Jičínsko

Výlet 003 (st 20.07.2005) Z Hořic Chlumským lesem do Ostroměře

Úvodní stránka trasovníku > Královehradecký kraj > Jičínsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (39 ks)

doprava : BUS a nohy místo : Jičínsko, z autobusového nádraží v Hořicích pěšky do centra na náměstí, pak nahoru k hřbitovu na Sv.Gothardu a galerii pískovcových plastik pod ním. Poté přes centrum města nahoru k věži samostatnosti. Po její prohlídce procházka kolem zavřené rozhledny-vysílači a podél Chlumeckého lesa s vyhlídkami na roviny východních Čech na vrchol Chlumu. Pak dolů do Libína kolem sochy Masaryka a podél javorky a přes hradiště do Ostroměře. délka : 18 km mapy KČT : 1:50 000 č. 24 Hradecko a Pardubicko

Úvodní stránka trasovníku > Královehradecký kraj > Jičínsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (39 ks)

Mikroregion Podchlumí  Region Hořicko 
Hořice  Libín  Ostroměř 

Popis výletu ^

Procházeli jsme krajinou kamenné krásy, kde kvalitním pískovcem bohaté kopce spoustu let rozlamovali čeští a němečtí umělci - kameníci a přetvářeli je v díla krásy. Byli jsme v krajině, kde Žižka v dávných dobách porážel své protivníky, v krajině, kde pásmo tzv. podkrkonošských chlumů skýtá nádherné a daleké výhledy do rovinaté zemědělsky využívané krajiny Polabí a tyto výhledy si můžete vychutnat ve dvou vyhlídkových dílech nad Hořicemi. V krajině, kde se narodili takoví velikáni jako byl spisovatel známých příběhů doby kamenné, železné a slovanské Ed.Štorch (Lovci mamutů, Osada havranů, U veliké řeky, Minehava, Bronzový poklad, Volání rodu, Hrdina Nik) či režisér výtvarně zajímavých filmů K.Zeman (Čarodějův učeň, Na kometě, Baron Prášil, Vynález zkázy, Cesta do pravěku). Byla to také krajina Slavníkovských hradišť, která neodolala v mocenskému zápasu s Přemyslovci.

Hořice - město kamenné krásy (české Atény) leží asi 22 km jihovýchodně od Jičína na jižním úpatí Hořického Chlumu na řece Bystřici, tedy na přechodu kopců Podkrkonoší a rovinatého Polabí. Osídlení zde vznikalo již v době kamenné, první písemné zmínky existují od 12.st. Ve 14.st. zde stojí již městečko, v období husitských válek zde na vrchu Gothard porazil Žižka opoziční kališnickou šlechtu (Čeňek z Vartenberka). V 16.st. za vlády Smiřických nastal hospodářský rozvoj, po Bílé hoře získává panství frýdlantský vévoda Albrecht z Valdštejna, po jeho vraždě získali majetek florentinská hrabata Strozziovi. V průběhu věků nastaly doby úpadku (30-letá válka) a rozvoje (od 19.st.). V r. 1866 se dotkly města události prusko-rakouské války, kdy zde byl umístěn pruský štáb a po bitvě velký lazaret. Nejznámějším průmyslem města je kamenictví - tradice, jejíž počátky jsou doloženy již v období vrcholného středověku, odkdy je využíván geologicky materiál Hořického Chlumu - kvalitní pískovec. Kámen ze zdejších lomů zdobí nejednu památku u nás - Karlův most, Svatovítská katedrála či Staroměstská radnice, sochy žáků M.B.Brauna na Kuksu, Národní divadlo, Národní muzeum, Rudolfinum. Od r.1884 zde také stojí odborná škola na zpracování kamene, první v celé rakousko-uherské monarchii. Dále je zde známá textilní tradice - původně šest textilních závodů je dnes sloučeno do podniku Mileta a.s., která se ve 20.st. stala monopolním výrobcem kapesníků. Hořice byli až do r.1960 sídlem regionu, dnes patří do regionu Jičín. Hořicko je známo také jako ovocnářská oblast, produkující především známé třešně a jablka. Světové proslulosti dosáhlo především Holovouské malinové jablko. V blízkých Holovousích sídlí světoznámý Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský. Dnes zde uvidíte radnice z r.1872 v novogotickém slohu a se sousedním Městským domem představuje krásnou kulisu na náměstí Jiřího z Poděbrad (jezde také infocentrum). Na náměstí je také novorenesanční budova městského muzea, děkanský chrám Narození Panny Marie z 18.st., (dle plánů K. I. Dientzenhofera) a kašnu. Dále je zde budova zámku s erbem rodu Strozziů na místě původní tvrze ze 14.st., synagoga z 18.st., starý židovský hřbitov ze 17.st. Na vrchu Gothard leží ve Smetanových sadech nádherný lesopark se starým hřbitovem na místě původního kostelíka sv. Gotharda ze 12.st. (dnes Svatogothardský kostelík z 189.st.), s nádhernou novorenesanční branou z let 1892-1905, množstvím vojenských pomníků bitvy u Sadové v r. 1866, první pomník J.Žižky z Trocnova (na místě odkud slepý vojevůdce v r. 1423 řídil vítěznou bitvu). Kromě těchto velkých sochařských děl najdete v sadech a v okolních loukách velké množství dalších děl od baroka po dnešek (známý je Šalounův Krakonoš s vypoulenýma očima) - od r.1908 zde stojí slavná hořická Galerie plastik, jako stálá expozice českého sochařství, kde neustále přibývají díla účastníků hořických sochařských symposií. Na hřebenu Hořického chlumu nad městem je postaven monumentální pískovcový památník obětem 1.sv.války - Masarykova věž samostatnosti, 25 m vysoká, v současnosti jako turistická rozhledna, astronomická observatoř i jako památník obětem všech tří odbojů. Město je známo také výrobou trubiček, jejichž slávu založil v 19.st. cukrář Kofránek, příznivci motocyklů znají zdejší závod "300 zatáček Gustava Havla", pořádaných od r.1961.

Hořický Chlum - je táhlý zalesněný hřbet pískovců, vystupující z rovin Polabí severně od Hořic a Ostroměře. Spolu s Mlázovickým Chlumem je součástí Hořického hřebetu, který představuje nejjižnější část Podkrkonoší. Celý je dlouhý přes 19 km - začíná u Konecchlumí a končí u Velkého Vřešťova, nejvyšší body jsou Maxinec (449 m) a Chlum (448 m). Celý hřbet je tvořen velmi kvalitním pískovcem, který je spojen s tradicí kamenosochařství v okolí Hořic. Z mnoha míst hřbetu jsou krásné výhledy do dalekého okolí.

Rozhledna "Hořický Chlum" - je vyhlídkovou plošinou na základové stanici (vysílači) Eurotelu, postavená v r.1998. Stojí ve výšce 410m, má celkovou výšku 41,5 m, plošina je ve výšce 27 m. Ujdete zde 142 schodů. Přehlédnou lze nejen krajinu úrodného Polabí na jihu, ale i krajinu Podkrkonoší se Zvičinou a v dáli také vrcholky Krkonoš. Za dobrých podmínek lze vidět Orlické hory, Jizerky a věže komínů elektráren na Pardubicku.

Libín - rekreační osada v katastru Šárovcovy Lhoty na svahu nad údolím Javorky (Mezihořské údolí), která protíná Hořický hřbet a je sledována silnicí a železnicí. Osada se připomíná r.1542, v 17.st. zde byla kolomaznická pec, ve 20.st. zde byly ukryty listiny T.G.Masaryka. V Mezihořském údolí stojí velký pomník Aloise Jiráska od Štursy z r.1921. Stávaly zde letní tábory, dnes rekreační zařízení a chaty.

Ostroměř - je městečko na říčce Javorce pod jižním svahem Mlazovického Chlumu s výhledy do polabských rovin, významná železniční křižovatka asi 16 km jihovýchodně od Jičína. Historie v době slovanské je spjata se slovanským hradištěm Slavníkovců z kmene Charvátů a později s přemyslovským dvorcem. Od 12.st. patří strahovskému klášteru, od 13.st. vedle stála tehdejší druhá část Ostroměře u tzv.starohorské tvrze. Vládli zde páni Kdulincové, Ostromiřští z Rokytníka, jimž byl majetek konfiskován po Bílé hoře a stal se součástí panství Albrechta z Valdštejna. Pak zde vládli Strozziové, kartuziáni z Valdic, od r.1827 (zrušení řádu), kníže Trautmannsdorf (z Kumburku). Od 19.st. se obec ze zemědělské osady rozvíjí, v r.1869 je vybudovaná železnice, později na Jičín, Hořice, průmysl je zde kamenický, cihelny, výroba kávových náhražek. V r.1998 vzniklo muzeum Ed.Štorcha a Karla Zemana. Zdejší kraj je proslulý těžbou pískovce a jeho zpracováním. Dnes v obci najdete zemanskou tvrz Ostromířských (dnes zemědělství) s valy v okolí, rodný dům režiséra K.Zemana a spisovatele Ed.Štorcha, muzeum těchto dvou umělců, kapli Nesjv.trojice z r.1915, budovu bývalého zájezdního hostince (dnes dům kameníků) a budovu nádraží.

Popis zajímavostí ^

Autobusem jsme se se ženou dostali za nepříliš suprového počasí do Hořic. Nějak jsme byli otrávení tím věčným hnusáckým dešťoblátomlho počasím, tak jsme jen tak rezignovaně procházeli po městě. Již ale na náměstí mne zaujalo mnoho staveb a také sluníčko na nás začalo dělat bubu. Krásná stavba radnice a domu v rohu, kterým jsme opustili náměstí mne uchvátila. Pokračovali jsme nahoru ke Gothardovi a cestou jsme míjeli staré i nové domy, dřevěnky, a krásné sochy. nejvíce nás však nadchl park pod Gothardem, krásně zelený, mnoho místa k sezení na trávě a spousta soch. Vylezli jsme až nahoru ke kostelíku u hřbitova a čekalo nás další překvapení - hned tři - nejdříve krásný kamenný portál, pak funkční záchod na hřbitově a pak velký pomník J.Žižky. Ten tady vybojoval vítězství nad svými protivníky v dobách církevních válek a občanských svárů. PO svačince a kocháním se krajinou zalesněného vrchu jsme prošli kolem galerie plastik v přírodě a sešli na další konec místního parku, kde jsme nemohli minou nádherného s vyvalenýma očima a rozevlátými vousisky ležícího Krakonoše. Pak jsme prošli opět na náměstí a odtud pomalu nahoru k věži samostatnosti. Cestou jsme viděli asi starou tvrz a také dům plný našich černých bratří - smrad a špína. Na vršku jsme navštívili známou věž a v ní umístěné muzeum odbojů - a to zavčas, protože za chvíli zavírali. Rozhled díky nízkým mrakům nic moc - Sněžka nevidět a úrodné Polabí pod mrakem. Po prohlídce jsem prošli kolem Hlohové kaple dál k prvnímu vrcholu Hořického hřbetu, kde stojí rozhledna na Erutelovysílači. Klasická železná konstrukce vyzývala k výšlapu na další výhled, ale asi díky počasí zde nikdo nebyl. Stálo tu ale asi 15-20 lidí a taky nic neviděli. Asi nikdo nechce peníze turistů! Další cesta byla v klidu podél les s nádhernými, ale chladným větrem přerušovanými výhledy a pak cesta po pískovém podloží na vrchol Chlumu. Ten jsme nejdříve oklikou obešli a pak vystoupali po vyklučeném lese. Na vrcholu stál podstavec asi kříže, který zde již není - zůstal jen pískovcový sokl. Pak jsme sešli krásným světlým lesem s modříny, břízami, smrky s vysokým podrostem borůvek, kapradin na stezku na severní straně. Zde jsme svačili na tzv. Krkonošské vyhlídce - posezení nad vysekaným lesem s výhledy na Krkonoše v mracích. Celý hřbet jsme nepotkali ani nohu - pokud tím nemyslíme stovky noh smržů. Po svačince jsme scházeli dolů do osady Libín. V údolí Javorky hned u Jiráskova pomníku, který se schovává pod listím keřů a stromů jsme narazili na místní osadníky, kteří pomáhali přírodě (a sobě) pálením nahrabaného listí, trávy a větví. Prošli jsem hlubším údolím Javorky kolem rekreačních chat a jiných zařízení, velmi zajímavá lokalita. Pak jsme již jen vystoupali na hradiště nad Ostroměří (kdyby o tom nepsali, tak ani nevím, že to hradiště je) a sešli kolem bývalé tvrze (dnes asi JZD) do středu obce. Jako obvykle u nás, muzeum Štorcha a Zemana bylo zavřeno - to je letitý problém, malé obce, mají co nabídnout, ale asi nechtějí. No tak se vydáváme na nádraží, cestou kolem krásného kamenického domu, kde žena málem ujela s malým žebřiňákem a soudkem. Nádraží je také výstavní budovou c.k. stavitelství - to se mi líbí. A pak jen čekání na (nikoliv Godota) vlak.

Tabulka a graf převýšení ^

Úvodní stránka trasovníku > Královehradecký kraj > Jičínsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (39 ks)

© www.trasovnik.cz - všechna práva vyhrazena; kopírování bez souhlasu zakázáno  [ info@trasovnik.cz ]