Jičínsko

památky regionu a měst

Úvodní stránka trasovníku > Královehradecký kraj > Jičínsko (popis regionu)

Seznam památkových objektů regionu

9 měst
(k 1.1.2008)

Hořice
Jičín
Kopidlno
Lázně Bělohrad
Libáň
Miletín
Nová Paka
Sobotka
Železnice

Úvodní stránka trasovníku > Královehradecký kraj > Jičínsko (popis regionu)

Seznam památkových objektů regionu ^

Památky UNESCO - zde nejsou.

Národní kulturní památky - zde nejsou.

Archeologické památkové rezervace - zde nejsou.

Ostatní památkové rezervace - zde nejsou.

Městské památkové rezervace - v Jičíně od r.1967.

Vesnické památkové rezervace - v obci Vesec od r.1995.

Krajinné památkové zóny - zde nejsou.

Městské památkové zóny - v Pecce od r.2003; v Sobotce od r.1990; v Železnici od r.1990.

Vesnické památkové zóny - v Karlově od r.1995; v Nových Smrkovicích od r.1995; ve Studeňanech od r.1995; ve Štidlech od r.2004.

Hrady - Kost u Podkosti, Pecka v Pecce.

Zříceniny - Pařez u Pařezské Lhoty, Veliš u Podhradí, v Krátkovsku, v Bačově, Kozlov u Dolní Kněžice, Brada u Rybníčku, Kumburk.

Zámky - Humprecht u Sobotky, v Jičíně, ve Starých Hradech u Libáně, v Dětenicích, v Lázních Bělohrad, v Chomuticích, v Kamenici, v Jičíněvsi, Lodgie ve Valdicích, v Mladějově, v Milíčevsi, v Miletíně, v Kopidlně, v Lískovicích, v Cerekvici nad Bystřicí, V Jeřici, v Tuři, ve Vysokém Veselí, v Židovicích, v Holovousech.

Tvrze - hradisko u Ostroměře, hradiště v Prchovských skalách, tvrziště Mokřice u Lužan, hradiště Na Zámku u Nadslavi, hradiště Žalezný u Železnice, hradiště Poráň u Podkosti, hradiště Stav ve Stavi, tvrz Vysoká u Sukorad.

Muzea - Literární ve Starých Hradech u Libáně, v Sobotce archiv Fr.Šrámka a Šolcův statek, Kavánova galerie v Libuňi, vlastivědné v Železnici, městské a gelerie v Jičíně, městské v Hořicích a gealrie plastik, památník K.V.Raise a Fričovo muzeum v Lázních Bělohrad, rodný domek K.J.Erbena v Miletíně, městské muzeum a klenotnice drahokamů v Nové Pace, v Kopidlně, muzeum K.Zemana a E.Štorcha v Ostroměři, v Kbelnici je Ossarium bitvy z r.1866.

Ostatní památky - hvězdárna v Jičíně, vyhlídka Čeřovka v Jičíně, věž samostatnosti s rozhlednou u Hořic, rozhledna na telekomunikační věži u Hořic, barokní kovárna v obci Kal, lázně v Lázních Bělohrad, mohyly u Nadsalvi, valy u Češova, závodní trať motokrosu ve Štikově.

Hořice ^

erb [web města] Hořice - město kamenné krásy (české Atény) leží asi 22 km jihovýchodně od Jičína na jižním úpatí Hořického Chlumu na řece Bystřici, tedy na přechodu kopců Podkrkonoší a rovinatého Polabí. Osídlení zde vznikalo již v době kamenné, první písemné zmínky existují od 12.st. Ve 14.st. zde stojí již městečko, v období husitských válek zde na vrchu Gothard porazil Žižka opoziční kališnickou šlechtu (Čeňek z Vartenberka). V 16.st. za vlády Smiřických nastal hospodářský rozvoj, po Bílé hoře získává panství frýdlantský vévoda Albrecht z Valdštejna, po jeho vraždě získali majetek florentinská hrabata Strozziovi. V průběhu věků nastaly doby úpadku (30-letá válka) a rozvoje (od 19.st.). V r. 1866 se dotkly města události prusko-rakouské války, kdy zde byl umístěn pruský štáb a po bitvě velký lazaret. Nejznámějším průmyslem města je kamenictví - tradice, jejíž počátky jsou doloženy již v období vrcholného středověku, odkdy je využíván geologicky materiál Hořického Chlumu - kvalitní pískovec. Kámen ze zdejších lomů zdobí nejednu památku u nás - Karlův most, Svatovítská katedrála či Staroměstská radnice, sochy žáků M.B.Brauna na Kuksu, Národní divadlo, Národní muzeum, Rudolfinum. Od r.1884 zde také stojí odborná škola na zpracování kamene, první v celé rakousko-uherské monarchii. Dále je zde známá textilní tradice - původně šest textilních závodů je dnes sloučeno do podniku Mileta a.s., která se ve 20.st. stala monopolním výrobcem kapesníků. Hořice byli až do r.1960 sídlem regionu, dnes patří do regionu Jičín. Hořicko je známo také jako ovocnářská oblast, produkující především známé třešně a jablka. Světové proslulosti dosáhlo především Holovouské malinové jablko. V blízkých Holovousích sídlí světoznámý Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský.

--fotky zde zatím neuvedeny--

Dnes zde uvidíte radnice z r.1872 v novogotickém slohu a se sousedním Městským domem představuje krásnou kulisu na náměstí Jiřího z Poděbrad (jezde také infocentrum). Na náměstí je také novorenesanční budova městského muzea, děkanský chrám Narození Panny Marie z 18.st., (dle plánů K. I. Dientzenhofera) a kašnu. Dále je zde budova zámku s erbem rodu Strozziů na místě původní tvrze ze 14.st., synagoga z 18.st., starý židovský hřbitov ze 17.st. Na vrchu Gothard leží ve Smetanových sadech nádherný lesopark se starým hřbitovem na místě původního kostelíka sv. Gotharda ze 12.st. (dnes Svatogothardský kostelík z 189.st.), s nádhernou novorenesanční branou z let 1892-1905, množstvím vojenských pomníků bitvy u Sadové v r. 1866, první pomník J.Žižky z Trocnova (na místě odkud slepý vojevůdce v r. 1423 řídil vítěznou bitvu). Kromě těchto velkých sochařských děl najdete v sadech a v okolních loukách velké množství dalších děl od baroka po dnešek (známý je Šalounův Krakonoš s vypoulenýma očima) - od r.1908 zde stojí slavná hořická Galerie plastik, jako stálá expozice českého sochařství, kde neustále přibývají díla účastníků hořických sochařských symposií. Na hřebenu Hořického chlumu nad městem je postaven monumentální pískovcový památník obětem 1.sv.války - Masarykova věž samostatnosti, 25 m vysoká, v současnosti jako turistická rozhledna, astronomická observatoř i jako památník obětem všech tří odbojů. Město je známo také výrobou trubiček, jejichž slávu založil v 19.st. cukrář Kofránek, příznivci motocyklů znají zdejší závod "300 zatáček Gustava Havla", pořádaných od r.1961.

Jičín ^

erb [web města] Jičín - město pohádky či nástupiště do Českého ráje leží na okraji Podkrkonoší s výhledem na roviny Polabí na soutoku řeky Cidliny, potoků Porák a Valdický. Lokalita byla osídlena již v pravěku, později zde sídlil kmen východních Charvátů, později zde vládla ve 13.-14.st. tzv. úřednická a vojenská šlechta - Načeratici a Lévové z Brady. Od r.1302 získává lokalita osídlená převážně němci městská práva, od r.1304 je královským městem pod ochranou nového hradu Veliše. Později zde vládli pánové z Vartemberka, za Karla IV. Nastává rozvoj, staví se gotický kostel sv. Jakuba, Za husitských válek Čeněk z Vartemberka nejdříve stál na straně J.Žiřžky, ale pak se přidal k Zikmundovi, prohrál s Žižkou u Hořic, ale město uniklo zničení tím, že se vzdalo. V 16.st. nastal další rozvoj za Trčků z Lípy, rozvíjí se řemesla, rozvoj ustává po požárech v l.1572 a 1589. Později město patří Smiřickým, kteří vymřeli a město získává Albrecht z Valdštejna, který jej začal přeměňovat na své sídelní město - nastává největší rozvoj města, vyrostl tu zámek, druhý chrám určený pro biskupskou metropoli, jesuitská kolej, řada šlechtických domů, čtyřřadé lipové stromořadí k barokní loggii, Valdická brána. Za třicetileté války je město několikrát vyrabováno, celé 17.st. patří nejkrizovějším událostem města - Tiefenbachové vzali Jičínu zbytek práv, střídají se požáry, selské vzpoury, nastává rekatolizace. V 18.st. město trpí vpády Prusů, původně německé město, za husitských válek počeštěné je v 19.st. zase městem německým. V r.1813 je zde projednávána tzv. svatá aliance Rakouska, Pruska a Ruska proti Napoleonovi. V r.1866 zde Rakušané prohráli jednu z bitev války prusko-rakouské. Koncem 19.st. nastává rozvoj - jednak průmysl s železnicí, jednak nastává národní uvědomění.

--fotky zde zatím neuvedeny--

Dnes zde uvidíte chrám sv. Jakuba Většího, zámek s muzeem a galerií s expozicí o historii a přírodě Jičínska, expozicí Valdštejna, muzeem hry, gotický kostel sv. Ignáce z Loyoly (původně sv.Jakoba), věž Valdické brány ze 16.st. (52m s vyhlídkou), lipová alej k valdštejnské lodžii v Libosadu, věž Milohlídka na Čeřovce, kostel sv. Jakuba s proboštstvím ze 17.st., jezuitské koleje a gymnázium, hřbitovní kostel Panny Marie de Sale, kartouzský klášter pod Zebínem (zamýšlená vévodova hrobka). Přímo na náměstí najdeme Korunovační kašnu, Mariánský sloup a kašnu se sochou Amfitrité. Dále je zde starý židovský hřbitov v Sedličkách. Město je známo také jako město pohádky a to díky V.Čtvrtkovi, který zde vytvořil a umístil děj svého Rumcajse, Cipíska a Manky - koná se zde pohádkový festival, kdy např. dochází k předání klíčů od města dětem. V okolí najdete množství pomníků na bitvu u Jičína z června 1866.

Kopidlno ^

erb [web města] Kopidlno je město ležící asi 19 km jihozápadně od Jičína na řece Mrlině v mírně zvlněné krajině Polabí na křižovatce starých stezek z Prahy přes Poděbrady k Jičínu a od Veliše přes Kostelec směrem na Zlív a Bousov. Vznikly zde vlastně dvě obce u dvou tvrzí již ve 13.st. Ve středověku zde vládli např. Šlikové, za dob husitských se přidala k husitům, za což byla vypálena Pražany. Za Ludvíka Jagellonského nastalo povýšení Kopidlna na město. Vládli zde Haugvicové a Raubenhauptové, kdy byla druhá tvrz přestavěna na renesanční zámek. Později jej dostavěli Trčkové v 17.st., pak zde vládl Albrecht z Valdštejna. Později Ditrichsteinové směnili lokalitu s hrabaty Šlikovými (ti co následovali císaře), pro které je od 17.st. rodovým sídlem. Ti přestavěli zámek barokně (J.B.Mathey), úpravou sídla zanikají některé provozy (pivovar, sýpka), rozrůstá se zámecký park. V 18.st. se dostavuje kostel, rozšiřují se řemesla (cech tesařů, bednářů, kamnářů, truhlářů, kolářů, zámečníků, zedníků, ševců, sedlářů a hrnčířů). V r.1875 byl novorenesančně přestavěn zámek (zřízeny dnešní arkády). Od 1.6.1998 bylo znovuudělen Kopidlnu městský statut.

--fotky zde zatím neuvedeny--

Dnes zde najdete novorenesančně přestavěný původně renesanční a barokní zámek ze 16.st. na místě jedné z tvrzí ze 13.st. s rozsáhlým zámeckým parkem, lesem a palmovým skleníkem (v okolí renesanční kašny ze Starých Hradů), rybníkem ke koupání. V současné době na zámku sídlí zahradnická škola a není turistům přístupný. Dále je zde barokní kostel sv. Jakuba z 18.st., městské muzeum a pamětní deska hudebního skladatele F. Hilmara s hudebním muzeem.

Lázně Bělohrad ^

erb [web města] Lázně Bělohrad je město ležící asi 16 km východně od Jičína v široké kotlině řeky Javorky a jejího přítoku Heřmanka mezi zalesněnými vrchy (Hořický CHlum, Hůra, Kamenný vrch, Zhoř, Vrbina). Město je obklopeno zamokřelou krajinou plnou podmáčených luk, rybníků, rašelinišť, které se využívá v místních lázních. Bělohrad vznikl z osady Nová Ves, první zmínky jsou ze 14.st., stávala zde tvrz. zvaná Koštofrank. Lokalitě vládli Bořkové, pánové z Bílých Otradovic, kteří postavili novou, bílou kamennou tvrz - nazývána Bílým hradem, z čehož vznikl název Bělohrad. V 17.st. zde vládl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, později Albrecht z Valdštejna, pak Vílém Lamboy z Desseneuru, kdy byli pronásledováni čeští nekatolíci a přišli jsme němečtí kolonisté. Od r.1669 zde vládnou opět Valdštejnové, vzniká kostel, a přestavuje se tvrz na barokní zámek (J.B.Santini). Od r. 1722 povýšil císař Karel VI. Novou ves na městys Bělohrad. V 19.st. zde vládnou pánové z Aichelburgu. od 19.st. panství kupuje holešovický továrník Max, rytíř Dormitzer, který nejen založil tradici místních lázní (r.1880), ale věnoval se všestranně rozvoji městečka. V r.1871 zde přijela železnice, začíná průmyslový rozvoj - textilní továrna, rozšiřují se lázně, r.1904 vzniká Fričovo muzeum. Po 1.sv. válce se stává Bělohrad skutečným lázeňským centrem.

--fotky zde zatím neuvedeny--

Dnes zde kromě lázeňských domů slatinných lázní, kde se léčí pacienti s onemocněním pohybových ústrojí, najdete rozsáhlý park, barokní zámek z 18.st. (dnes školské zařízení),s památníkem K.V.Raise v bývalé oranžérii, s kaplí J.Evangelisty, Fričovo muzeum, barokní kostel Všech svatých pochází ze 17.st., sloup U Kadvého na náměstí, novorenesanční budova Lázeňského hotelu se sálem s nástěnnými podobiznami českých králů a knížat. V okolí je rozlehlý park Bažantnice s hudebním pavilonem, vrtem, několika jezírky, Annamariánským pramenem, a s kostelem sv. Petra a Pavla v Byšičkách, který byl inspirací K.J.Erbena (rodák z nedalekého Miletína) k baladě Svatební košile. Prochází zde také naučná stezka "Po stopách K. V. Raise".