinově straně co ž vyústilo k okupaci Sudet, obsazení Československa a po 2. sv. válce k odsunu většiny Němců. Po r. 1948 zaniklo mnoho podniků, stejně tak bylo zničeno mnoho kulturních památek, domů a staveb. V r. 1960 doposud samostatný okres Jeseník zanikl a byl zařazen do okresu Šumperk. V r. 1996 opět vzniká okres Jeseník.

--fotky zde zatím neuvedeny--

Dnes zde najdete starou vodní tvrz, původně věžovou tvrz ze 13. st., opravovanou v 15. a 18. st., dnes je majetkem státu pod správou Lesů ČR a sídlí zde Vlastivědné muzeum Jesenicka s expozicemi historie jesenického regionu od pravěku, dokladů hornictví, kamenictví, vápenictví a lázeňství, geologie a mineralogie Jesenicka, fauny a flory Jesenicka. Mimo to má muzeum stálou expozici o Vincenzi Priessnitzovi v pronajatém prostoru v Lázních Jeseník (dříve Gräfenberk). Před tvrzí stojí pískovcový sloup Nejsvětější Trojice z 18. st. a bludný balvan (důkaz zásahu ledovce). Dále ve městě uvidíte farní kostel Nanebevzetí Panny Marie s gotickým jádrem z 15. st., opraven po požáru v r. 1651 a v 19. st. do novorenesanční podoby. Na náměstí najdete barokní budovu radnice z r. 1710 s renesančním jádrem, s klasicistní fasádou z 19. st. a věží., evangelický kostel a fara z 19. st. či husitský kostel, dále novogotickou kapli s kryptou, ve které spočinuly ostatky V.Priesnitze se ženou. Tato nejvýznamnější historická osoba má ve městě také tzv. jubilejní pomník z 19. st. a další pomník ve Smetanových sadech.Zajímavý je také ocelový nýtovaný most přes Bělou z r.1901, rodný dům Vincence Priessnitze s restaurací a muzeem, pamětní desku K. Ditterse z Dittersdorfu (zakladatel něm. komické opery), budova tzv.Katovna se značně převýšenou valbovou střechou a rokokovou štukovou fasádou, bývalý klášter Voršilek s kaplí (dnes škola). V obci je také hvězdárna na budově školy. Nad městem stojí chata a kaplůe sv.Anny na Křížovém vrchu, kam dojdete z města podél zbytků sáňkařské dráhy, na dalším kopci stojí zase krásná kamenná rozhledna Zlatý Chlum s chatou. Nesmíte samozřejmě zapomenout na lázně - uvidíte zde, kromě lázeňských budov, kolonádu, spousty stromů a altánků. Největší atrakcí je socha lva, jehož ocasu když se dotknete, splní vám přání. V okolí města je velké množství pramenů a pomníčků, které jsou pospojovány vycházkovými stezkami a turistickými trasami, je zde také větší množství skalisek, z nichž jen některým zůstaly nádherné vyhlídky na město - Tereziny skály, Čertovy kameny, Na Radosti, Sokolí vrch, Hatschekova vyhlídka, Františkova skála.

Lázně - založil sedlák V. Priessnitz po svých dlouholetých zkušenostech s vykloubených rukou a nohou, krevních výronů či zlomenin svých sousedů. Původně ještě na počátku 19. st. zajížděl až na Moravu a do Čech, později se pustil i do léčení revmatismu, dny, ochrnutých údů, neduhů jater, žaludku, chronické zácpy i potíží nervového původu, tuberkulózy, venerických chorob a rakoviny. V r. 1824 postavil na místě dřevěného domku nový, kamenný dům, kde zařídil koupelnu s dřevěnou vanou, do níž přiváděl vodu přímo z pramene. Jeho počínání však nelibě nesli místní lékaři, kteří jej udali úřadům, a v r. 1829 byl Priessnitz odsouzen pro přestupek policejního nařízení o fušérství ke čtyřem dnům vězení zostřeného půstem. Priessnitz se však odvolal a v r. 1830 byl rozsudek zrušen, v r. 1831 otevřel lázně s tím, že místní lékaři budou mít nad lázněmi dohled. Nakonec v r. 1838 dostal Priessnitz povolení provozu lázní s podmínkou, že budou zachovány všechny státní předpisy (hygiena, osvětlení, požární ochrana...). Od toho roku nastává velký rozvoj lázní - staví se velký lázeňský důmse sálem, jídelna, tehdy se zde léčilo 1.700 pacientů. Pobývali zde - český básník J. K. Chmelenský, německý básník H. Laube, ruský spisovatel N. V. Gogol, dánský sochař L. Schwanthaler, koncertoval zde i skladatel F. Liszt. Priessnitz byl první, kdo využil prastarou metodu a na základě vodních testů a reakce pacienta určoval individuální způsob léčby, použil také předehřátí těla pacientova před studenou koupelí nebo sprchou. Kromě toho užíval částečných i celých zábalů do prostěradel namočených ve studené vodě, doporučoval aktivní pohyb na čerstvém vzduchu, svým pacientům předkládal zcela jednoduchou stravu a zavrhoval kávu a kouření, dbal na dostatečný, dnes již profláknutý, pitný režim. Později Priessnitz ubytoval pacianty také ve městě a denně tam dojížděl. Náročná péče však Priessnitze velmi vyčerpala a v r. 1851 náhle zemřel. Po jeho smrti lázně ustavily lázeňské kuratorium v čele s dr. Schindlerem. Ubytování přešlo i do České Vsi. Dr. Schindler hledal vědecké podložení Priessnitzovy empirické metody, další lékaři v čele lázní pak dali svými vědeckými poznatky za pravdu Priessnitzovi a tak se získaly lázně v jesenické části Gräfenberk světového věhlasu. V r. 1910 byla postavena hlavní budova (Priessnitzovo sanatorium), tehdy patřila k největším svého druhu na světě. Za první republiky lázně po válce rychle ožily, byly vyhledávány cizinci z Německa, Maďarska, ale i Spojených států a Kanady. Zůstávaly však především doménou bohatých lidí. Okupace v r.1938 a 2. sv. válka provoz lázní zcela ochromily, objekty lázní byly použity jako rehabilitační zařízení pro zraněné vojáky a vojenský lazaret. Koncem války tu bylo sídlo Jagdkomanda SS. Znárodnění po r. 1945 pak načas zabezpečilo další rozvoj lázní. Léčily se zde nemoci neuropsychiatrické, otravy těžkými kovy a nemoci cest dýchacích. V 80tých letech byl roční průměr asi 8000 pacientů. Dnes vodoléčba tvoří stále hlavní část léčby, ale kromě toho se využívá také elektroléčby, tělocviku, léčebné výživy i léčby medikamentózní, čímž je vodoléčba vhodně doplňována, působí zde akciová společnost s názvem po svém slavném zakladateli - Priessnitzovy léčebné lázně a.s.

Vidnava ^

[web města] Město Vidnava (německy Weidenau) se nachází asi 9 km severovýchodně od Žulové a asi 16 km severně od Jeseníku. Leží při hranicích s Polskou republikou na říčce Vidnávce v nížině pod severovýchodními kopci Žulovské pahorkatiny, obcí prochází podél hranic silnice č.457 a končí zde železnice z Jeseníku. V současnosti (r.2008) zde žilo asi 1400 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z r.1291, obec byla cíleně založena a již ve 13.st. byla významným správním centrem oblasti a střediskem řemeslné výroby. Na přelomu 13. a 14.st. zde byla postavena gotická tvrz, rychlý vývoj místa přerušily ve 14.st. husitské války proti vratislavskému biskupovi, v r.1428 bylo město husity dobyto a vypáleno. V 15.-16. st. město získává hradby a vzpamatovává se až v 16.st., kdy zde začal rozvoj řemeslné výroby - pracovali zde zvonaři, soukeníci, barvíři, krejčí, bednáři, ševci, pekaři, kožešníci, kováři, řezníci či tkalci, město získalo právo vaření piva. V polovině 16.st. za Reideburgů byla tvrz přestavěna na renesanční zámek. Rozvoj města zastavila opět další pohroma - v r.1574 velký požár, kterému kromě kostela, fary a školy mimo jádra města podlehlo celé. Za 30-leté války bylo město několikrát obsazeno Švédy, řádil zde mor a neštovice. Od 17.st.byli majiteli zámku až do r.1906 Gilgenheimové. Další rozvoj města byl opět pozastaven a to válkami o Slezsko v l.1741-45, po nichž se stala Vidnava hraničním městem, odříznutým od bohatého Slezska. Od r.1868 ve městě působí Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, vzniká zde klášter. Město Vidnava bylo koncem 19.st. významným městem při hranicích se sousedním Německem, vedla tudy železnice přes Kalków do Nysy, v 19.st .se města dotkl také rozvoj kamenictví - v okolí se těžila žula, mramor, štěrkopísky a železnice vše exportovala. V r.1906 koupilo zámek město. Rozvoj železniční dopravy ukončila 2.sv. válka, kdy byl v r.1945 zničen železniční most přes řeku Vidnávku. Trať byla později ukončena ve městě. V r.1959 došlo k předání přes 80 hektarů polského území Československu na Vidnavě. V r.2006 byl obci vrácen status města.

V současnosti je historické jádro města od r.1992 městskou památkovou zónou, najdete zde bývalý zámek vidnavského fojta ze 16.st., původně gotickou tvrz z 13.st., se zachovalými renesančními ostěními oken a renesančními klenbami, který fungoval také jako sýpka na obilí a pak jako základní umělecká škola. Dnes se zde pravidelně koná soutěž Karla Ditterse z Dittersdorfu v komorní hře a soutěž Jesenická fujarka. Dále jsou ve městě pozůstatky pozdně středověké fortifikace z 15.-16.st., původní náměstí s valounkovou dlažbou, se dvěma sloupy se sochami světců, náměstí je lemováno středověkými domy s pozdně barokními a empírovými štíty, významná je novogotická radnice z 19.st. Dále je zde kostel sv.Kateřiny v jádru gotický ze 13.st., později barokně a klasicistně přestavěný s novogotickou věží z 19.st., na kostele jsou umístěny vzácné mramorové náhrobní desky. Ve městě je také novogotický kostel sv. Františka z Asissi, stojí zde budovy bývalého kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského z. 19.st., nyní výchovný ústav mládeže . Na hřbitově najdete společný hrob a pomník devatenácti obětem pochodu smrti. U města je dochovaná úzkokolejná trať s tunelem ke kaolínovému lomu, Latzelova kaple a hrobka v lesích, vodárna v podobě hříbečku u Černého potoka. Známá je také biskupsko knížecí dvorní lékárna z 18.st. V měšťanském domě čp. 12. Je tzv. Dům partnerství a je zde instalována muzejní expozice "Osidlování Vidnavska". Město je součástí mikroregionu Žulovsko.

Zlaté Hory ^

[web města] Zlaté Hory (do r.1948 Cukmantl, německy Zuckmantel) se nachází asi 14,5 km severovýchodně od Jeseníku a asi 20 km jihovýchodně od Vidnavy. Leží při hranicích s Polskem v údolí na Zlatém potoce pod severovýchodními kopci Jeseníků, leží na křižovatce silnic č.445 a 457, končí zde železniční trať z Mikulovic. V současnosti (r. 2008) zde a v místních částech Dolní Údolí, Horní Údolí, Ondřejovice, Rejvíz, Rožmitál a Salisov žilo asi 4450 obyvatel. První písemné zmínky o obci pocházejí ze 13.st. Na Zlatohorsku se již v 11.-12.st. nacházeli prospektoři rud, bylo zde nalezeno zlato, měď a další kovy. Předpokládá se však, že toto zlatonosné území znali již Keltové 300 let př. n. l. Ve 12. a 13. století probíhala slovanská a následně německá kolonizace Jesenicka, jejímž strůjcem bylo vratislavské biskupství a moravská knížata. Díky tomu se tyto pohraniční oblasti staly nadlouho sporným územím. Trvalou osadu zde pravděpodobně založili až němečtí horníci, kteří byli ve své době lepšími znalci dobývání rud. Moravská knížata v té době nechali postavit mohutný hrad Edelštejn (byl jedním z největších v Horním Slezsku) a tak ochránit zlaté doly. Od r.1290 patří zlatohorsko do opavského dílu Slezska, nemanželskému synovi krále Přemysla Otakara I - Mikuláši I. Ten v r.1306 udělil Zlatým Horám městská privilegia. V r.1339 musel Mikuláš II. odstoupit zlatohorsko králi Janu Lucemburskému, posléze však císař Karel IV. navrátil Zlaté Hory i s okolím Mikuláši II. a III. Střídání majitelů neustávalo - slezský kníže, opavský kníže Přemysl, jeho syn Mikuláš IV., opolský kníže Bolko. Po požáru Edelštejnu kníže hrad v r.1455 opravil, městu Zalté Hory udělil magdeburská práva a dolům práva jihlavská. V r.1465 došlo k převzetí hradu i města českým králem Jiřím z Poděbrad, ale již v r.1467 vratislavský biskup Jošt z Rožmberka přepadl hrad Edelštejn a po dobytí jej zbořil a nakonec v r.1474 převzali koupí zlatohorsko vratislavští biskupové. Zlaté Hory sice začaly stagnovat, teprve v 16.st .došlo k obnově slávy dolování, město získává jáchymovský horní řád. Rozvoj zastavily průchody vojsk za 30-leté války (Švédové dvakrát drancovali), největší pohromu však znamenaly čarodějnické procesy v 17.st. Bylo zde upáleno 54 žen převážně z bohatých rodin (celkem asi 85 osob), strůjcem ohavností byl nechvalně známý přísedící u soudu místní rodák Jindřich František Boblig. Koncem 17.st. se ve městě rozvíjí tkalcovství, po r.1700 staly Zlaté Hory významným vývozcem modrobílého plátna tzv. niský cích. V r.1741 vpadli do města Prušáci a shořelo zde na 300 domů včetně radnice a školy, díky uzavření míru v r.1742 se staly Zlaté Hory městem na hranici, odříznutým od spádového území Slezska, což znamenalo pro město největší ránu. Místo těžby zlata se vyplácela výroba vitriolu, r.1751 bylo mincovní zařízení odvezeno do Vídně, v r.1752 byly městu zrušeny horní svobody a v r.1788 bylo dolování zlata úplně zastaveno. Od konce 18.st. se tak z města stává město textilní výroby. NA počátku 19.st. zde vznikají první textilní manufaktury. V r.1836 ve městě řádí cholera, v r.1844 nastává neúspěšný pokus o obnovu těžby, v r.1867 přebírá těžbu rakouský arcivévoda Albrecht, doly však v r.1878 zastavily činnost. Konec 19.st. je ve znamení rozšíření vodoléčby z Jeseníku i do Zlatých hor, je zde zřízeno vodoléčebné sanatorium (dnes Dětská léčebna). 1884 - na náměstí jsou vysázeny okrašlovacím spolkem kaštany. V r.1896 je otevřena železniční trať mezi Mikulovicemi a Zlatými Horami.V r.1898 je na Biskupské kupě vybudována zděná rozhledna. V r.1919 po 1.sv. válce musí zasahovat proti Němcům české vojsko. V převážn německém městě teprve v r.1932 vzniká česká škola. V r.1937 se otevírá státní muzeum, v r.1938 za pomoci Freikorpsu je provedeno obsazení pohraničí německou armádou a Zlaté Hory se stávají součástí Německa. V l.1945-46 dochází k odsunu převážné části Němců, přicházejí osídlenci z Moravy, Slovenska a až z Řecka. V r.1948 dochází k přejmenování města na Zlaté Hory. V r.1958 dochází k založení závodu Rudných dolů, nastává novodobá těžba zlata. V r.1960 je k městu připojeno Horní a Dolní Údolí, v r.1964 Ondřejovice a Rejvíz. V r.1993 nastává ukončení novodobé těžby rud barevných kovů. zlata a stříbra.

Dnes ve městě a okolí najdete pozůstatky těžby zlata - zlatorudné v údolí Olešnice s naučnou stezkou, sejpy a měděnou štolu pod Edelštejnem, krásný barokní dům s muzeem hornictví na náměstí. V městské památkové zóně (od r.1992) najdete náměstí uličního typu s řadou měšťanských domů ( původně renesanční či barokní s empírovou přestavbou průčelí), žulovou sochu sv. Josefa s Ježíškem z 18.st., špitální kostel sv. Kříže z 18.st. či farní kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 17.st., na hřbitově najdete dvě hrobky kamenických podnikatelů rodiny Försterů, silnice na Heřmanovice stojí tzv. Sensenkapelle. V muzeu lze kromě hornictví shlédnout expozici historie regionu, minerály a mučírnu z dob čarodějnických procesů. Nad městem najdete kapli sv.Rocha a nad ní krásnou zděnou rozhlednu na Biskupské kupě. Nad městem se také nachází poutní místo s kostelem Panny Marie Pomocné, který byl stržen v r.1973 byl kostel stržen a v r.1995 znovu vystavěn, v září se zde koná bejvětší pouť tzv. Pouť Tří národů a v okolí je velké množství křížků a kapliček. V okolí poutního místa je také Zlatohorská hornická naučná stezka. V osadě Rejvíz najdete v restauraci krásné vyřezávané židle s "lidskou tváří", po naučné stezce můžete dojít k rašeliništi a na Mechové jezírko. V kopcích nad městem stojí tři zříceniny ze 13.st - hranici opavského vévodství chránil rozsáhlý Edelštejn, dnes zřícenina s pozůstatky hradeb a příkopů; strážní hrádek nad Pokřivnou spolu s Leuchtenštejnem na úpatí Biskupské kupy na ochranu zlatonosné cesty; hrad Koberštejn nad Rejvízem střežil obchodní cestu z Olomouce do Nisy. Díky rozvoji lázeňství si dnes můžete prohlédnout štolu uzpůsobenou ke speleoterapii. V r.2006 byla na Starém Rejvíze obnovená tzv. Lurdská jeskyně z r.1908. Zlaté Hory jsou centrem mikroregionu Zlatohorsko.

Žulová ^

[web města] Žulová (původně Frýdberk - německy Friedberg) se nachází asi 9,5 jihozápadně od Vidnavy a asi 11,5 km severozápadně od Jeseníku. Leží v údolí říčky Vidnávky, Stříbrného a Skorošického potoka, pod kopci Žulovské pahorkatiny (Boží hora, Borový vrch, Šiběniční vrch), leží na křižovatce silnic č.60 do Polska přes Javorník a č.456, prochází ji železnice do Vidnavy a Javorníku. V současnosti (r.2008) zde a v místní části Tomíkovice žilo asi 1325 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z r.1266, kdy velké množství majetku na Jesenicku vlastnili vratislavští biskupové. Stával zde hrad, vybudovaný pravděpodobně jako lenní hrad na ochranu zemských hranic, který často měnil majitele, stal se sídlem loupeživých rytířů, kteří hrad postoupili Haugwitzům ve 14.st. Po r.1358 získávají majetek odkoupením vratislavští biskupové, hrad byl pak často dáván do zástavy, pod hradem pravděpodobně vzníká osdílení, již městského typu s fojtstvím. V r.1428 Frýdberk vypálili husité vracející se z neúspěšného obléhaní Nisy, město upadlo, hrad byl skoro zničen a až v r.1582 se podařilo hrad obnovit a nastává další rozvoj osídlení. Ten je opět přerušen válkou - tentokrát 30-letou v 17.st., kraj byl často pleněn průchody vojsk, za oběť padl Švédům Frýdberský hrad. Velkou ranou městu byl obrovský požár v r.1657, hrad těžce utrpěl a nebyl již obnoven. Později byl v hradních prostorách zřízen pivovar, koncem 17.st. nastává další rozvoj - byl zde založen cech tkalců, Frýdberg byl tehdy sídlem vrchního biskupského úřadu. Po válkách o Slezsko (skončily Hubertburgským mírem v r.1763), bylo velké území odděleno od českého Slezska, zemský úřad a trestní soud byly přeloženy do Javorníku. Koncem 18.st. se zde rozvíjí palírny, v r.1793 byly Frýdbergu potvrzeny (znovuuděleny) městská práva a přiznány další výsady - čtyři roční trhy. Po změnách v r.1848 (konstituce a zrušení roboty), město byly zařazeno do nezískalo nově vytvořeného soudního okresu Vidnava a politického okresu Frývaldov. Druhá polovina 19.st. je ve znamení velkého rozvoje kraje a to díly kamenoprůmyslu, kdy se jeho hlavním střediskem stal právě Frýdberk. V r. 1886 zde byla založena škola pro zpracování žulového kamene (v Supíkovicích stojí škola pro zpracování mramoru), rozvoji napomohla výstavba železniční tratě. V r. 1918 se stal Frýdberk součástí Československa, od r. 1928 je spolu s celou stávající Slezskou zemí součástí nově zřízené Země Moravskoslezské. Po Mnichovu byl Frýdberk v r.1938 začleněn do Sudetoněmeckých území. Po 2.sv. válce se Frýdberk vrátil jako součást Země Moravskoslezské, části Slezsko, Němci byli většinou odsunuti, což znamenalo odchod většiny obyvatel. Po dosídlení byl název města v r.1948 změněn na Žulovou. Od r.1949 je Žulová součástí okresu Jeseník v Olomouckém kraji. Z majetku vratislavského kláštera byl vytvořen Státní statek, kamenická škola byla přeměněna na učiliště. V r.1960 při reformě veřejné správy se stává Žulová součástí Severomoravského kraje, okresu Šumperk. V r.1976 byly k Žulové připojeny Kobylá nad Vidnavkou a Skorošice, které se osamostatnily po revoluci (1990 Skorošice a 2001 Kobylá). V r.1996 se obec Žulová stává součástí okresu Jeseník a v r. 2006 byl obci vrácen status města.

Dnes ve městě najdete Mariánské náměstí se sloupem se sochou P.Marie, u něj je zachovalá řada starých řemeslnických domů, stojí zde barokní socha Immaculaty nedaleko kostela a sloup se sochou sv.Jana Nepomuckého u mostu. Na nepřehlédnutelném Boží hora stojí novogotická kaple z 19.st. na místě původní kaple z 18.st. Na ostrohu nad říčkou Vidnávkou a Stříbrným potokem stojí pozůstatky středověkého hradu, z něhož se zachovala jen mohutná válcová věž (bergfrít), využitá dnes jako zvonice klasicistního kostela sv.Josefa z r.1810, což je ojedinělá kuriozita tohoto města a kraje. V předhradí uvidíte příkop s kamenným historickým mostem a s několika zbytky hradeb či zdí parkánu. Okolí Žulové je velmi turisticky zajímavé a navštěvované, jsou zde krásné lesy Rychlebských hor, nedaleko jsou Nýznerovské vodopády, jeskyně Na Pomezí, tzv. Venušiny misky při cestě na Vidnavu. Východně od města leží členitá krajina plná oblíků jako pozůstatek posledního ledovce a množstvím lomů a lúmků, z nichž jsou mnohé zatopené a vhodné ke koupání. Město je součástí mikroregionu Žulovsko.

Úvodní stránka trasovníku > Olomoucký kraj > Jesenicko (popis regionu)

© www.trasovnik.cz - všechna práva vyhrazena; kopírování bez souhlasu zakázáno  [ info@trasovnik.cz ]