Chebsko

Výlet 005 Z Chebu kolem nádrže Skalka, přes Libou a Seeberg do Hazlova

Úvodní stránka trasovníku > Karlovarský kraj > Chebsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (70 ks)

doprava : vlak a nohy místo : Chebsko, z nádraží ČD v Chebu na náměstí a pod hrad. Pak proti proudu Ohře k vodní nádraži Skalka. Po levém břehu kolem Chebské stráže a statku na Komorní Hůrku. Pak přes obec Klest a chatovou osadu Cetnov do Břízy a pak po cestě k pískovně a zřícenině Pomezná. Odtud lesem do Libé, pak po silnici a kolem rybníku do Ostrohu. Po návštěvě hradu Seeberg Křemencovým valem do Hazlova. délka : 26 km mapy KČT : 1:50 000 č. 1 Ašsko a Chebsko Popis výletu Tabulka a graf převýšení Popis zajímavostí

Úvodní stránka trasovníku > Karlovarský kraj > Chebsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (70 ks) ]

Informace o Chebsku  projekt Mapa Chebska 
Cheb - stránky města  Hotel Stein  statek Cetnov  Libá  Hrad Seeberg  Poustka  Hazlov 

Popis výletu ^

Tento výlet uskutečníte v jednom z nejzápadnějších míst v ČR - na východním okraji přírodního parku Smrčiny mezi městem Chebem a obcemi Libá a Hazlov. Je to krajina vodních ploch rybníků a nádrží, krajina mírně zvlněná, lesnatá s množstvím malých obcí, krajina na pomezí, kde se mnohokrát sváděly boje o vlastnictví území mezi Českým královstvím a německými zeměmi a kde mnoho let přetrvávalo protestanství, i když v ostatních částech království bujela protireformace a rekatolizace. Proto zde také najdete množství pozůstatků pevnostních staveb - tvrzí, hradů, zřícenin, tvrzišť. Ale také památek na dobu železné opony 20.st. - silničky pohraniční stráže (tzv. signálky) a zbytky jejich ubytoven a hlídek. Tyto silničky dnes bohudík slouží perfektně cyklistům. Začátek výletu se nachází v krásném městě Cheb s nádhernými památkami městské památkové rezervace, pak dojdete až na východní okraj přírodního parku Smrčiny, konec výletu prochází po zajímavé krajině Křemenného valu s výhledy do chebské pánve.

Tabulka a graf převýšení ^

Popis zajímavostí ^

Cheb je naše nejzápadnější okresní město, ležící na řece Ohři a je jakoby sevřeno mezi dvěma přehradami - Jesenice a Skalka. První zmínky o Chebu pocházejí z r.1061, celé 11.-13.st. je ve znamení sporů o území Chebska mezi Říší (bavorská Severní Marka) a Čechami. Po sjednocení Severní marky markrabětem Diepoldem z Vohburgu r.1100 dochází ke kolonizaci pomezí a vytvoření nového správního centra v Chebu. Ten se již r.1147 označuje jako oppidum (osídlené místo). V r.1167 získává Chebsko císař Friedrich Barbarossa, za stoleté vlády Štaufů je dokončena kolonizace Chebska, vzniká zde množství pohraničních hradů a opevněných sídel, je zde již přes 300 kolonizačních vsí. V Chebu vzniká velkolepá císařská rezidence - románská falc, která měla nejen obrannou funkci, byla také reprezentačním místem. Chebský hrad musel plnit významnou roli, protože to bylo místo, ve které císaře a jeho rodina často pobývali. V r.1203 je Cheb již označován jako civitas (město), rozrůstá se a vzniká novou část, po požáru r.1270 byla zahájena nová výstavba, jejíž půdorys historického jádra se zachoval do dnešní doby. V r.1266 obsazuje Cheb vojsko Přemysla Otakary II. jako správce říšských statků a připojuje Chebsko ke svým územím na 10 let, čímž začaly české snahy o ovládnutí tohoto území a zajištění západní hranice českého království. V r.1277 je Cheb nazýván civitas imperii (císařské město). Václav II. držel Chebsko v .1291-1304 a od r. 1322 za Jana Lucemburského je připojeno k české koruně. Mělo však zvláštní postavení v rámci zemí Koruny české, což se stalo velmi výhodné pro jeho rozvoj - obchodní a řemeslné podnikání pod panovnickou ochranou. Město v 15.st. patřilo k největším a nejbohatším městům království, město mělo vlastní vojsko. Cheb byl vždy katolický a stál tak na straně protihusitské koalice a přímo se účastní bojů proti husitům. V r.1430 husité proto vypálí předměstí a spokojí se s výpalným. V r.1432 se v Chebu setkávají zástupci husitů s poselstvem basilejského koncilu a dojednávají dohodu. Město je v této době centrem knížecích sněmů, slavností i diplomatických jednání - centrem smírných ujednání. Zajímavé je i to, že za vlády Jiřího z Poděbrad bylo město k panovníkovi loajální. Díky tomu nebyla přerušena prosperita města. V 16.st. v době renesance má město trojí pás hradeb s šesti branami, mnoho domů, 10 kostelů, spoustu mlýnů, 50 studní. V okolí Chebu se však začíná rozmáhat evangelické učení. Ve městě se rozvíjí cechovní život, protestanti rozšiřují humanistickou výchovu a vzdělanost, vydává se řada knih (např. hebrejský slovník), je zde provedena první soudní pitva. Pak nastala ohavná doba třicetileté války - důležitá poloha Chebu jako vstupní brány do Čech z něj učinila výhodnou základnu pro obě bojující strany a tak nastalo mnohé dobývání města, drancování okolí - Sasové, Valdštejn, Švédové. Zvláště Valdštějn v r.1625 silně poznamenal město rekatolizační politikou. Nakonec se mu město stalo osudným a r.1634 byl zde spolu se svými věrnými (Illov, Trčka, Kinský, Neumann) pobiti. Sama válka přivedla město na pokraj zániku, strategicky důležitá poloha města však přinutila císaře Ferdinanda III v r.1652 začít s přebudováním Chebu ve vojenskou pevnost. Tím je zván od konce 17.st. - má soustavou dvou barokních příkopů a sedmi velkých bastionů. Od konce 17.st. tak nastává postupný rozvoj, významné jsou v této době práce uměleckých truhlářů a řezbářů, jejichž díla jsou dodnes v mnoha evropských muzeích. Svého bývalého postavení již město nikdy nedosáhlo. V r.1721 se zde scházejí političtí reprezentanti Chebska, aby schválili pragmatickou sankci Karla VI. V r.1723 se město stává svobodným českým královským městem. V 18.-19.st. nastává rozvoj místního lázeňství, až do r.1851 patří prameny Františka chebskému magistrátu, čímž přispívají k rozvoji města, přivádí zde řadu významných osobností. Především J.W.Goethe získal vřelý vztah k tomuto regionu. Studoval zde historii, národopis i geologické zajímavosti Chebska. V r.1809 velký pořade zničil celou severní část města, včetně kostela či hradu, který se stal zříceninou. Pak byla zrušena pevnost a začala dobá nového budování, která je však spjatá s nekoncepční likvidací všech starých budov. Tak zanilky hradby, brány a mnoho domů. V r.1865 je město napojeno na tratě bavorské dráhy, v r.1871 dochází ke spojení Chebu s Chomutovem a Plzní. Hospodářský význam tím dostává nový impuls, město má na tu dobu velmi velké nádraží, stalo se železničním uzlem. Devatenácté století je také dobou rozvoje kultury a společenského život města - vzniká divadlo, vyvíjí se pestrá spolková činnost, vzniká regionální muzeum, slavné jsou Valdštejnské hry, které přivádějí do města tisíce návštěvníků. Postupně jsou přetvářeny manufakturní podniky na tovární výrobny - Fischerova strojírna zemědělských strojů, továrnu na jízdní a motorová kola Premier, továrna na výrobu kol Eska, akciový pivovar, textilní a stavební podniky. Pomalu však na poč.20.st. stoupá hlas a povědomí německých obyvatel města. V r.1938 došlo k odtržení Chebska k Říši a v r.1945 nastal odsun Němců z Čech.
Dnes v tomto krásném městě najdete městskou památkovou rezervaci, stojí zde areál hradu (císařská falc) s městským opevněním ze 12.st. na místě slovanského hradiště z 9.-11.st. Z původního románského opevnění se zachovala Černá věž a část východní hradby, nejcennější je hradní kaple sv.Erharda a Uršuly. V r.1634 na hradě byli zavražděni valdštejnovi důstojníci. Dále ve městě najdete kostel sv. Mikuláše původně bazilika ze 13.st., později goticky a barokně přestavěný. Nejznámějším symbolem chebského náměstí je tzv.Špalíček - komplex 11 domů vzniklý od 13.st. z kramářských bud a masných krámů. Dále je zde barokní kostel sv. Václava ze 17.st. na místě středověkého dominikánského kostela a konventu ze 14.st. s honosným portálem, františkánský kostel kláštera minoritů ze 13.st. s křížovou chodbou ze 14.st. Řada dalších domů na náměstí pochází ze 14-18.st. a slohově patří od gotiky ke klasicismu, dominantou náměstí je nová barokní radnice z 18.st. podle návrhu pražského dvorního architekta G.B.Alliprandiho, na Gablerově domě uvidíte krásnou členěnou a zdobenou rokokovou fasádou. V Pachelbelově domě (nejstarší měšťanský dům) byl r.1634 zavražděn Valdštejn, dnes zde stojí městské muzeum. Uprostřed náměstí stojí kašna rytíře Rollanda ze 16.st. (symbolizoval trhová práva říšských měst), kašna se sochou Divého muž. Ve městě najdete také kostel sv. Bartoloměje, bývalý špitální kostel řádu Křížovníků s červenou hvězdou z 15.st., a dnes zde stojí síň Státní galerie výtvarného umění se stálou sbírkou gotických plastik. V bývalém kostele sv. Kláry z 18.st. (K.Dienzenhofer) najdete koncertní a výstavní síň Státní galerie výtvarného umění. Nedaleko města ve Starém Hrozňatově najdete na kopečku krásnou stavbu Loreta - barokní poutní kostel zasvěcený Panně Marii a zříceninu středověkého hradu. V okolí Chebu je přehrada Skalka, končící až u hranic s Německem (je možné využít plavbu loděmi) a přehrada Jesenice, s možnostmi ke koupání, windsurfingu, plavbu se šlapadly či loďkami.

Přehrada Skalka - vodní nádrž ležící západně od Chebu na řece Ohře v plochém, zalesněném údolí při hranicích s Německem. Prakticky konec přehrady je na až hranicích u zříceniny Pomezná. Byla postavena v letech 1962-1964 s celkovou plochou 378 ha, v r.2000 byla doplněna o malou vodní elektrárnu. Její hráz je vysoká 14,6 a dlouhá 115 metrů, hloubka vody u hráze 12 metrů. Slouží na ochranu pře povodněmi, má dobré podmínky pro sportovní rybolov a provozování téměř všech druhů vodních sportů. V okolí z pravé strany jsou rovinaté lesy, z levé strany mírné svahy s remízky lesů. V okolí najdete několik chatových kolonií, na jižním břehu tábořiště. Koupání je možné např. v Podhoří (plovárna na pontonech i půjčovna loděk). Autokemp Křížový kámen přímo u břehu nádrže. Pod Skalkou je možné se svézt na lodi - nástupní stanice je pod Chebským hradem, odkud se jezdí k jezu a zpět. Existuje i druhý okruh - v prostoru přehrady nad hrází pluje motorová loď od kanoistické základny Eska přes zastávky Podhoří a Cetnov až do Pomezí. Pod Špitálským vrchem na levém břehu přehrady stojí vyhlídková věž Chebská stráž, z níž je krásný výhled na přehradu proti proudu do Německa.

Komorní Hůrka - je naše nejmladší sopka, pochází z počátku čtvrtohor, vznikla ve třetí a konečné vulkanické fázi svrchního pleistocenu (Würmu) před 115 000 - 15 000 lety. Sopka vznikla na dně vysychajícího slaného jezera, které se rozkládalo v dnešní Chebské a Sokolovské pánvi. Vrchol Komorní Hůrky dnes dosahuje výšky 503m. Je to navršená sopka strombolského typu, kdy byla v intervalech z kráteru vymršťována žhavá láva a vypálené horniny z podloží. Tak se navršily mnohametrové vrstvy strusky zejména východním směrem od jícnu sopky. Na závěr sopečné činnosti vyplnila sopečná čedičová hornina sopouch a kráter a překryla také část struskovitého materiálu na jihozápadní straně kopce. Komorní Hůrka patří k nejprobádanějším sopkám a je známá v celém vědeckém světě. O její slávu se zasloužily desítky vědců, kteří této sopce věnují pozornost více jak 200 let. Především tomu tak bylo v období konce 18. a první poloviny 19.st., kdy vrcholil spor mezi tzv. neptunisty a plutonisty o otázkách vzniku čedičů a tvarů zemského povrchu. Podle neptunistů (Neptun - římský bůh vodstva) vzniklo vše, tedy i čediče usazením vrstev v mořské vodě. Plutonisté (Pluto - římský bůh podsvětí a vnitrozemského ohně) zastávali názor o vzniku těchto hornin sopečnou činností. Vědeckého sporu se významně účastnil i slavný německý básník J. W. Goethe. Několikrát navštívil Komorní Hůrku, účastnil se sporu o jejím původu a navrhl prokopat kopec a získat tak odpověď. Teprve po Goethově smrti, v letech 1834-7, podnikl hrabě Kašpar Stenberg nákladné průzkumné práce. Systémem asi 300 m důlních chodeb se podařilo nalézt přívodní sopečný jícen. Tím byl podán nezvratný důkaz o sopečném původu Komorní Hůrky. Ve svahu nad štolou dnes vystupuje čedičová skalka, na níž je neznámým umělcem vytesán reliéf hlavy J.W.Goetha s nápisem. Průzkumné štoly jsou již dnes zavalené, ústi štoly je opatřeno žulovým portálem s nápisem. V místech sopky byla těžena struska a čedič na stavbu Černé věže chebského hradu. Na vrcholu ustojí dřevěný altán.

Klest - malá obec 5 km severozápadně od Chebu. Severně od obce známý rekreační rybník Amerika a jižně známá rekreační oblast kolem vodní nádrže Skalka. Východně od obce leží čtvrtohorní sopka Komorní Hůrka.

Cetnov - je to osada asi 6 km severozápadně od Chebu na levém břehu vodní nádrže Skalka s množstvím rekreačních objektů a ubytovacích zařízení. Kdysi zde stávala tvrz, stávala na stráni nad Ohří, dnes již zatopené v.n. Skalkou. Ves se poprvé připomíná v r.1224 jako majetek zemanů z Cetnova. V 15.st. stáli lenní držitelé hradu proti králi Jiřímu, podporovanému městem Chebem, ve válce pak byl cetnovský hrad r.1462 královskými a chebskými vojsky dobyt a do základů vypálen. Brzy byl však znovu Chebskými obnoven; asi z té doby pochází hradní věž, zachovaná až do r.1892. Tehdy zde vypukl požár, který vše, včetně věže, zničil. Takže dnes zde z hradu skoro nic nenajdete. V současnosti je Cetnov a jeho okolí vyhledávanou chatovou a rekreační oblastí, rybáři si mohou zachytat raby , jezdí sem loďe od přehradní hráze. Stojí zde penzion statek Cetnov, je tu koupaliště a pískovna. Dnes patří osada Cetnov pod město Cheb.

Bříza - je to osada ležící asi 7 km severozápadně od Chebu, nad vodní nádrží Skalka. Počátky vesnice, zvané dříve Pirk, nejsou dosud jasné. Pravděpodobně vznikla za kolonizace ve 12.st., uváděn je zde Konrád z Pirku, družiníka Friedricha z Rothenburku. Později pravděpodobně náležela klášteru ve Waldsassen. Pak zde snad vládli pánové z Pirku až do počátku 15.st. První skutečně ověřené zmínky o vsi pocházejí ze 14.st., kdy byla v držení kláštera klarisek v Chebu. Roku 1436 ji získali Planknárové z Kynšperka a zůstali zde do počátku 16.st. V 16. a 17.st. patřila chebským patricijským rodinám (Gablerové, Brunnerové). Později však zboží zaniklo, poplužní dvůr byl rozdělen a jeho pozemky přiděleny obyvatelům vsi. Stejně jako je nejasný historický vývoj, je nejasná i lokalizace panského sídla. Osada je dnes součástí Chebu, je zde kemp.

Pomezná - obec Pomezná (Markhausen) stávala asi 9 km severozápadně od Chebu, v těsné blízkosti řeky Ohře, u tvrze, která zde stávala na ochranu hranic. Pomezná byla založena zřejmě již ve 12.st. Pánové zde sídlící patřili k chebským ministeriálům. Ve 13.st. se Pomezná ocitla v majetku kláštera ve Waldsassen, od něhož ji r.1348 koupil Rüdiger ze Sparnecku. V dalších letech pak následovala držba Pomezné Sparnecky a jejich leníky. Za některého z nich byla r.1417 vypálena oddíly norimberských. V 15.st. se Pomezné zmocnili Paulsdorferové, později zde vládlo větší množství majitelů (Jähelové, Brunnerové či další chebské měšťanské rodiny). Město Cheb tak získalo do r.1629 její podstatnou část. V držení vsi pak zůstalo až do 19.st. V 17.st. ztratila tvrz funkci sídla šlechty a byla používána jako selská usedlost. Kolem r.1908 hrozil pozůstatku tvrze zánik, majitel M.Diener hodlal kvůli špatnému stavu stavby snést patro a přízemí použít při výstavbě nové stáje. Vlastivědný pracovník A.John tehdy vyhlásil sbírku na její opravu, která nakonec pro tvrz znamenala záchranu. Po r.1948 se díky své poloze na státní hranici s Německem ocitla Pomezná v hraničním pásmu, což znamenalo zánik vesnice. Dnes je pozůstatkem tvrze velká čtyřhranná věž, dosahující ještě dnes výšky dvou pater a okolní rovinatá plocha. Za tvrzí přisilničce na Břízu je stará pískovna, kde se těžilo od poč. 20.st. a písek byl použit například i při stavbě hráze Skalky. Pomezná je také významnou geologickou lokalitou, protože leží na hranici tří geologických jednotek.

Libá - obec se nachází v malebném údolí Libského potoka asi 12 km severozápadně od Chebu v nádherné krajině lesů a rybníků na okraji přírodního parku Smrčiny. V současné době zde a v osadě Hůrka žije přes 610 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z r.1264, vznikla jako podhradí románského hradu Libštejn, založeného na ostrohu v polovině 13.st. Libštejnové vymřeli rytířem Jindřichem († 1292) a jejich léna připadla jako odúmrť říši. Od 14.st. zde vládl valdsaský klášter, vznikly zde mohutné hradby. Další majitelé škodili okolí a hrad Libá byl na pokyn bavorského vévody Rudolfa rozbořen (zbyla z něj románská věž). V r.1346 Jan Lucemburský propůjčil panství jako české korunní léno Františku Gossweinovi a Karel IV. mu povolil v r.1355 hrad obnovit. Pak zde vládli Leuchtenberkové, chebský měšťan E.Rudisch, rytíři ze Sparnecku a od r.1426 Zedwicové z Neubergu. Rod z Libštejna se oddělil v 15.st. a jako samostatný (od r.1790 říšská hrabata) zde vládl až do r. 1945. V 16.st. byl hrad dobyt chebským vojskem. Za třicetileté války v r.1647 Švédové hrad Libou. Až r.1719 byl opraven a kolem r.1770 došlo k jeho přestavbě na rokokový zámek. Byl upravován ještě v 19.st. V první polovině 20.st. zde žilo přes 2000 obyvatel, po vysídlení Němců klesl počet na čtvrtinu. Dnes je zámek v soukromých rukou a probíhá snaha o jeho rekonstrukci. Veřejnosti je přístupný zbytek zámeckého parku s lavičkami a altánkem. Zámek je rozsáhlá dvoupatrová stavba se sedlovou a mansardovou střechou, ze které vyčnívá původně románská věž s helmicí, hlavní přístup sem vede od západu kolem kostela sv. Kateřiny, kde byla hlavní brána. Dále zde najdete kostel svaté Kateřiny z 18.st., či výklenkovou kapli v polích. Ve vesnici je lidová architektura – hrázděné domy, v okolí rybník Kladivo, Kamenný rybník, lom na žulu a nedaleko turistický hraniční přechod do Hammermühle.

Poustka-Seeberg - obec se nachází asi 10 km severozápadně od Chebu asi 5 km západně od Františkových Lázní, leží na kopci mezi silnicí č.21 Cheb-Aš a Slatinným potokem pod Křemenným valem. V současnosti (r.2007) zde a v přidružené obci Ostroh žilo 154 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z r.1275, v r.1445 je ves uváděna coby sídlo a statek Paulsdorferů. Roku 1712 byla ves prodána městu Cheb a samostatnou obcí se Poustka stala až r.1922. V sedmdesátých letech 19.st. byla obec připojena k Františkovým Lázním a až v r.1992 vznikla samostatná obec Poustka. Ves Poustka sdílela historii s nedalekou osadou Ostroh - ta byla založena na výrazném hřebeni spadajícího strmě do údolí Slatinného potoka, původní jméno vsi znělo Seeberg. Od 13.st. zde stojí hrad Seeberg, ve 14.-16.st. docházelo ke změnám majitelů a ke změnám v podobě hradu, vznikl zde kostel sv.Wolfganga. V 17.st. hrady vypálili Švédové, vládli zde Nosticové a Gerardové. Pak koupilo hrad město Cheb, v jehož majetku zůstal až do r.1986. V r.1889 postihla Ostroh katastrofální povodeň, která zničila všech 5 mlýnů a domky při potoku. V 19. a na začátku 20.st. se obyvatelé živili tkaním, docházeli za prací do texzilek v Hazlově a Libé pracovali ve Frant.Lázních jako pokojské a lázeňské pomocné síly. Po druhé svět. válce odešlo téměř veškeré obyvatelstvo. Obnova neudržovaného hradu Seebergu začala v polovině 70.let 19.st., dokončena byla za nejnovějšího majitele - městského muzea ve Františkových Lázních. Dnes je Seeberg významným turistickým trhákem - rytířským sídlem s expozici nábytku a životního stylu původních obyvatel Chebska či expozicí karlovarského porcelánu. Kromě hradu zde najdete barokní kostel sv.Wolfganga z 18.st. původně gotický ze 14.st., kapličku u studánky z 18.st., dále Husarský kříž ze 7 leté války a pomník obětem z 1. a 2. světové války. Obec Poustka je součástí mikroregionu Chebsko.

Křemenný val - tzv. Hazlovský křemenný val patří k třetihorní zlomová linii, která dala vzniknout minerálním pramenům chebska, probíhající ve směru severozápad - jihovýchod od Ašska po Stříbrsko. Pukliny tohoto zlomu, místy vyzvednuty za horotvorných procesů, jsou vyplněny křemenem, který byl místy těžen i k účelům sklářským.

Hazlov - obec leží asi 13 km severozápadně od Chebu na silnici č.64 Františkovy Lázně-Aš. V současné době (r.2007) zde i v okolních osadách Polná, Podílná, Výhledy, Skalka a Táborská žije přes 1200 obyvatel. Osada zde vznikala asi ve 12.st. patrně při kolonizaci. První písemná zmínka o Hazlovu pochází z r.1224, kdy se připomíná Bedřich z Hazlova, majitel a zakladatel zdejšího románského hradu. Hrad strážil důležitou obchodní cestu z Chebska přes Ašsko do Německa, přičemž zdejší ašský kraj představoval významným regionem v českém království chráněným českými panovníky. Region byl také i v době protireformace protestantským. Ve 14.st. hrad prochází gotickou přestavbou. Potomci Bedřicha z Hazlova jej udrželi do počátku 15. stol. Tehdy zde vzniká piviovar. Pak se v držení majetku střídaly různé chebské měšťanské rody a po nich další. V 17.st. byl hrad přestavěn na barokní zámek. V 18.st. zde vznikl kostel. Známými majiteli zámku byli Moserové, kteří Hazlov drželi až do počátku 19.st. Pak se opět majitelé rychle střídali až do roku 1853, kdy se majitelé stali Helmfeldové, v jejichž držení byl zámek až do r. 1945. V průběhu celého svého trvání sloužil Hazlov jako panské sídlo, proto se až do padesátých let 20.st. zachoval v poměrně dobrém stavu. Pak se ale postupně změnil ve zříceninu, část byla v 60.letech 20.st. zbořena. V 70. letech byl dokonce na zbytek hradu vydán demoliční výměr, která se zatím neuskutečnila. Naopak se uvažuje o jeho opravě a rekonstrukci. V Hazlově má tradici průmysl - v r.1553 byl založen nejstarší pivovar v oblasti, v 18.st. zde pracuje železná huť, v r.1822 vznikla přádelna bavlny poháněná parním strojem a vodním kolem. Ty bal později přestavěna na tkalcovnu a barvírnu, která r.1911 vyhořela.
Kromě popisované zbořeniny zámku najdete v jeho areálu také kostel Povýšení svatého Kříže s dominantní věží, při kterém byla zřízena r.1307 první farnost na Chebsku. Vnitřní zařízení pochází z konce 17.st. (např. soubor obrazů s výjevy ze života Krista). V obci stojí také hřbitovní kostel ze 17.st., evangelický kostel ze 20.st. s manší částečně dochovanou křížovou cestou ke kalvárii. U obecního úřadu najdete žulový pomník obětem 2.sv. války. V okolí najdete např. v osadě Polná hrázděnný dům s obrazem madony ve štítu, Kamenný rybník s možností koupání, v lokalitě CHPV "U cihelny" najdete naleziště vesuvianu-egeranu, který byl poprvé popsán J. W. Goetem a pojmenován dle Chebu (Eger). Toto naleziště je jediné svého druhu v celé Evropě. Jižně od obce najdete tři smírčí kříže.

Úvodní stránka trasovníku > Karlovarský kraj > Chebsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (70 ks) ]

© www.trasovnik.cz - všechna práva vyhrazena; jakékoliv kopírování bez povolení zakázáno  [ info@trasovnik.cz ]