Úvodní stránka trasovníku > Karlovarský kraj > Chebsko (popis regionu)
|
(k 1.1.2008) Celkem je obcí v regionu: [40] z toho měst: 10, městysů: 0 a vsí: 30 Dolní Žandov Drmoul Hazlov Krásná Křižovatka Libá Lipová Milhostov Milíkov Mnichov Nebanice Nový Kostel Odrava Okrouhlá Ovesné Kladruby Podhradí Pomezí nad Ohří Poustka Prameny Stará Voda Trstěnice Třebeň Tři Sekery Tuřany Valy Velká Hleďsebe Velký Luh Vlkovice Vojtanov Zádub-Závišín |
Úvodní stránka trasovníku > Karlovarský kraj > Chebsko (popis regionu)
[web obce]
Obec ležící asi 14 km jihovýchodně od Chebu v kotlině pod Slavskovským lesem - zemské bráně, na Šitbořském potoce vedle silnice č.21 vedoucí z Mariánských lázní do Chebu. V současnosti (r.2007) čítá obec Dolní žandov včetně přilehlých vesnic asi 1200 obyvatel, součástí Dolního Žandova jsou sídla Horní Žandov, Úbočí, Podlesí, Salajna, Brtná s několika dalšími menšími satelity a samotami. Osada zde vznikla patrně ve 12.st. německou kolonizací na místě staršího, patrně keltského osídlení. Nejstarší zmínka o Dolním Žandově je z r.1197, kdy ves daroval vévoda Jindřich Břetislav tepelskému klášteru. Někdy v l.1261-78 byla ves povýšena na městečko - krajinu vlastnil král Přemysl Otakar II. Stál zde původně opevněný kostel sv. Michala. V dobách sváru Karla IV. a Ludvíka Bavora bylo v r.1347 městečko zničeno. V r.1370 bylo věnováno v léno Borešovi z Oseka. Ten nechal původní Žandov úplně zbořit, chtěl postavit nové nedaleko, ale k založení již nedošlo a tak byl Žandov znovu obnoven v původním místě. Od té doby byly osudy Žandova spjaté s kynžvartským panstvím až do 19.st. V r.1464 zde vzniká pivovar. Později se zde rozvíjelo zemědělství, soukenictví, tkalcovství, barvířství a významná byla výroba tzv. Sandovek - Žandovských papírových dóz a tabatěrek, za jejichž výrobu získali místní ocenění na světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Výrobky se totiž vyznačovaly speciálním lakem, který odolal i vřelé vodě a dnes jeho složení již asi nikdo nezná. Na konci 18.st. měl Žandov právo konání čtyř výročních a dobytčích trhů a každé pondělí zde byl týdenní trh. Další vývoj obce nebyl nijak významný, pouze nedaleká trať z 19.st. zapříčinila vznik nové čtvrti Nádražní. Po odsunu německých obyvatel nastala hluboká stagnace s výraznou devastací cenného architektonického fondu města - byla zničena např. hrázděná architektura.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Dnes v obci najdete kostel sv. Michala původně gotický přestavěný v barokním slohu v 17.st. a dále v 19. a 20.st., dále je zde fara doložená již ve 14.st. U zdi kostela najde dva smírčí kříže. V obci je také památník padlým. Při cestě do Úbočí stojí další smírčí kříž a torzo kapličky. V obci najdete také několik soch - sv. Jana Nepomuckého, sv. Antonína Paduánského, sv.Anny. Na Křížovém vrchu stojí barokní kaple Svatého Kříže s křížem na skalisku. VE vsi je snad pozůstatek místa, kde stála tvrz přes 13.st. s příkopem a na skalisku vytesanou postavou. Nedaleko obce stojí bývalý židovský hřbitov a zbytky tvrze Amonsgrýn (hrad Boršengrýn) z níž se zachovaly pouze zbytky zdí.
[web obce]
Obec leží asi 25 km jihovýchodně od Chebu na Plánské plošině na samém okraji pohoří Českého lesa, asi 3,5 km jihozápadně od Mariánských Lázní. Na území obce žije v současnosti (r.2007) asi 770 obyvatel. Obcí prochází hlavní silnice č.21 Plzeň-Cheb (již od r.1787). První zmínka o obci pochází z l.1366-68, kdy byla uvedena mezi lokalitami, příslušejícími k tzv. "Novým Čechám" Karla IV. a zapsána do Zlaté buly. Patřila tehdy pod Tachovský hrad. V 15.st. zde vládl rytířský rodu Fraslů, známých z nedaleko ležícího hradu Borschengrunu. Na počátku 16.st. vlastnil drmoulský statek Vilém z Obenbergu (Redwitz), Redwitzové zde sídlili několik generací, budují novou tvrz na Panském vrchu s ovčínem. Část vsi byla oddělena a připojena k sousednímu majetku pánů ze Schirndingu panství Chodová Planá. Druhou část vsi získali Šlikové a spojili ji s panstvím Planá. Šlikové prodávají zboží r.1651 Jiřímu Kryštofu Danielovi von Froschhammer. Od r.1674 byly Drmoul a Hernberg (Panský vrch) spojeny a patřily po panství Chodová Planá, kde vládli Haimhausenové (bavorský tajný rada Theodor z Haimhausenu). Rod Haimhausenů držel Drmoul až do r.1848. V 18.st. zde vzniká zastávka poštovních dostavníků na silnici Cheb-Plzeň. V té době zde stával dvůr, zemědělské usedlosti, třítřídní škola, hospodářská pokračovací zemědělská škola a i škola židovská. Lidé se v obci živili hornictvím (měděná a stříbrná ruda), zemědělstvím, zahradnictvím, krejčovstvím, povoznictvím, stály zde mlýny. Nejznámější tzv. Hodčíkův mlýn byl poháněn kolem, pak francisovou turbínu a elektřinou a pracoval až do r.1980. Když vznikly Mariánské Lázně, lidé díky blízkosti města se uplatnili v různých službách. Ve 20. letech 20.st. vznikla cihelna, která byla v provozu do 2.sv. války. Zvláštností obce Drmoul bylo silné židovské osídlení, ovšem jako všude jinde, musela tato komunita žít na pospas tehdejších pánů a ostatních lidí. Do obce přišla velká část také z Plané, kde byla r.1683 vyhostěna. V l.1901-03 zde vzniká nová synagoga. Bohužel v r.1938 kvypně opouštějí mnohá místa u nás, místní synagoga byla vypálena místními fanatiky a pokáceny pomníky na židovském hřbitově na Panském vrchu. Po válce se nevrátil ani jediný Žid.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Dnes zde najdete pseudogotický kostel sv.Josefa byl postaven na náklad obce v roce 1924 jako pamětní kaple obětí 1.sv. války. Židovský hřbitov je umístěn na Panském vrchu, nejstarší dochované náhrobky jsou z roku 1683. Je to velice cenný lesní hřbitov s náhrobky barokního a klasického typu. V okolí najdete několik menších rybníků, pod Panským vrchem naleznete pramen Kyselka (Štolový pramen) - železnato-horečnatá studená kyselka vyvěrá v dubém kmeni, je nad ní dřevěná stříška a vede k ní dřevěná lávka. K obci se vztahuje život pradědečka spisovatele Norberta Frýda (Gaše-Móric Maier), v obci byla r.2003 odhalena pamětní deska. Obec si připomíná svouji hornickou minulost slavnostmi.
[web obce]
Obec Hazlov leží asi 13 km severozápadně od Chebu na silnici č.64 Františkovy Lázně-Aš. V současné době (r.2007) zde i v okolních osadách Polná, Podílná, Výhledy, Skalka a Táborská žije přes 1200 obyvatel. Osada zde vznikala asi ve 12.st. patrně při kolonizaci. První písemná zmínka o Hazlovu pochází z r.1224, kdy se připomíná Bedřich z Hazlova, majitel a zakladatel zdejšího románského hradu. Hrad strážil důležitou obchodní cestu z Chebska přes Ašsko do Německa, přičemž zdejší ašský kraj představoval významným regionem v českém království chráněným českými panovníky. Region byl také i v době protireformace protestantským. Ve 14.st. hrad prochází gotickou přestavbou. Potomci Bedřicha z Hazlova jej udrželi do počátku 15. stol. Tehdy zde vzniká piviovar. Pak se v držení majetku střídaly různé chebské měšťanské rody a po nich další. V 17.st. byl hrad přestavěn na barokní zámek. V 18.st. zde vznikl kostel. Známými majiteli zámku byli Moserové, kteří Hazlov drželi až do počátku 19.st. Pak se opět majitelé rychle střídali až do roku 1853, kdy se majitelé stali Helmfeldové, v jejichž držení byl zámek až do r. 1945. V průběhu celého svého trvání sloužil Hazlov jako panské sídlo, proto se až do padesátých let 20.st. zachoval v poměrně dobrém stavu. Pak se ale postupně změnil ve zříceninu, část byla v 60.letech 20.st. zbořena. V 70. letech byl dokonce na zbytek hradu vydán demoliční výměr, která se zatím neuskutečnila. Naopak se uvažuje o jeho opravě a rekonstrukci. V Hazlově má tradici průmysl - v r.1553 byl založen nejstarší pivovar v oblasti, v 18.st. zde pracuje železná huť, v r.1822 vznikla přádelna bavlny poháněná parním strojem a vodním kolem. Ty bal později přestavěna na tkalcovnu a barvírnu, která r.1911 vyhořela.
Kromě popisované zbořeniny zámku najdete v jeho areálu také kostel Povýšení svatého Kříže s dominantní věží, při kterém byla zřízena r.1307 první farnost na Chebsku. Vnitřní zařízení pochází z konce 17.st. (např. soubor obrazů s výjevy ze života Krista). V obci stojí také hřbitovní kostel ze 17.st., evangelický kostel ze 20.st. s manší částečně dochovanou křížovou cestou ke kalvárii. U obecního úřadu najdete žulový pomník obětem 2.sv. války. V okolí najdete např. v osadě Polná hrázděnný dům s obrazem madony ve štítu, Kamenný rybník s možností koupání, v lokalitě CHPV "U cihelny" najdete naleziště vesuvianu-egeranu, který byl poprvé popsán J. W. Goetem a pojmenován dle Chebu (Eger). Toto naleziště je jediné svého druhu v celé Evropě. Jižně od obce najdete tři smírčí kříže.
[web obce]
Obec Krásná leží asi 23 km severnozápadně od Chebu přímo na severním okraji města Aš, v současnosti (r.2007) zde žije asi 450 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází ze 14.st. (listině krále Jana Lucemburského), kdy je tvořena dvěmi částmi - Horní a Dolní Schönbach, obce na staré cestě do Saska. Vládli zde pánové z Neuberga. Podobně jako celý zdejší kraj byly ve středověku sváděny bitvy za udržení regionu v české království. Kraj měl četná privilegia a po dlouhou dobu byl protestantský, i když v dalších částí Čech probíhala protireformace. Na počátku 15.st. získali Krásnou od pánů z Neuberga páni ze Zedwitz, kteří panství měli až do r.1945, i když v 19.st. bylo v rukou věřitelů. V 17.st. přestavěli Zedwitzové místní statek a snad tvrz na zámek. V 19.st. díky textilkám a strojírně zde žilo skoro 2200 lidí. V 50.letech 20.st. byl zdevastovaný zámek stržen. V období let 1960-89 náleží k městu Aš, dnes samostatná obec.
--fotky zde zatím neuvedeny--
V obci se nachází stáj, která nabízí vyjížďky na koních. Dům č.p. 89 je lidový dům s hrázděným štítem z 18.st. Kdysi zde stával zámek, z nějž najdete pouze zbytky zdiva v zarostlém parku, stejný osud stihl i pivovar z 19.st. Necelých 6 km severozápadně od Krásné leží na území obce nejzápadnější bod ČR v přírodním parku Smrčiny. Nedaleko leží tvrziště v bývalé obci Újezd, kde v objektu kravína stála pancéřovaná krytá hlídka pohraniční stráže. Západně od Štítarského vrchu leží hraniční kámen z r.1740. Severovýchodně od obce stojí zámecký hotel Větrov, který je znám mimojiné také tím, že zde byl točen dětský film Indiáni z Větrova. V katastru obce je několik pramenišť, které využívá město Aš ve svém vodovodu.
[web obce]
Obec leží asi 13 km severně od Chebu jihovýchodně od Plesné na Lužním potoce, přes obec prochází silnice č.213. V současnosti (r.2007) zde a v osadách Nová Ves a Mlýnek žije asi 270 obyvatel. Osídlení zde vznikalo ve 12.st., ve 13.st. zde stojí gotický kostel sv.Kateřiny, který patří mezi nejstarší na Chebsku. Byl několikrát zničen a přestavěn (1446 byl obnoven po zničení husitskými vojsky, 1770 po poboření za 30-ti leté války, 1812-3 se stavbou věže). Obec stála na cestě ze zaniklého loupežnického hradu Neuhaus u Skalné (zanikl ve 13.st.) do Prahy a byla říšským lénem se dvěma dvory, propůjčovanými obyčejně vdovám po majitelích Skalné. Obec byla vždy zemědělská, obyvatelé se kromě toho živili i ručním tkaním, pletením, drobnými řemesly. V obci se také vyráběly hudební nástroje.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Kromě uváděného kostela sv.Kateřiny u obce najdete rybníky ke koupání. U osady Nová ves je důl na kaolín, směrem ke Skalné stojí větrná elektrárna. U Mlýnku stojí smírčí kříž, na silnici Nová Ves-Křiživatka najdete boží muka.
[web obce]
Obec Libá se nachází v malebném údolí Libského potoka asi 12 km severozápadně od Chebu v nádherné krajině lesů a rybníků na okraji přírodního parku Smrčiny. V současné době zde (r.2007) a v osadě Hůrka žije přes 610 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z r.1264, vznikla jako podhradí románského hradu Libštejn, založeného na ostrohu v polovině 13.st. Libštejnové vymřeli rytířem Jindřichem († 1292) a jejich léna připadla jako odúmrť říši. Od 14.st. zde vládl valdsaský klášter, vznikly zde mohutné hradby. Další majitelé škodili okolí a hrad Libá byl na pokyn bavorského vévody Rudolfa rozbořen (zbyla z něj románská věž). V r.1346 Jan Lucemburský propůjčil panství jako české korunní léno Františku Gossweinovi a Karel IV. mu povolil v r.1355 hrad obnovit. Pak zde vládli Leuchtenberkové, chebský měšťan E.Rudisch, rytíři ze Sparnecku a od r.1426 Zedwicové z Neubergu. Rod z Libštejna se oddělil v 15.st. a jako samostatný (od r.1790 říšská hrabata) zde vládl až do r. 1945. V 16.st. byl hrad dobyt chebským vojskem. Za třicetileté války v r.1647 Švédové hrad Libou. Až r.1719 byl opraven a kolem r.1770 došlo k jeho přestavbě na rokokový zámek. Byl upravován ještě v 19.st. V první polovině 20.st. zde žilo přes 2000 obyvatel, po vysídlení Němců klesl počet na čtvrtinu.
Dnes je zámek v soukromých rukou a probíhá snaha o jeho rekonstrukci. Veřejnosti je přístupný zbytek zámeckého parku s lavičkami a altánkem. Zámek je rozsáhlá dvoupatrová stavba se sedlovou a mansardovou střechou, ze které vyčnívá původně románská věž s helmicí, hlavní přístup sem vede od západu kolem kostela sv. Kateřiny, kde byla hlavní brána. Dále zde najdete kostel svaté Kateřiny z 18.st., či výklenkovou kapli v polích. Ve vesnici je lidová architektura – hrázděné domy, v okolí rybník Kladivo, Kamenný rybník, lom na žulu a nedaleko turistický hraniční přechod do Hammermühle.
[web obce]
Obec Lipová leží asi 6,5 km jihovýchodně od Chebu jižně od přehrady Jesenice na hřbetu mezi Kozelským a Stebnickým potokem na severním okraji Českého lesa. V současnosti zde (r.2007) a v osadách, která obec spravuje (Dolní a Horní Lažany, Dolní a Horní Lipina, Doubrava, Mechová, Mýtina, Kozly, Palič a Stebnice), žije asi 625 obyvatel. První zmínka o obci z r.1473. Původní název Lindenhau je ze 16.st., obec byla osídlena od r.1770, kdy tehdejší majitelé Metternichové dali sedláků půdu. V r.1905 vlastnil hrabě Metternich již pouze lesy a menší část obce. Období rozvoje nastalo od r.1960, kdy se sloučily obce Lipová, Palič a Mýtina v jednu velkou obec.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Místní část Doubrava je prohlášena za přístupný skanzen (vesnickou památkovou rezervaci od r.1996) s typickou ukázkou chebské lidové architektury s nejstarším dochovaným hrázděným statkem z r.1751. Je zde expozice zemědělského nářadí, náčiní a nábytku. Dále v obci stojí stáj s chovem čistokrevných arabských koní (s největším stádem arabských plnokrevníků v ČR). Také v Dolních Lažanech najdete lidové stavby. Spádová obec Mýtina (Starý Albenreuth) se nachází v blízkosti pěšího hraničního přechodu do Neu Albenreuthu. V r.2007 zde vznikl v areálu bývalých kasáren PS penzion pro seniory a tělesně postižené občany s názvem Železná Hůrka, což je významná geologická lokalita - vyhaslou sopkou z doby třetihor. V oblasti obcí Mechová a Stebnice se nachází rekreační střediska u přehrady Jesenice.
[web obce]
Obec Milhostov se nachází asi 11 km severovýchodně od Chebu, leží na říčce Plesná. V současnosti (r.2007) zde žije v obci a v částech Hluboká, Vackovec asi 345 obyvatel. Obec vznikala ve 12.st., bylo zde hradiště, první písemná zmínka o obci je z r.1219, obec byla pravděpodobně česká. Na přelomu 12. a 13.st. byl Milhostov šlechtickým sídlem. Ve 13.st. nastává kolonizace kraje, který získal německý ráz. V r.1306 vzniká kostel na zbytcích hradiště. Ve 14.st. byl Milhostov rozdělen na 24 hospodářství a ty byly poddané až do r.1848 městu Chebu (např. mlýn č.13 náležel klášteru sv.Kláry v Chebu). Za husitských válek byla zničena fara a kostel. Kolem r.1580 je první zmínka o škole, která vzniká z původní fary. V r.1918 připadlo Chebsko ČR, v říjnu 1938 bylo toto území připojeno k Německu a z jara r.1945 bylo Chebsko a tedy i Milhostov osvobozen americkou armádou. Po dohodě velmocí jsou Němci nuceni se vystěhovat do Německa.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Dnes zde najdete pův. gotický hřbitovní kostel svatého Mikuláše ze 14.st., barokně přestavěn v 18.st. a v r.1919, hrázděný statek chebského typu z r.1800-20, barokní sloup se sochou Panny Marie z 18.st. na návsi, hraniční kříž, smírčí kříže u kostela. U obce jihovýchodně najdete šterkopískovnu, severovýchodně od obce zase malé polní letiště.
[web obce]
Obec Milíkov se nachází na západních svazích Slavkovského lesa asi 12 km východně od Chebu. Leží na Lipoltovském potoce a Braunově strouze s hluboce zaříznutým bočním údolíčkem tzv. Kneipelbach. V současnosti (r.2007) zde žije a v obci a osadách Malá a Velká Šitboř, Mokřina, Těšov asi 250 obyvatel. První zmínky o obci jsou ze 14.st., v r.1390 byla obec rozčleněna na tři díly a dány lénem pánům z Leuchtenberka. Větší část pak vlastnili pánové z Hertenberka, do 16.st., později připadlo k Lokti. V 17.st. byl zbaven statek manských povinností a v r.1756 jej koupili jako svobodný statek chebští jezuité. V r.1772 po zrušení řádu připadl náboženskému fondu, v r. 1790 patří Kynšperku a později ke Kynžvartu. Do 2.s.v války zde rozvíjel menší průmysl (např. cihelna) a žilo zde podstatně více obyvatel. Jako Němci však byli po válce vysídleni.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Na návsi dnes najdete žulovou kašnu, vysekanou z jednoho kamene, dále empírový kostel sv. Šimona a Judy 19.st. na místě původní kaple. V obci stojí také několik hrázděných stavení, většinou pozdně barokních, dále zde uvidíte barokní kapli, za obcí stojí kamenný kříž z r.1694. V Mokřině je připomínána ve 14.st. tvrz Leuchtenberků, v 17.st. zaniklé. V Malé Šitboři stál do r.1974 panský statek-zámeček a dnes zde najdete pouze rokokový pomník z 18.st. Ve Velké Šitboři uvidíte kapli z r.1828. Na Pramenitém potoce byly nalezeny tzv. ringvaly - možná opevněné strážní místa nebo kruhové slovanské svatyně. U obce stojí bývalá cihelna. Nad obcí stávalo palebné postavení raket.
[web obce]
Obec Mnichov leží asi 29 km východně od Chebu, asi 11 km severovýchodně od Mariánských lázní, na východním okraji Chebska ve Slavkovském lese Leží na kopcích nad Pramenským potokem, který zde vytváří hezké údolí při soutoku s říčkou Teplou. V současnosti (r.2007) zde a ve spravovaných částech Rájov a Sítiny žije asi 390 osob. První písemná zmínka o obci je z r.1273, úspěšně se však obec rozvíjela až v r.1437, kdy byla jmenována městem. Obec je spojována se starou poustevnou a kaplí v údolí Mnichovského potoka - poutním místem. V 16.st. zde byl nalezen v troskách staré kaple zázračný obraz sv. Siarda. Městečko bylo tehdy bohaté na mlýny, vzniká zde tradice vaření piva. Pan Jošt z Mnichova se stal sekretářem krále Jiřího z Poděbrad a byl povýšen do stavu rytířského. V r.1549 město až na devět obyvatel vymřelo, a proto muselo být nově osídleno. V r.1637 měl už Mnichov i právo soudní, sirotčí a hrdelní. Obyvatelé se živili rolníctvím a řemesly. V r.1725 byl postaven barokní kostel sv. Petra a Pavla, a v r.1730 barokní radnice se zvoničkou, štukovou výzdobou a pranýřem. V r.1727 vydal Karel VI. důležité nařízení o povinné cestě z Chebu do Prahy přes Mnichov a o deset let později povolil Mnichovským čtvrteční obilní trhy. Mnichov byl tehdy rodištěm muzikantů (např. slavní mariánskolázeňští kapelníci Schurwann a Krüttner, byl zde založen hudební spolek. V 18.-19.st začíná průmyslová výroba - brusírna serpentinu. V r.1856 zde byl založen nový klášter Školských sester de Notre Dame a výchovný dívčí ústav. Tehdy zde žilo přes 1100 lidí.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Dnes zde uvidíte barokní kostel sv.Petra a Pavla, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sítinách a kostel sv. Jana a sv.Pavla v Rájově. Stojí zde stará radnice s pranýřem v průčelí, sloup se sochou svatého Petra, socha svatého Josefa s Ježíškem v náručí, fara. V bývalém klášteře Školských sester de Notre Dame je v současné době Ústav pro mentálně postiženou mládež.
[web obce]
Obec Nebanice leží asi 8,5 km severovýchodně od Chebu nedaleko soutoku řek Plesná a Sádek s Ohří a nedaleko soutoku Odravys Ohří. Krajina je lemována pastvinami a obec leží na železniční trati z Chebu do Sokolova. V současné době (r.2007) zde a v osadě Hartoušov žije asi 320 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z r.1391, původně ležela obec přímo na břehu řeky Ohře a je majetkem chebského rodu Juncknerů. Tento významný rod nechal vybudovat ve vsi drobný statek, který se udržel v majetku rodu až do 16.st. Stávalo zde panské sídlo. Roku 1521 koupil Nebanice chebský občan K.Werndl, po něm se v 18.-19.st. vlastníci obce střídali - město Cheb, Mülbachové, Bigatto, za kterých byl postaven u poplužního dvora zámek (jako neudržovaná stavba byl v r.1977 úplně zbořen). Poté jej získalo do svého vlastnictví město Cheb, které si jej udrželo až do 20.st. Obec byla vždy zemědělská, stálo zde několik velkých zemědělských usedlostí.
Z hrázděných staveb se dodnes dochoval pouze původní výměnek a stodola patřící k selské usedlosti č.p. 6. Na vyvýšenině najdete barokní kostel sv.Osvalda z 18.st., pravděpodobně vystavěný na gotickém svatostánku ze 14.st. Kolem kostela stojí pěkný hřbitov s památníkem obětem 1.světové války. V obci se nachází chov sportovních teplokrevných a starokladrubských koní. Starokladrubští koně jsou považováni za součást kulturního dědictví ČR a byli uznáni národní kulturní památkou České republiky.
[web obce]
Obec Nový Kostel se nachází asi 16 km severovýchodně od Chebu pod svahy Nejdecké vrchoviny na severovýchodním okraji Chebska. Leží na potoce Lubinka a nedaleko najdete vodní nádrž na pitnou vodu Horka na Libockém potoce. Obcí prochází silnice č.212. V současnosti (r.2007) zde a v částech Božetín, Čižebná, Horka, Hrzín, Kopanina, Mlýnek, Lesná, Oldřiška a Spálená žije asi 560 obyvatel. Obec byla založena v 17.st. Svůj název získala podle kostela v r.1613, který byl oproti kostelu v obci Křižovatka nový. V 17.st. zde také vzniká fara. V 19.st. postihly obec pohromy - hladomor, sucho, vyhořel samotný kostel "Povýšení sv. Kříže" po zásahu blesku. Kostel byl postupně obnoven v 19.st. Obyvatelstvo se zde živilo zemědělstvím, ale také tkalcovstvím a později domáckým houslařským průmyslem, díky výrobě v nedalekém městě Luby.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Dnes zde najdete kostel Povýšení svatého Kříže ze 17.st., sochu sv.Jana Nepomuckého a sloup se sochou Panny Marie. Zajímavý je také dům s hrázděným patrem. Díky zdejší seismicky aktivní oblasti (během uplynulých 10 let zde bylo zaregistrováno 20 000 mikrozemětřesení) zde stojí jedna ze seismologických stanic České regionální seismické sítě, která předává data do Geofyzikálního ústavu ČSAV. Nový Kostel je také jednou ze dvou lokalit v Karlovarském kraji, kde jsou instalovány větrné elektrárny (druhá lokalita se nachází u Božího Daru). Poblíž Nového Kostela stojí nyní čtyři větrné elektrárny, když k původně jedné větrné elektrárně typu Vítkovice VE315-2 byly přistavěny další tři typu Tacke TW/500 kW. V Kopanině najdete barokní kostel sv. Jiří z 18.st., těžilo se zde od 16.st. olovo, v 17.st. je zde připomínán zámek. V obci najdete také několik cenných roubených stavení. V Horce stojí rozlehlá vodní nádrž "Horka" vybudovaná na Libockém potoce. V 16.st. se zde těžilo olovo. V zemědělské osadě Božetíně (vznikl již ve 12.st.) bývala v 19.st. pojízdná škola. Osada Mlýnek měla mlýn s výrobnou elektřiny, v okolí se nacházejí minerální prameny a v minulosti se zde těžil granit (některé vrty dosahovaly hloubky až 291m). V osadě Čižebná bylo nalezeno v 19.st. uhlí, po vybudování železnice Tršnice-Luby v r.1900 se započalo s těžbou, stála zde také továrna na výrobu oleje, vosku a koksu. V osadě Spálená se lidé živili zemědělstvím a výrobou. hudebních nástrojů, byla zde trať Tršnice - Luby, těžil se zde kaolín, pálili se cihly. Dodnes zde funguje čistička osiv (z r.1926). V osadě Lesná stával do 20.st. zámek.
[web obce]
Obec Odrava se nachází asi 8,5 km severovýchodně od Chebu na řece Odravě, pod přehradou Jesenice, nedaleko jejího soutoku s Ohří. Vsí prochází silnice č.6 s mez.označením E48. V okolí obce vytváří řeka Ohře krásné zákruty s údolním tokem s pastvinami. V současnosti (r.2007) zde a v přilehlých osadách (Hlinová, Dobroše, Mostov, Obilná, Potočiště) žilo kolem 210 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z roku 1370, jmenovala se Kulsam. Panský rod Leuchtenbergerů sídlil již ve 13.st. v okolí Kynšperka, kde byli činní i mniši z Waldsassenu. Panství Mostov, ke kterému patřila Odrava od počátku, leželo také v panství Leuchtenbergerů, Nothaftů (kteří sídlili od r.1282 v Sokolově) a Hertenbergerů. V době Přemysla Otakara I. byl Kynšperk s okolím přivtělen k Čechám. V r.1322 už Odrava k Chebsku nepatřila - hranicí se stala řeka Odrava patřila už od r.1286 pod faru v Kynšperku, kam spadala za husitské doby, za reformace a i protireformace. Díky výhodné pozici u brodu řeky Odravy na křižovatce starých cest a úrodné půdě mohla obec přežít všechny válečné i zdravotní hrůzy té doby. V r.1850 při dělení obcí a okresů připadla Odrava s Lipoltovem, Návrším, Dobrošemi a Hlinovou k obci Mostov, která byla přidělena k okresu Cheb. V r.1876 postavila Odrava školu.
--fotky zde zatím neuvedeny--
V lokalitě Hlinová, známé od 17.st. byly výrobny keramiky (v 19.st. byla Hlinová nejvýznamnější keramickou továrnou v oblasti chebska se sedmi pecemi). Později zde (rodina Haasů) vznikl poplužní dvůr. Tak Hlinová z průmyslové vsi přešla na zemědělskou. Stále i s okolím patřila pod panství Mostov. V osadě Obilná leží kamenný obloukový most z r.1831, když se stavěla "Císařská silnice Cheb -Karlovy Vary", stával zde zámek, mlýn. Nejvýznamnější osadou je dřívější panství Mostov, které vznikalo ve 14.st., poatřilo Zoswitzerovům, Leuchtenbergům, Zedwitzům. Stála zde tvrz, později přestavěná na zámek. V 18.st. patřil Mostov Rummerskirchům a Kommersům, kdy byl zámek přestavěn. Od r.1866 je zámek, dvůr, pivovar a mlýn majetkem velkprůmyslníka Jiřího Haase, šlechtice z Hasenfeldu. Rodina Hassova vlastnil také známý Bítov. Dnes je zámek Mostov krásný opravený hotel, v r.1997 se jej podařilo opět spojit s firmou na výrobu porcelánu Haas a Czjzek v Horním Slavkově.
[web obce]
Obec Okrouhlá leží asi 7,5 km východně od Chebu na Jesenickém potoce u východního okraje přehrady Jesenice v místech, kde začíná obloukem obcházet přehradu silnice č. 21 (E49). V současnosti (r.2007) zde a v přilehlé obci Jesenice žije asi 240 obyvatel. První zmínka o obci je z r.1299, kdy patřila k majetku Paulsdorferů. Brzy však přešla do majetku chebských měšťanů. V Okrouhlé se střídali lenní majitelé až do r.1421. V polovině 15.st. se na dalších téměř 150 let stala majetkem rodu Junckerů. Později zde vládli Krahmerové, Schmiedlové ze Seeberka. Od r.1779 do r.1885 ji pak držela mlynářská rodina Mucků a potomci jedné z jejich dcer provdané Oehmischové drželi celé hospodářství se zámkem až do konce 2.světové války. Po válce přešel zámek s pozemky do rukou státu, od kterého jej po r.1990 převzal soukromý majitel.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Dnes v obci najdete tvrz-zámeček Okrouhlá, boží muka a smírčí kříž. Velmi významná je poloha při přehradě Jesenice, což obec předurčuje jako rekreační oblast. V obci najdete také tzv. Valdštejnův dub, asi 410 let starý. Tvrz v Okrouhlé vznikla patrně ve 14.st, byla to jednoduchá gotická stavba čtvercového věžovitého paláce o jednom patře s padacím mostem přes vodní příkop. Kolem r.1888 byla tehdy již nevyhovující tvrz přestavěna v malý zámeček. Zámek tehdy získal svoji romantickou střechu s vikýři. V dnešní době se majitel (manželé Šímovi) snaží o záchranu této památky.
[web obce]
Obec Ovesné Kladruby se nachází asi 32 km jihovýchodně od Chebu a asi 6 km východně od Mariánských Lázní u železniční tratě Mariánské Lázně -Teplá nedaleko od vodní nádrže Podhora na říčce Teplé. V současnosti (r.2007) zde žije asi 110 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z r.1363, patrně však již ve 13.st. zde stávala fara. Obec patřila mezi panství tepelského kláštera, který ji vždy protěžoval (i v dobách hustiských byla katolickou obcí). Koncem 16 a počátkem 17.st. nastala doba rozkvětu, který se střídal s požáry, morem s třicetiletou válkou. Obec měla tři základní privilegia - volné dědění statků, právo vlastního vaření piva, právo nižšího soudnictví. Pravděpodobně v 17.st. byla obec povýšena na městys či tržní město. Teprve v r.1680, kdy propuklo povstání sedláků a obec se jej zůčastnila, ztratila obec za trest veškerá provilegia a od té doby měla obec již menší význam. Po zrušení panství r.1849 patřily Ovesné Kladruby pod soudní okres Teplá. V r.1888 byla obec podřízena pod okres Mar.Lázně. V létech 1912-13 zde vznikla četnická stanice a v letech 1910-11 pošta. Obec až do r.1990 spadala pod Mar.Lázně.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Dnes v obci nadjete kostel sv.Vavřince z 18.st. na místě původního ze 17.st., fara v podobě barokních dvorců, z 19.st., 2,9 metrů vysoká Boží muka, smírčí kříže.
[web obce]
Obec Podhradí se nachází asi 23,5 km severozápadně od Chebu a asi 4,5 km severně od Aše, leží na Ašském potoce asi 7 km od hraničního přechodu Aš-Selb. V současnosti (r.2007) zde žije asi 170 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z r.1288, panství patří pánům z Neubergu, kteří se zde usadili poč. 13.st. a na vysoké skalní ostrožně postavili nový hrad. V r.1288 jej nakrátko císař propůjčil v léno pánům z Plavna. Do rukou Neubergů se brzy vrátil a zůstal v nich až do jejich vymření po meči r.1395. Tehdy vyženili Podhradí Zedwitzové, kteří jej drželi celých dalších 550 let až do r.1945 a bylo to do 17.st. středisko jejich panství. Během této doby si v blízkém okolí původního hradu postavili další tři panská sídla zvaná Horní, Nový a Dolní zámek. Původní románský hrad vznikl v severní části lokality, asi ve 14.st. byla na vyvýšené skále postavena dnes 21,5 metrů vysoká okrouhlá věž. Zřejmě již v 16.st. byl hrad opuštěn a zkázu završil požáru na poč. 17.st. Náhradou za hrad vznikl v jeho severozápadním předpolí renesanční zámek, který však byl kolem r.1639 poničen Švédy. Na konci 17.st. byl přestavěn do podoby velké obdélné dvoupatrové budovy. Ta byla obydlena až do požáru v r.1902, pak byl zámek opuštěn a postupně se měnil ve zříceninu, dnes stojí pouze trosky obvodových zdí, částečně zakonzervované. Poté, co bylo panství rozděleno mezi několik větví rodu, postavili si příslušníci jedné z nich vysoko nad vsí nové sídlo později zvané Nový zámek, která však byla v 60. letech 20.st. pro zchátralost zbořena. V polovině 18.st. si Zedwitzové po dalším rozdělení panství pod starším zámkem, od té doby zvaným Horní, postavili nové sídlo zvané Dolní zámek. Tato stavba zůstala v obci ještě do 50. let 20.st., pak však rychle chátrala a r.1965 byla zbořena.
Dnes zde najdete zbytky zdí Horního zámku a nedaleko okrouhlou věž zříceniny hradu Neuberg ze 14.st., dále zbytky sklepení Dolního zámku z 18.st., je zde kostel Dobrého Pastýře s pomníkem padlým 1.sv. války, šest smírčích křížů.
[web obce]
Obec Pomezí nad Ohří se nachází asi 7 km západně od Chebu, na jižním okraji přehrady Skalka při silnici č. 6 (E48) vedoucí na západ do Německa a která spojuje Cheb s Norimberkem a Frankfurtem. Patří mezi naše nejzápadnější obce. V současnosti (r.2007) zde a v osadách Tůně, Dolní a Horní Hraničná žije asi 110 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z roku 1322, jako sídlo je známa již z 11.st. Původně se jmenovala Mühlbach (Mulpach). Do 15.st. není známá přesná historie, v 15. a 16. století zde různá vojska hospodařila ale i pustošila a plenila různá vojska. V r.1571 zde vzniká protestantská škola, v r.1575 byl vybudován kamenco-břidlicový lom, v r.1785 byla vybudována tzv. Kamencová továrna, zastavená v r.1833. V 19.st. se v okolí obce budují šachty na uhlí, v letech 1841-42 se staví i v Mühlbachu., uhlí z nich však bylo velmi nekvalitní a tak těžba zaniká. Do 19.století je již Mühlbach čistě zemědělskou obcí s menším množstvím domácích řemeslníků. V r.1847 byla postavena nová školní budova. Po zřízení železnice přes obec došlo k rozšíření hraniční a celní služby, obcí vede důležitá silnice z Chebu do Norimberka a Frankfurtu. V r.1900 byla pro spojení Chebu se severem zahájena stavba markhausenského mostu, jako náhrada za brod přes Ohři. Prvního května 1945 zde čs. příslušníci spojeneckých vojsk vztyčili čs. vlajku po vstupu na území své vlasti při bojích o její osvobození. Obec však byla těžce poškozena. Od 1.8.1947 je definitivně schválen název obce Pomezí nad Ohří. Němci byli vysídleni a stavení dosídlena. Rozvoj obce omezilo zřízení pohraničního pásma, které vedlo přes obec. Vybudování přehrady Skalka v letech 1962-1964 přineslo nové podmínky pro rozvoj obce - rekreace. V r.1973 byla vystavena silnice I/6 Cheb - Pomezí nad Ohří-SRN. V r.1976 je obec Pomezí i s osadami přičleněna k městu Cheb, osamostatnění nastalo až v r.1990. V r.1997 byl uveden do provozu obchvat obce.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Dnes zde najdete, kromě rekreační oblasti u přehrady Skalka s množstvím chat a kempu, starou Bismarckovu rozhlednu na Zelené Hoře s vysílačem, původně románský kostel svatého Jakuba se zbytky slunečních hodin na zdi. Obec je členem sdružení obcí Chebská pánev a dobrovolného svazku obcí Mikroregion Chebsko.
[web obce]
Obec Poustka se nachází asi 10 km severozápadně od Chebu asi 5 km západně od Františkových Lázní, leží na kopci mezi silnicí č.21 Cheb-Aš a Slatinným potokem pod Křemenným valem. V současnosti (r.2007) zde a v přidružené obci Ostroh žilo 154 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z r.1275, v r.1445 je ves uváděna coby sídlo a statek Paulsdorferů. Roku 1712 byla ves prodána městu Cheb a samostatnou obcí se Poustka stala až r.1922. V sedmdesátých letech 19.st. byla obec připojena k Františkovým Lázním a až v r.1992 vznikla samostatná obec Poustka. Ves Poustka sdílela historii s nedalekou osadou Ostroh - ta byla založena na výrazném hřebeni spadajícího strmě do údolí Slatinného potoka, původní jméno vsi znělo Seeberg. Od 13.st. zde stojí hrad Seeberg, ve 14.-16.st. docházelo ke změnám majitelů a ke změnám v podobě hradu, vznikl zde kostel sv.Wolfganga. V 17.st. hrady vypálili Švédové, vládli zde Nosticové a Gerardové. Pak koupilo hrad město Cheb, v jehož majetku zůstal až do r.1986. V r.1889 postihla Ostroh katastrofální povodeň, která zničila všech 5 mlýnů a domky při potoku. V 19. a na začátku 20.st. se obyvatelé živili tkaním, docházeli za prací do texzilek v Hazlově a Libé pracovali ve Frant.Lázních jako pokojské a lázeňské pomocné síly. Po druhé svět. válce odešlo téměř veškeré obyvatelstvo. Obnova neudržovaného hradu Seebergu začala v polovině 70.let 19.st., dokončena byla za nejnovějšího majitele - městského muzea ve Františkových Lázních.
Dnes je Seeberg významným turistickým trhákem - rytířským sídlem s expozici nábytku a životního stylu původních obyvatel Chebska či expozicí karlovarského porcelánu. Kromě hradu zde najdete barokní kostel sv.Wolfganga z 18.st. původně gotický ze 14.st., kapličku u studánky z 18.st., dále Husarský kříž ze 7 leté války a pomník obětem z 1. a 2. světové války. Obec Poustka je součástí mikroregionu Chebsko.
[web obce]
Obec Prameny (původní jméno Sangerberg) se nachází asi 25 km východně od Chebu a asi 10 km severně od Mariánských lázní. Leží sevřená v kotlině mezi hvozdy Slavkovského lesa na Pramenském potoce. V současnosti (r.2007) zde žilo 143 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z roku 1357. Byla to stará hornická obec, těžilo se zde zlato a stříbro. Prameny tenkrát spadaly pod správu Bečovského panství (Borsa z Reisenburgu). Ten také získal r.1349 od krále Karla IV. právo dolovat na svém panství. Stojí zde již kostel a fara. V r.1380 získaly Prameny městská práva poddanského městečka a přešly do majetku tepelského kláštera, na konci 15.st. se však uvádí opět jako pouhá ves. V 16. st. se zde těžilo stříbro a cín a protože v okolí vyvěrají minerální prameny, byly tu následně založeny lázně. Za třicetileté války zde byl tábor švédského krále Gustava, který vyplenil blízký Mnichov a občané ze strachu přešli na protestantskou víru. V r.1776 vznikla v severním sousedství obce ulicová dominikalání osada Nový Sangerberg jako součást panství Bečov nad Teplou. Někdy v té době se rozvinulo osídlení podél pravého břehu potoka, patřící klášteru Teplá a vznikla zde obec Malý Sangerberg. V té době zdejší hornictví již zcela zaniklo a obyvatelé se kromě zemědělství živili obchodem. V r.1822 navštívil lázně Sangenberg J.W. Gothe a r.1872 byla u silnice na Kynžvart, postavena budova Alžbětiných lázní - takzvaný Vodoléčebný ústav. K léčebným účelům se používaly - pramen Rudolfův, Giselin a Vincentův, nad kterým stál pavilonek. Nové povýšení obce na město nastalo v r. 1880, to již však pomalu nastává úpadek. Po krachu přivedení železnice do města, po výměně obyvatel po odsunu Němců po 2.sv. válce a po zabrání okolí vojáky v r.1948 se Prameny stávají spíše obcí. . Vojenský prostor s uranovými doly, který existoval pouze v letech 1949-1954, znamenal však téměř totální likvidaci města vč. kostela.V r.1985 budova lázní vyhořela, tehdy byla již domovem důchodců.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Dnes zde najdete pozdně barokní radnici s věží, zříceninu lázeňské budovy ve švýcarském stylu z 19.st., malé pozůstatky kostela sv. Linharta ze 13.st. zbořeného v r.1950. Nedaleko najdete archeologické naleziště Kaiserruhe. V obci v je v současné době několik penzionů a v okolí krásné lesy s množstvím pramenů, potoků, jezírek a bažinatých luk.
[web obce]
Obec Stará Voda se nachází asi 18 km jihovýchodně od Chebu, 1,5 km jihozápadně od zámku Kynžvart. Leží přímo na silnici č.21, která vede z Mariánských lázní do Chebu.V současnosti (r.2007) zde a v osadách Sekerské Chalupy, Jedlová, Pozorka, Háj a Vysoká žilo asi 470 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z r.1380, v 19.st. zde žilo přes 1100 lidí, převážně Němců, kteří byli po 2.sv. válce vysídleni. Obyvatelé se zde živili zemědělstvím, hornictvím a řemesly - převažovala výroba šindelů, byl zde mlýn. Od r.1868 pracovali místní na stavbě železniční trati císaře Františka Josefa z Vídně do Chebu. Ta byla dokončena v roce 1872 a nádraží s názvem Lázně Kynžvart přísluší Staré Vodě.
--fotky zde zatím neuvedeny--
V nedaleké osadě Jedlová byla tavírna olova, sirkárna, vyráběla se zde barva na barvení hrázdění statků, na levém břehu Kosího potoka najdete kyselku, v obci stojí barokní kaple svaté Anny ze 17.st., několik hrázděných stavení, tzv. Fachwerků, pomník padlým ve světové válce ze 20.st. U Pozorny stojí Metternichův silniční památník - kamenný pilíř na vysokém podstavci, s nápisem upomínajícím na výstavbu nové říšské silnice mezi Starou Vodou a Hleďsebí v letech 1817-26.
[web obce]
Obec Trstěnice se nachází asi 28 km jihovýchodně od Chebu (nejjižnější obec Chebska) a asi 5 km jižně od Mariánských lázní, leží na silnici č.21 z Chebu na Planou a Tachov. V současnosti (r.2007) zde a v přidružené obci Horní Ves žilo 359 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z r.1367, obec měla kostel a byla farní k ostatním v okolí. V 17.st. patřila pod panství Chodová Planá, v okolí byly skelné hutě a těžilo se stříbro a měď.
--fotky zde zatím neuvedeny--
V okolí obce je několik rybníků, na návsi jsou dva malé rybníčky a kostel sv.Víta,
[web obce]
Obec Třebeň se nachází asi 6,5 km severně od Chebu a asi 3,5 km východně od Františkových lázní při železnici z Chebu na Skalnou a Luby. Katastr obce leží mezi Stodolským potokem a řekou Ohří, v současnosti (r.2007) zde žilo 390 obyvatel a obec má několik přidružených obcí - Horní Ves, Nový Drahov, Doubí, Chocovice, Vokov, Lesinu, Lesinku, Dvorek a Povodí. Obec patří k nejstarším na Chebsku - první zmínky o této starobylé vsi pocházejí z r.1208. Ve 14.st. zde vyrostla tvrz, dnes beze stop zaniklá. Dominantou obce je kostel sv.Vavřince z r.1495, původně gotický, obklopený kamennou zdí, a mateřská škola z r.1904. Při hloubení základů kaple na místním hřbitově v r.1934 byly objeveny slovanské hroby, což svědčí o původním slovanském osídlení.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Dnes zde najdete několik lidových stavení chebského typu, dále sloup se sochou Panny Marie, na hřbitově hrob A.M.Pitlové. Obec je součástí mikroregionu Chebská pánev. Ve vsi Nový Drahov se dochoval jeden z nejcennějších souborů chebské lidové architektury - statek s obytným domem, hrázděným patrem a pavlačí s vyřezávanými sloupky, pocházející z 18.st., klenutým zděným chlévem, zděnou kůlnou a stodolou z r.1877.
[web obce]
Obec Tři Sekery se nachází asi 22,5 km jihovýchodně od Chebu a asi 6,5 km jihozápadně od Mariánských lázní, leží na severovýchodním okraji CHKO Český les. V současnosti (r.2007) zde a v místních částech Krásné, Tachovská Huť a Chodovská Huť žije asi 810 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z r.1529, obec vznikla jako hornická osada v místech tzv. Tachovského hvozdu (dnes Dyleňský les), který, jakožto zemskou hranici, strážili Chodové, řízení z hradu Tachov. Těžilo se zde stříbro a měděné rudy. V 16.st. zde lidé přijali protestantství, farností však patřila pod Trstěnice s kostelem s.Víta. V r.1606 císař Rudolf II podřídil doly hornímu úřadu ve Slavkově, obec byla prodána Janu B.Širntyngarovi. Jemu však byl za jeho účast na stavovském povstání v r.1618 majetek zkonfiskován a r.1623 prodán Janu A.Haimhausenovi. Nový majitel byl však donucen nedobrovolně kynžvartskou část Tří Seker prodat Metternichům, kteří právě lacino koupili sousední panství Kynžvartské. Ostatní území Tachovského lesa patřilo nadále k tachovskému panství. Roku 1623 bylo celé tachovské panství prodáno dědičně Janu F.Husmanovi z Namedy a za něj vznikly tzv. Tachovské Tři Sekery a další osady kolem (Hutě aj.). Třicetiletá válka však měla neblahý vliv na těžbu, avšak po válce se znovu rozběhla a období rozvoje trvalo až do r.1749. V okolí bylo vybudována rozsáhlá síť vodních příkopů pro pohon mlýnů a drtičů. V r.1749 byla díla zavalena vodou a těžba rud upadla až v r.1846 byla zastavena. Celé 18.st. bylo poznamenáno velkou bídou - velká sucha, mrazy, povodně, různé choroby a průchody vojsk (1742 Francouzi). V r.1790 byl postaven kostel 14.Pomocníků v nouzi a vybaven inventářem ze zrušeného klášterního kostela Paulánů ze Světců u Tachova (především hlavní oltář se 14 sochami pomocníků). V r.1860 byl tento historický oltář snesen a 14 soch v životní velikosti bylo rozmístěno po kostelní lodi. Po zániku hornictví (1846) se obyvatelé živili těžbou dřeva, řemesly (tkalci, soukeníci, barvíři, punčocháři). Zemědělství v horském kraji moc nekvetlo, vznikly zde cihelny, řada lidí docházela za prací do Mariánských Lázní. Roku 1850 připadla celá oblast pod okres Planá. soudní okres Kynžvart, od roku 1902 pod okres Mariánské Lázně. Ve 20.st. vznikla továrna na perleťové knoflíky, továrna na dřevěné kuličky, později dřevěné zboží, hračky, knoflíky. V r.1939 došlo k administrativnímu sloučení obou částí Tří Seker. Po 2.sv. válce bylo odsunuto 1200 Němců, ale obec byla rychle dosídlena. Významným prvkem obce zůstala bývalá Englova továrna na dřevěné výrobky - hračky, figurky k Člověče nezlob se, dětský nábyteček, stavebnicové kostky, penály pro školáky, nákupní tašky, podložky pod hrnky a pod. Později se pod podnikem JITONA Soběslav začal vyráběl nábytek. V r.1960 vznikla současná podoba obce - sloučení pod Tři Sekery.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Dnes v obci najdete koste l14.Pomocníků v nouzi, barokní sochy světců z 18.st. (socha hornického patrona archanděla Michaela a socha sv. Jana Nepomuckého), dále v okolí najdete četné pozůstatky po těžbě - těžila se tu hlavně měď, dále síra, vitriol a stříbro. Obec je součástí mikroregionu Mariánskolázeňsko.
[web obce]
Obec Tuřany se nachází asi 10,5 km východně od Chebu nedaleko soutoku Šitbořského a Lipoltovického potoka v nížině pod severozápadními svahy Slavkovského lesa, katastr zasahuje až na východní okraje přehrady Jesenice. V současnosti (r.2007) zde a v přidružených obcích Lipoltov a Návrší žilo 120 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z roku 1352.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Dnes zde najdete dvorec-statek chebského typu se špýcharem, stodolou, zvnějšku přistavěnou chlebovou pec z 189.st. obytná část s roubeným přízemím a hrázděným patrem. Obec je součástí mikroregionu Chebská pánev. U Návrší najdete pískovnu.
[web obce]
Obec Valy se nachází asi 23 km jihovýchodně od Chebu a asi 3,5 km severozápadně od mariánských Lázní, leží na dvou potocích (Kosový a Bahnitý) mezi železnicí Cheb-Mariánské Lázně a silnicí č.21 z Chebu na Planou a Tachov. V současnosti (r.2007) zde žilo asi 370 obyvatel. V l.1642-1643 zde bylo několik velkých valů v místech ležení vojsk. Obec pak vznikla po třicetileté válce asi kolem r.1670 v místech tzv. Kynžvartského pasu - údolí mezi Českým a Slavkovským lesem při přechodu z Chebské pánve na mariánskolázeňsko - a nesla Staré Šance. Vznikla jako roztroušené sídlo a v počátcích své historie spadá pod panství Kynžvart. Díky dostatku vody zde vzniklo množství vodních mlýnů a rybníků. Obec se rozvíjela v 18-19.st., pracovali zde dřevorubci, robotníci v panských dvorech, byly zde mlýny a cihelny, těžil se jíl, kameny ze zbořených valů posloužily ke stavbě domů. Později získali obyvatelé možnost obživy v okolních lázních. V l.1826-1928 byla vybudována silnice Plzeň-Cheb (dnes č.21), po ní jezdily poštovní a formanské povozy. V r.1848 se obec jmenuje jen Šance. V r.1872 byla uvedena do provozu Dráha Františka Josefa byla uvedena. OD r.1880 se Valy stávají samostatnou obcí. Od r.1933 má obec vlastní železniční zastávku, v r.1946 byl proveden odsun německého obyvatelstva, v r.1947 byl zaveden název Valy. V r.1976 byla obec připojena k Mariánským Lázním, od r.1990 je zase samostatnou obcí.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Severně od obce se nachází rozsáhlý les Obora (Tiergarten), vzniklý r.1800 jako obora, kterou byl až do r.1902. V blízkosti obce se nachází nepatrný Jelení rybník, rašeliniště a vyvěrá celá řada kyselek (Valská, Hájenská, Vlčí prameny, Srnčí kyselka, Liščí pramen). Nejcennější památkou pro obyvatele Valů je Král smrků, mohutný strom Oboře, který má obec i ve svém znaku. Přímo v obci stojí několik historických stavení. Obec je součástí mikroregionu Mariánskolázeňsko.
[web obce]
Obec Velká Hleďsebe se nachází asi 24,5 km jihovýchodně od Chebu a asi 2,5 km západně od Mariánských Lázní, leží nas ilnici č.21 z Chebu na Planou a Tachov, východně od Kosového potoka. V současnosti (r.2007) zde a v přidružených částech Klimentov a Malá Hleďsebe žije asi 2200 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z roku 1587, do r.1606 patřily Hleďsebe pod hrad Tachov. Teny býval centrem chodské strážní služby na české hranici a střežené území končilo hranicí s kynžvartským panstvím, kterou tehdy tvořil Kosí potok. Tzv. Kynžvartským pasem procházela důležitá zemská cesta z Bavorska do Čech. V r.1606 císař Rudolf II odtrhl obě Hleďsebe (Malá a Dolejší) od panství tachovského a prodal je Širtyngarovi. Tomu byl majetek konfiskován za pomoc stavovskému povstání. V r.1630 byl majetek prodán Metternichům z Kynžvartu. Obec se rozrůstala v místech styku mnoha cest s hlavní silnicí na Cheb. Procházely zde formanské a poštovní vozy. V r.1854 byl stanoven úřední název obce "Gross Sichdichfür" (Dolejší Hleďsebe), teprve koncem 19.st. se objevuje i nový český název "Velká" místo "Dolejší". Ač obec byla samostatnou katastrální obcí, patřila k politické obci Kynžvart, farností stále náležela k farnímu kostelu sv.Víta v Trstěnicích (založený v r.1200). V roce 1831 vzniká silnice do Mariánských Lázní. V r.1897 vzniká základ místního koupaliště - plovárna. V r.1906 vznikl místní hřbitov s kaplí a v r.1911 byl vysvěcen kostel sv.Anny. V r.1929 bylo postaveno koupaliště Riviera v místech dvou rybníků. Letecký průkopník Arigi založil společnost IKARUS - první mariánskolázeňskou leteckou dopravní společnost, která prováděla periodické lety. Letecká doprava z Velké Hleďsebe směřovala do Plzně, Prahy, K.Var a dalších českých měst. V r.1907 byl zde založen známý cyklistický spolek Šíp, pořádající cyklistické závody. V letech válečných v okolí Hleďsebe byly umístěny zajatecké tábory. V r.1976 byla obec připojena k Mariánským Lázním, dnes je obec samostatná.
--fotky zde zatím neuvedeny--
V obci najdete kostel sv.Anny z 20 st., sochu sv.J.Nepomuckého stojící přd kostelem, hrobku M.Schwarze (zvaný Baron), hřbitovní kapli. U obce najdete rybníky.
[web obce]
Obec Velký luh se nachází asi 14 km severně od Chebu a asi 2,5 km jihovýchodně od Plesné, leží na Lužním potoku na železniční tratě z Chebska do Lubů, na okraji přírodního parku Kamenné vrchy. V současnosti (r.2007) zde žilo asi 140 obyvatel. Obec Velký Luh (německy Grossloh) byla založena v r.1726 na tehdejší cestě Cheb-Skalná-Plesná-Adorf a zde se rozdělovala odbočkou do Lubů. Z počátku zemědělská osada patřila k panství Skalná. Koncem 19.st. byly u obce otevřeny kaolínové doly, do Skalné vedla úzkokolejná dráha, kde se vyráběly šamotové výrobky. Dále se zde rozvíjelo domácího tkalcovství. V r.1850 byl Velký Luh připojen ke Skalné, až r.1877 se obec osamostatnila. V r.1901 byla zbudována kalovna na úpravu surového kaolínu, přičemž se také získává písek (pro stavebnictví, sklářství) a jemný kaolín se používá při výrobě papíru, kameniny a porcelánu. Obec existovala jako samostatná obec do r.1960, kdy byla připojena k obci Křižovatka. Od r.1991 je opět samostatnou obcí.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Dnes zde najdete po zániku těžební činnosti dva rekreační rybníky Šmatovka a Cesar, součásti chatové oblasti u obce. V katastru obce se těží vysoce kvalitní písek a každý rok se zde pořádají truck-trialové závody. V obci je železniční stanice lokální tratě Tršnice - Luby. Z památek zde najdete sousoší Nejsvětější Trojice za obcí směrem na Plesnou. Obec je součástí svazku obcí Kamenné vrchy.
[web obce]
Obec Vlkovice se nachází asi 30 km jihovýchodně od Chebu a asi 3 km východně od Mariánských lázní, leží v jihozápadním cípu Tepelské vrchoviny při železniční trati z Mariánských Lázní do Teplé, která kolem obce a kopce v sousedství vytváří velký oblouk a je zde tunel 380 metrů dlouhý. V současnosti (r.2007) zde a v osadě Martinov žilo asi 130 obyvatel. Vlkovice patří mezi starobylé obce tepelského kraje, vznikly někdy ve 12.st. na zemské stezce z Teplé do Žandova. Jsou tedy starší než Mariánské Lázně. Na počátku své historie patřila obec vladykům z Teplé, v r.1193 byly darovány premonstrátskému klášteru v Teplé. V době husitské se lidé hlásili k jejich víře, později v 15.st. patřila obec k panství v Bečově. V r.1502 byla obec vypálena houfem žoldáků. V 16.st. nastala doba protireformace a rekatolizace, patřila tehdy již pod klášter v Teplé až do r.1848. V r.1680 dochází k selským bouřím, které byly potlačeny. V 18.-19.st. nastaly časy válek o dědictví trůnu, sedmiletá válka a nakonec války napoleonské, které pustošily krajinu. V r.1898 byla vybudovaná železnice z Mariánských Lázní přes Teplou do Karlových Varů. V r.1974 byla obec přičleněna k Mariánským Lázním, po r.1990 se však Vlkovice znovu osamostatnily a dnes k nim patří rekreační osada Martinov.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Dnes zde najdete kříže z litého železa, boží muka se sloupem s deskovou hlavicí, rozlučkový pomník, Vlkovický kamenokříž (Sühnekreuz), pomník dopravní tragédie z r.1975.
[web obce]
Obec Vojtanov se nachází asi 12 km severně od Chebu asi 3,5 km západně od Skalné, leží u křižovatky silnic č.21 (E49) a 213 nedaleko hraničního přechodu do Německa. Obec je ze dvou všech stran sevřena silnicemi nebo železničními tratěmi. V současnosti (r.2007) zde a v přidružených obcích Antonínova Výšina, Mýtinka a Zelený Háj žilo asi 200 obyvatel. První písemná zmínka o obci je z roku 1299, tehdy byla největší vsí na Chebsku. V r.1455 Anna Šliková- Junckherová koupila ves Vojtanov a připojila ji k hradu Ostroh. Po příslušnících rodu Šliků a Junckherů je Vojtanov majetkem pánů z Guttensteina, Neyberga a Steiheima, kteří vlastnili panství Ostroh. V r.1660 házlovská majitelka panství Anna von Schöneich koupila část vsi Vojtanov od Steiheimů a začlenila ji k panství Hazlov. Ves Vojtanov byla také zapsána jako statek chebských klarisek, v r.1622 a 1665 je část Vojtanova zapsána jako zboží komendy řádu německých rytířů v Chebu a v r.1773 je obec zapsána již jako panství města Chebu. Obec do r.1653 příslušela k evangelickému kostelu do Schönbergu, potom ke katolické farní obci v Horních Lomanech. Velkým impulsem rozvoje obce bylo dokončení silnice z Františkových Lázní do Bad Brambachu v r.1829 a železniční tratě saské dráhy Cheb-Reichenbach v r.1865. Vznikly zde dvě textilní továrny. Po r.1945 byli odsunuti Němci a obec se již nevzpamatovala. Za obcí je hraniční přechod do Německa.
--fotky zde zatím neuvedeny--
V obci najdete památník na rok 1939 a několik hrázděných domů. Na Antonínově Výšina u silnice č.21 (Cheb-Aš) stojí Hotel "EVROPA" v podobě zámku s věží.
[web obce]
Obec Zádub-Závišín se nachází asi 29 km jihovýchodně od Chebu a asi 5 km severovýchodně od Mariánských lázní, leží na Jilmovém potoce, patří do CHKO Slavkovský les. Nachází se při silnici č.24 z Mariánských Lázní do Karlových Varů, pod západním svahem Podhorního vrchu (vyhaslá sopka). V současnosti (r.2007) se jedná o sloučené obce Milhostov (dříve Milleschtau), Zádub (dříve Hohendorf) a Závišín (dríve Abaschin) a žilo zde asi 290 obyvatel. První písemná zmínka o obcích je z roku 1273, původně to byl majetek českého vladyky Hroznaty, historii obci však vtisklo vlastnictví kláštera Teplá až do r.1850. Za husitských válek ovládlo Tepelský kraj podobojí, české jméno Zádub byl r.1530 nahrazen německým Hohendorf za vlády dočasného majitele bečovského Pluha, v r.1549 je opět pod správou kláštera v Teplé. Za třicetileté války patřil Zádub mezi nejvíce postižené obce v kraji, běhěm války i po ní krajinu trápily choroby, požáry, záplavy, třeskuté zimy i sucha. Krutá robota také na rozvoji nepřidala. Z té doby zůstal Závišínský kamenokříž. V r.1680 došlo, jako na mnohých panstvích u nás, k selské rebelii, která skončila neúspěšně. Další válka, sedmiletá válka (1756-63), přinesla velké škody sedlákům. V r.1762 byly obě obce vypáleny pruskými patrolami. V r.1762 byly v obci založeny lázně, protože v okolí leželo množství pramenů - vznikly Bad Hohendorf. Minerální vody se tu vozily v sudech od minerálních pramenů (Křížovým, Mariin, Ambrožův). Tehdy Mariánské Lázně ještě neexistovaly. Cesta do kopců po nerovných cestách však byla pro návštěvníky vysilující a tak v r.1781 byly lázně uzavřeny. Konec 18.st. postihl kraj střídajícími se silnými zimami a letním suchem s požáry lesů. To přineslo neúrodu. Pak zase přišly napoleonské války a s nimi přicházely epidemie. Po revoluci v r.1848 se od r.1850 stává obec součástí okresního hejtmanství Teplá, v r.1881 se stal Zádub samostatnou obcí. V 19.st. měl rozhodující vliv na obce vznik a rozvoj sousedních Mariánských Lázní, obce se stávaly výletními místy pacientů a hostů lázní. V l. 1902-1960 patřily obě obce pod politický okres Mariánské Lázně. V r.1941 se stává Zádubská výšina protileteckou pozorovatelnou, dříve zde stával altánek a kavárna. Od r.1960 patří obce pod okres Cheb, v l.1960-76 byl spravován MNV trojobce Závišín-Milhostov-Zádub. V r.1976 byla trojobec začleněna pod Mariánské Lázně. Dnes je samostatnou trojobcí a je vlastně předměstím Mariánských Lázní - všechny akce i život je úzce spojen s lázněmi.
--fotky zde zatím neuvedeny--
Severně od obce je prameniště říčky Teplá, západně od obce leží nejstarší golfové hřiště u nás s královským golfovým hřištěm Royal Golf Clubu Mariánské Lázně, které je nejstarší v Evropě - založeno v r.1905 anglickým králem Edwardem VII. Golfové hřiště je dnes nádherným přírodním parkem o rozloze 45 ha, vedle bývalé klubovny stojí bludný balvan s plastikou krále. Obec proslula nikoliv dubem, ale tisíciletou lípou, kterou obdivovali ještě první mariánskolázeňští hosté počátkem 19.st. - obvod lípy měřil 29 metrů a dutina v kmeni byla upravena jako vesnická kaple. Pařez lípy sloužil desítky let jako taneční parket. Obec je obklopena krásnými lesy,které Vás zvou na procházky spojené s houbařením. Zajímavostí je Milhostovský most, který se využíval i k oddávaní. Stojí zde objekt bývalé kovárny, v obci jsou pomníky na památku první a druhé světové války. Nedaleko Mariánských lázní stojí známý a oblíbený hotel Krakonoš, přesněji jeho novodobá dependance, k němuž z lázní stoupá lanovka. Nedaleko Krakonoše pracuje řadu let jízdárna koní, která patřila jezdeckému oddílu TJ Statky. Zde se pořádají tradiční soutěže v drezúře koní a ve skoku.
Úvodní stránka trasovníku > Karlovarský kraj > Chebsko (popis regionu)
© www.trasovnik.cz - všechna práva vyhrazena; kopírování bez souhlasu zakázáno [ info@trasovnik.cz ]