Chebsko

památky regionu a měst

Úvodní stránka trasovníku > Karlovarský kraj > Chebsko (popis regionu)

Seznam památkových objektů regionu 10 měst (k 1.1.2008) Aš Františkovy Lázně Hranice Cheb Lázně Kynžvart Luby Mariánské Lázně Plesná Skalná Teplá

Úvodní stránka trasovníku > Karlovarský kraj > Chebsko (popis regionu)

Seznam památkových objektů regionu ^

Památky UNESCO - zde nejsou.

Národní kulturní památky - Lázně Kynžvart, zámek Kynžvart od 2001.

Archeologické památkové rezervace - zde nejsou.

Ostatní památkové rezervace - zde nejsou.

Městské památkové rezervace - Františkovy Lázně od r.1992; Cheb od r.1981.

Vesnické památkové rezervace - Doubrava od r.1995; Nový Drahov od r.1995.

Krajinné památkové zóny - zde nejsou.

Městské památkové zóny - Mariánské Lázně od r.1992.

Vesnické památkové zóny - Dolní Lažany od r.1995.

Hrady - císařská falc ze 12.st. v Chebu; Skalná ze 12.st.; Seeberg v Ostrohu ze 13.st.;

Zříceniny - Boršengrýn ze 14.st. u Dolního Žandova; Starý Hrozňatov ze 13.st.; Dřenice ze 13.st. u v.n. Jesenice; zřícenina kostela pod Bismarckovou věží u Chebu; Pomezná ze 14.st.; Dolnice u Chebu; Liebeneck nad v.n. Skalka u Pomezí n.Ohří; Starý Rybník ze 14.st.; Hazlov ze 13.st.; Libá ze 13.st.; Neuhaus u Plesné ze 13.st.; zámek v Lubech; Podhradí ze 13.st.;

Zámky - pseudogotický z 19.st. v Trstěnicích; barokní v Hamrníkách z 18.st.; klasicistní v Kynžvartu z 19.st.; záměček Kladská ve stylu švýcarských chat z 19.st.; pseudorenesanční Starý Hrozňatov z 19.st.; Mostov ve 20.st. rekonstruovaný na hotel; empírový Starý Rybník z 19.st.; Skalná zámek v předhradí hradu z 18.st.; preudorenesanční v Aši z 19.st.; Krásná z 19.st. dnes hotel;

Tvrze - zde nejsou.

Ostatní památky - Bismarckova věž nad Chebem - vyhlídková věž. Vyhlídková věž Sallinburg u Františkových lázní. Vyhlídková věž U Strejců u města Luby. Hraniční mezníky z 18.st. u Horního Žďáru. Rozhledna na Háji nad městem Aš. Motýlí farma v Žírovicích. Klášter v Teplé. Plavba loděmi po nádrži Skalka.

Aš ^

[web města] Aš - nejzápadnější město naší republiky leží asi 21 km severozápadně od Chebu. Osídlení zde vzniklo ve 13.st. jako tržní osada kolem kostelíka na území, které v 9-10.st. obývali Slované. Ve 13.st. celé okolí vlastnili němečtí pánové z Neubergu, vlastnící také nedaleký hrad Podhradí. od r.1331 je Lucemburkové připojili k českému státu. Potom zde od 14.st. přes 550 let vládli Zedwitzové, kteří byli protestanti a na jejích državách lidé tohoto vyznání nalezli obydlí i v dobách rekatolizace zbytku státu po Bílé Hoře. Ašsko totiž mělo jistou míru samosprávnosti. Lidé, kteří se zde usídlili odchodem (vyhnáním) z jiných části království, byli velmi nadaní a zruční a zapříčinili svými znalostmi velký rozvoj Ašska - vznikly zde pivovary, proslulé papírny, hamry, těžily se zde rudy. Od 18.st. se zde začíná rozvíjet textilní výroba (tkalci, barvíři a punčocháři), která po dlouhou dobu udávala charakter zdejšího kraje. Osudovým však byl r.1814, kdy skoro celá osada podlehla požáru. Od 60-tých let 19.st. se výroba automatizuje, vznikají první průmyslové podniky a Ašsko se stává největší textilní oblastí v Čechách. Roku 1863 byl v Aši založen Všeobecný dělnický spolek - první a jediná odbočka lassallovského hnutí v Čechách. V r. 1865 je město napojeno na železnici a od r. 1872 se Aš stává městem. V r.1938 bylo město s okolím připojeno k Říši, neblaze v té době proslul Konrád Henlein, ašský učitel tělocviku. Dnešní průmysl navazuje na textilní tradici (ikdyž nedosahuje takové proslulosti jako dříve), dále zde najdete keramické a potravinářské závody.

Z památek zde najdete novorenesanční kostel sv.Mikuláše z 19.st. s 48 vysokou věží, bývalou barokní radnici z 18.st., na místě původního zámku Zedwitzů vyrostl dům a v něm je dnes muzeum textilu a dějin města s fantastickou sbírkou pletených rukavic (25000 kusů). Ve zdi plotu muzea je reliéf Salva Quardia z 18.st. (pomník osvobození města od povinnosti platit daně a vojensky ubytovávat), nedaleko muzea je na náměstí kašna se sochou J.W.Goetha z r.1932 (připomínající jeho časté návštěvy), v nedalekém parku za radnicí stojí jediná socha M.Luthera v Čechách z 18.st. Nad městem se tyčí na nejvyšším vrcholku české části Smrčin Háj kamenná rozhledna z r.1903 s lyžařským areálem v okolí. V nedaleké osadě Trojmezí se setkávají HRANIC Čech, Bavorska a Saska a je zde nejzápadnější hospoda v Čechách.

Františkovy Lázně ^

[web města] Lázeňské město Františkovy Lázně se nacházejí asi 5 km severně od Chebu a asi 5,5 km jižně od Skalné. Leží v chebské pánvi na SLatinném potoce nedaleko od Ohře, západně od města je větší množství rybníku kam v létě zajíždí vláček, město leží na křižovatce silnic č.21 (E49) a č.64. V současnosti (r.2008) zde a v místních částech Aleje-Zátiší, Dlouhé Mosty, Dolní Lomany, Horní Lomany, Krapice, Slatina, Žírovice žilo asi 5000 obyvatel. Místo bývalo součástí Chebu. Před vznikem lázní zde byl tzv. Františkův pramen, dříve zvaný Slatinná kyselka (r1603). Patřil k mnoha pramenům na Chebsku, Díky zájmu chebských lékařů, kteří pramen využívaly jako léčebný prostředek, se stal pramen známým a začal se šířit jeho věhlas. Rozvoj lázeňského místa přerušila třicetiletá válka. Kyselka byla rozvážena v keramických lahvích do celé Evropy, tím popularita místa stále rostla, až nastal problém s dojížděním hostů z Chebu, kde byli ubytováni. Proto byl vystavěn malý lázeňský komplex přímo u pramene. Později v 18.st. však nastaly sváry s Chebem, nastává postupný úpadek lázeňství. Teprve s příchod čerstvého doktora dr. Adlera znamenal zlom. Jeho snahy vyústily v založení Vsi císaře Františka. V r.1807 se přejmenují na Františkovy lázně a r.1852 se odpoutává od Chebu a osamostatní se. V r.1865 se stávají městem. V 19.st. tak nastává nebývalý stavební rozvoj, vznikají nádherné lázeňské pavilony a domy s hotely a penziony, které se dochovaly až do dnešních dnů. Se svou původní historickou architekturou, parky, vodními plochami a úspěchy v léčbě patří do kategorie světových lázní. Díky zachovalosti původních stech je město od r.1992 památkovou rezervací. Spolu s prvním Františkovým pramenem zde najdete celkem 24 větších pramenů (nejznámější Glauberovy prameny) a několik menších pramenů různého složení. Vyvěrá zde zřídelní plyn (prakticky čistý kysličník uhličitý) a jsou tu také sirno-železité slatiny. Františkovy Lázně jsou proslulé léčbu nemocí srdce a krevního oběhu, onemocnění pohybového ústrojí a gynekologických onemocnění včetně neplodnosti. Lázeňské město je pověstné nejen krásnými lesy (přes 250 ha parků a sadů) v okolí s množstvím cestiček, ale i s množstvím vodních ploch. Lázeňská zástavba si zachovala původní půdorys s vzácně uceleným souborem architektury 19.st.

Z památek je možné jmenovat pavilón Louisiina a Františkova pramene z 19.st., pavilon Glauberových pramenů z r.1930, ruský kostel, společenský dům. Navštívit můžete také divadlo Boženy Němcové či muzeum s historií lázní a lázeňství a originálem sochy Františka z r. 1923. Na okraji města je rekreační rybník Amerika, poblíž obce Žirovice se nachází archeologické naleziště se zbytky pravěkého osídlení a pohřebiště. V blízkosti najdete také vyhaslou sopku Komorní hůrka se štolou k účelům studia geologického složení (podílel se na ni i J.W.Goethe).

Hranice ^

[web města] Hranice je nejsevernější město v ašském výběžku a leží asi 29 km severozápadně od Chebu - ve výběžku na pomezí Čech, Bavorska a Saska. Původně to byla osada Rossbach německých kolonistů ze 12.st. ležící na zemské stezce z Bavorska do Čech a Saska. První zmínky pocházejí ze 14.st., kdy zde vládl rod z Neubergu. Ti prodali panství rodu Zedtwitz, kteří zde sídlili dalších 400 let. Původně zemědělská obec získavala postupně dílny řemeslné výroby - byly zde mlýny, krejčovny, tkalcovny, pracovali zde ševci či kováři. Slibný rozvoj zastavila třicetiletá válka. Po válce však, na rozdíl od Čech, díky obratné politice Zedwitzů, získalo Ašsko a tedy i HRANIC určitý díl svobody a bylo zde trpěno evangelictví. V 18.st. zde byl dokonce přestavován evangelický kostel sv. Martina. V 17-19.st. bylo celé Ašsko ve znamení řemeslné výroby textilu - celý kraj se stal jedním z nejvýznamnějších textilních středisek Rakouska-Uherska a toto postavení si udržel i v období první republiky. V r.1808 zde stojí největší manufaktura v Čechách, v r.1833 zde byl dán do provozu první Jacguardův stroj - první mechanický automat na tkaní vzorů. Po r.1840 však chybným neschválením vedení silnice Plavno-Cheb přes HRANIC znamenal ztrátu ve prospěch nedalekého Aše. V r.1882 byly HRANIC povýšeny na městys. V r.1894 zde vznikl katolický kostel Navštívení Panny Marie. Po ustavení samostatného československého státu místní Němci žádali ustavení samostatnosti Chebska. Území bylo v r.1918 obsazeno jednotkami plzeňského 35. pěšího pluku. Za první republiky byly dominantním průmyslem textilky, vyrábí se množství koberců, běhounů, záclon, šátků, potahových látek, klobouků a kravat a najdete je např. v Bílém domě ve Washingtonu v USA V r.1939 bylo Ašsko připojeno k Říši. V r.1945 město osvobodila americká armáda bez velkých bojů. Po 2.sv. válce opět dominují textilky, území se však po r.1948 stává silně chráněným s malým rozvojem. Městem se HRANIC staly až v roce 1964. Paradoxně od r.1990 místní textilky upadají.

Dnes zde z památek najdete barokní evangelický kostel sv. Martina ze 17.st., přestavěný r.1719 s náhrobníky Zedwitzů ze 17.-18.st., pseudorománský katolický kostel Navštívení P. Marie se dvěma věžemi z r.1894, zaniklou osadu Kaiserův hamr na trojmezí Čech, Bavorska a Saska s hraničním kamenem z r.1844, hrázděné domy, novorenesanční budovu školy z r.1880, budovu bývalé textilní továrny firmy F.A.Hendel z r.1908 (fungoval do r.1961). V okolí města najdete unikátní lokality výskytu perlorodky říční.

Cheb ^

[web města] Cheb je naše nejzápadnější okresní město, ležící na řece Ohři a je jakoby sevřeno mezi dvěma přehradami - Jesenice a Skalka. První zmínky o Chebu pocházejí z r.1061, celé 11.-13.st. je ve znamení sporů o území Chebska mezi Říší (bavorská Severní Marka) a Čechami. Po sjednocení Severní marky markrabětem Diepoldem z Vohburgu r.1100 dochází ke kolonizaci pomezí a vytvoření nového správního centra v Chebu. Ten se již r.1147 označuje jako oppidum (osídlené místo). V r.1167 získává Chebsko císař Friedrich Barbarossa, za stoleté vlády Štaufů je dokončena kolonizace Chebska, vzniká zde množství pohraničních hradů a opevněných sídel, je zde již přes 300 kolonizačních obcí. V Chebu vzniká velkolepá císařská rezidence - románská falc, která měla nejen obrannou funkci, byla také reprezentačním místem. Chebský hrad musel plnit významnou roli, protože to bylo místo, ve které císaře a jeho rodina často pobývali. V r.1203 je Cheb již označován jako civitas (město), rozrůstá se a vzniká novou část, po požáru r.1270 byla zahájena nová výstavba, jejíž půdorys historického jádra se zachoval do dnešní doby. V r.1266 obsazuje Cheb vojsko Přemysla Otakary II. jako správce říšských statků a připojuje Chebsko ke svým územím na 10 let, čímž začaly české snahy o ovládnutí tohoto území a zajištění západní HRANIC českého království. V r.1277 je Cheb nazýván civitas imperii (císařské město). Václav II. držel Chebsko v .1291-1304 a od r. 1322 za Jana Lucemburského je připojeno k české koruně. Mělo však zvláštní postavení v rámci zemí Koruny české, což se stalo velmi výhodné pro jeho rozvoj - obchodní a řemeslné podnikání pod panovnickou ochranou. Město v 15.st. patřilo k největším a nejbohatším městům království, město mělo vlastní vojsko. Cheb byl vždy katolický a stál tak na straně protihusitské koalice a přímo se účastní bojů proti husitům. V r.1430 husité proto vypálí předměstí a spokojí se s výpalným. V r.1432 se v Chebu setkávají zástupci husitů s poselstvem basilejského koncilu a dojednávají dohodu. Město je v této době centrem knížecích sněmů, slavností i diplomatických jednání - centrem smírných ujednání. Zajímavé je i to, že za vlády Jiřího z Poděbrad bylo město k panovníkovi loajální. Díky tomu nebyla přerušena prosperita města. V 16.st. v době renesance má město trojí pás hradeb s šesti branami, mnoho domů, 10 kostelů, spoustu mlýnů, 50 studní. V okolí Chebu se však začíná rozmáhat evangelické učení. Ve městě se rozvíjí cechovní život, protestanti rozšiřují humanistickou výchovů a vzdělanost, vydává se řada knih (např. hebrejský slovník), je zde provedena první soudní pitva. Pak nastala ohavní doba třicetileté války - důležitá poloha Chebu jako vstupní brány do Čech z něj učinila výhodnou základnu pro obě bojující strany a tak nastalo mnohé dobývání města, drancování okolí - Sasové, Valdštejn, Švédové. Zvláště Valdštějn v r.1625 silně poznamenal město rekatolizační politikou. Nakonec se mu město stalo osudným a r.1634 byl zde spolu se svými věrnými (Illov, Trčka, Kinský, Neumann) pobiti. Sama válka přivedla město na pokraj zániku, strategicky důležitá poloha města však přinutila císaře Ferdinanda III v r.1652 začít s přebudováním Chebu ve vojenskou pevnost. Tím je zván od konce 17.st. - má soustavou dvou barokních příkopů a sedmi velkých bastionů. Od konce 17.st. tak nastává postupný rozvoj, významné jsou v této době práce uměleckých truhlářů a řezbářů, jejichž díla jsou dodnes v mnoha evropských muzeích. Svého bývalého postavení již město nikdy nedosáhlo. V r.1721 se zde scházejí političtí reprezentanti Chebska, aby schválili pragmatickou sankci Karla VI. V r.1723 se město stává svobodným českým královským městem. V 18.-19.st. nastává rozvoj místního lázeňství, až do r.1851 patří prameny Františka chebskému magistrátu, čímž přispívají k rozvoji města, přivádí zde řadu významných osobností. Především J.W.Goethe získal vřelý vztah k tomuto regionu. Studoval zde historii, národopis i geologické zajímavosti Chebska. V r.1809 velký pořade zničil celou severní část města, včetně kostela či hradu, který se stal zříceninou. Pak byla zrušena pevnost a začala dobá nového budování, která je však spjatá s nekoncepční likvidací všech starých budov. Tak zanilky hradby, brány a mnoho domů. V r.1865 je město napojeno na tratě bavorské dráhy, v r.1871 dochází ke spojení Chebu s Chomutovem a Plzní. Hospodářský význam tím dostává nový impuls, město má na tu dobu velmi velké nádraží, stalo se železničním uzlem. Devatenácté století je také dobou rozvoje kultury a společenského život města - vzniká divadlo, vyvíjí se pestrá spolková činnost, vzniká regionální muzeum, slavné jsou Valdštejnské hry, které přivádějí do města tisíce návštěvníků. Postupně jsou přetvářeny manufakturní podniky na tovární výrobny - Fischerova strojírna zemědělských strojů, továrnu na jízdní a motorová kola Premier, továrna na výrobu kol Eska, akciový pivovar, textilní a stavební podniky. Pomalu však ve 20.st. stoupá hlas a povědomí německých obyvatel města. V r.1938 došlo k odtržení Chebska k Říši a v r.1945 nastal odsun Němců z Čech.

Dnes v tomto krásném městě najdete městskou památkovou rezervaci, stojí zde areál hradu (císařská falc) s městským opevněním ze 12.st. na místě slovanského hradiště z 9.-11.st. Z původního románského opevnění se zachovala Černá věž a část východní hradby, nejcennější je hradní kaple sv.Erharda a Uršuly. V r.1634 na hradě byli zavražděni valdštejnovi důstojníci. Dále ve městě najdete kostel sv. Mikuláše původně bazilika ze 13.st., později goticky a barokně přestavěný. Nejznámějším symbolem chebského náměstí je tzv.Špalíček - komplex 11 domů vzniklý od 13.st. z kramářských bud a masných krámů. Dále je zde barokní kostel sv. Václava ze 17.st. na místě středověkého dominikánského kostela a konventu ze 14.st. s honosným portálem, františkánský kostel kláštera minoritů ze 13.st. s křížovou chodbou ze 14.st. Řada dalších domů na náměstí pochází ze 14-18.st. a slohově patří od gotiky ke klasicismu, dominantou náměstí je nová barokní radnice z 18.st. podle návrhu pražského dvorního architekta G.B.Alliprandiho, na Gablerově domě uvidíte krásnou členěnou a zdobenou rokokovou fasádou. V Pachelbelově domě (nejstarší měšťanský dům) byl r.1634 zavražděn Valdštejn, dnes zde stojí městské muzeum. Uprostřed náměstí stojí kašna rytíře Rollanda ze 16.st. (symbolizoval trhová práva říšských měst), kašna se sochou Divého muž. Ve městě najdete také kostel sv. Bartoloměje, bývalý špitální kostel řádu Křížovníků s červenou hvězdou z 15.st., a dnes zde stojí síň Státní galerie výtvarného umění se stálou sbírkou gotických plastik. V bývalém kostele sv. Kláry z 18.st. (K.Dienzenhofer) najdete koncertní a výstavní síň Státní galerie výtvarného umění. Nedaleko města ve Starém Hrozňatově najdete na kopečku krásnou stavbu Loreta - barokní poutní kostel zasvěcený Panně Marii a zříceninu středověkého hradu. V okolí Chebu je přehrada Skalka, končící až u hranic s Německem (je možné využít plavbu loděmi) a přehrada Jesenice, s možnostmi ke koupání, windsurfingu, plavbu se šlapadly či loďkami.

Lázně Kynžvart ^

[web města] Město Lázně Kynžvart se rozprostírá na jihozápadním úpatí Slavkovského lesa asi 20 km jihozápadně od Chebu. Toto město je spjato nejen s dětskými lázněmi, ale i s nádherným metternichovským zámkem Kynžvart. Prvními známými obyvateli kynžvartska byli Keltové, později zde vyrostlo hradiště - castel. V 10.st. zdejší území patřilo biskupovi Wolfgangovi z Regensburgu, ve 12.st. je osídlováno farníky kláštera ve Waldsassenu, ve 13.st. zde stojí hrad na ochranu obchodní cesty z Bečova přes Teplou do Chebu, vládnou zde pánové z Hohenbergu. Již tehdy zde stojí kaple, klášter a u něj městečko. Ve 14.st. je hrad opuštěn, usídlí se zde loupeživí rytíři a tak je chebským vojskem pobourán. Od r.1356 je Kynžvart (Konigswart) městem (Karel IV.). Již v r.1398 byl hrad znovuvybudován. V 15.st. zde dochází k těžbě zlata a cínu, vzniká zde pivovar. V 16.st. zpočátku vládnou pánové z Gutensteinu, později je to královský majetek (Ladislav II. Jagelonský, Ferdinand I.), pak zde vládnou pánové z Pluhů. Vznikají zde rybníky, vyvrcholila těžba cínu , stříbra a zlata. Pánové z Pluhů jsou však z království vyhnáni, majetek získají pánové ze Švanberku, pak Zedwitzové. V 17.st. hrad přestává vyhovovat a Zedwitzové pod Kynžvartem postavili barokní zámeček. Ten jim byl jako stavům po Bílé Hoře konfiskován. Za 30-leté války bylo panství, hrad i zámek poničeny, vládnou zde již Metternich-Vinneburgové. Pomalu nastává rozvoj, v 18.st. nastal největší za vlády knížete Klementa Václava Lothara Metternicha, který se později stal kancléřem Rakouska-Uherska. V Kynžvartu se narodil muzikant a filozof Franc Johann Habermann, později dostává přezdívku "Český Händel". V 19.st. nastává rozvoj místního lázeňství, v r.1863 zřizuje Richard Metternich vedle pramenu "Viktorka" první penzion, kyselka je později přejmenována na pramen "Richard". K léčbě se používá šest pramenů. V r.1865 je však město zdecimováno dvěm požáry - shořely domy, radnice , škola , fara a kostel. Nový byl vysvěcen r.1870. Konec 19.st. je ve znamení spolkového života, do města je přivedena r.1871 železnice (Cheb-Praha), vzkvétá obchod se dřevem, vzniká zde sklárna, později pila a stáčírna minerální vody. V r.1873 vzniká osada Kladská ve švýcarském stylu a obory vysoké zvěře. V r.1877 vznikají první hotely v lázeňské čtvrti. V r.1892 vzniká nová škola, altánky nad prameny, nová kolonáda. V l.1913-18 žije v Kynžvartu významný německý básník Adolf K.Seidl. Po vzniku ČSR německé obyvatelstvo nesouhlasilo s připojením k republice, situaci muselo zvládat vojsko. V r.1939 je Kynžvartsko připojeno k Říši. Za války je v Kynžvartě tábor RAD - Říšské pracovní služby, lázeňská čtvrť se za změnila v lazaret. V r.1945 město osvobodily americké jednotky s tanky. Na zámku bylo zřízeno velitelství 1.pěší divize, později byl Metternichův zámek letním sídlem amerického velvyslance Steinhardta. V l.1946-1947 nastal hromadný odsun Němců.

Dnes v Kynžvartu najdete nádherný zámek, který vznikl jako renesanční v l.1585-1597 za panování Zedwitzů. V l.1681-1691 byl již za Metternichů přestavěn na barokní zámek. Pocházel odsud nejslavnější Metternich - rakouský státní kancléř Clemens Wenzel Lothar. Od r.1809 byl ministrem zahraničí a v l.1821-1848 kancléřem. V jeho režii probíhal Vídeňský kongres (1814-1815), který upravil mezinárodní vztahy v Evropě po porážce Napoleona. V l.1821-1839 byl zámek přestavěn ve stylu vídeňského klasicismu architektem Pietro Nobilem. Metternich byl vášnivý sběratel a založil rozsáhlou sbírku šperků, mincí (kterou převzal od posledního chebského kata) a uměleckých předmětů. V Kynžvartu měl velký vliv na rozvoj lázní, zámku i zámeckého parku. Zámek a kynžvartské panství patřilo Metternichům až do r.1945. Bohužel v r.1976 je zámek uzavřen pro svůj katastrofální stav. V r.2001 byl znovuotevřen ve své klasicistní kráse. Dále ve městě najdete barokní mariánský sloup z 18.st. na náměstí, pomník padlým na náměstí z r.1927, socha Krista trpitele na sloupu z 18.st. u kostela, farní kostel sv. Markéty z 19.st. Nad městem je zřícenina hradu ze 13.st. s příkopem, valem, zbytky hradeb a věží. Lázně vděčí za svůj vznik blahodárnému klimatu, minerálním pramenům a ložiskům slatiny v okolí, v r.1822 bylo podchyceno 6 pramenů. Rozvoj nastal až od r.1856, byly postaveny budovy s vanami, využívaly se železnato-zemité kyselky a prostá studená kyselka Richard. V r.1864 vznikl první lázeňský dům (dnes Orlík), později vzniká krytá kolonáda, dnešní budova balneoterapie a další hotely. Dochází k plněním pramenu Richard. Začala se využívat také místní sirnato-železnatá slatina a později i místní klima. Do r.1950 jsou lázně určeny dětským pacientům s problémy horních cest dýchacích a kůže.

Luby ^

[web města] Luby - město v údolí Lubinky u hranic s Německem leží asi 20 km severně od Chebu. Do historie se zapsalo hlavně jako město, proslavené výrobou hudebních nástrojů, hlavně houslí. Osídlení zde vznikalo někdy ve 12.st., kdy panství přešlo z rukou německého panovníka Konráda III. do českých rukou Vladislava III., pozdějšího českého krále. Ten sídlo věnoval v r.1165 Waldsassenskému cisterciáckému klášteru v Bavorsku. Církevníci zde samozřejmě zřídili faru, v r.1188 postavili kostel sv.Ondřeje, osada se nazývá Schönbach. V r.1319 povýšil osadu na město německý král Ludvík a tak získala stejná práva jako nedaleký Cheb. Později bylo město prodáno Rytkeriovi ze Sparneku, ten jej prodal císaři Karlu IV. a tím koruně české. V 15.st. zde vládnou Šlikové, stojí zde tvrz. O však panství přicházejí konfiskací v r.1547. Pak se majitelé střídali a další osudy jsou spojeny s Chebskem. Tvr byla v l. 1604-8 přestavěna na zámek za vlády svobodného pána Heinrich von Piessnitz. Pravděpodobně v 17.st. vzniká tradice výroby hudebních nástrojů - původně jako domácí výroba, později manufakturní a nakonec od 19.st. tovární a stalo se hlavním zdrojem příjmů většiny obyvatel města a okolí. Město v té době bylo druhým největším na Chebsku. V r. 1873 vzniká odborná hudební škola, v r.1900 byla do města přivedena železnice, v r. 1910 na zámku vládne saský generál Oskar von Ehrenthal (jeho manželka zde sídlí do r.1945). v r.1911 vzniká nová hudební škola. Na poč.20.st. pracuje v Lubech přes 4000 lidí ve výrobě hudebních nástrojů. V r.1945 byly odsunuti Němci, kteří tvořili převážnou část populace a tudíž odešli výkonní a zkušení pracovníci v tomto uměleckém oboru. Po 2.sv. válce byly všechny firmy znárodněny a r.1948 začleněny do podniku Cremona, čeští umělci navázali na odkaz svých předchůdců. V r.1968 vznikly nové budovy podniku jižně města, přičemž se podnik stal jedním z největších výrobců hudebních nástrojů v Evropě. Od r.1992 je tato továrna ve vlastnictví spol. Strunal.

--fotky zde zatím neuvedeny--

Dodnes jsou v mnoha domácnostech ve městě domácí dílny mistrů houslařů a kytarářů. Dnes ve městě najdete farní kostel sv.Ondřeje původně románský ze 12.st., několikrát přestavovaný (1697, 1734, 1993). V městě Luby najdete seismickou stanici Geofyzikálního ústavu Akademie věd.

Mariánské Lázně ^

[web města] Mariánské Lázně jsou druhým největším městem západočeského lázeňského trojúhelníku, leží pod svahy Slavkovského lesa asi 27 km jihozápadně od Chebu. Získaly si světový věhlas nejen díky kvalitním léčivým pramenům, ale i díky krásné novoklasicistní a novorenesanční architektuře, výsledkům v léčbě a nádherné přírodě plné lesů v okolí. Vyvěrá zde přibližně sto pramenů studené železnaté kyselky různého chemického složení, z nichž je zachyceno a využíváno 53 pramenů. K pitným kúrám se používá 6 hlavních pramenů: Křížový, Rudolfův, Karolinin, Lesní a Ambrožův. Mariin pramen, který dal městu název, je pouze vývěrem plynného oxidu uhličitého. První zmínky o pramenech pocházejí ze 16.st., ale teprve od 18.st. jsou hojněji využívané. Historie vzniku lázní je spjata s Premonstrátským klášterem v Teplé, který byl majitelem tohoto území. V 18.st. začal klášterní lékař J.J.Nehra zkoumat léčivé účinky pramenů a na jeho popud opat tohoto kláštera K.K. Reitenberg prosadil výstavbu prvních lázní. Na základě rozsáhlého projektu architekta V.Skalníka byly provedeny terénní úpravy a založeny parky, které jsou dnes nejcharakterističtějším znakem města. Název Mariánské Lázně se poprvé objevil v r.1808, už v r.1812 byly lázně prohlášeny samostatnou obcí a v r.1818 byly vyhlášeny veřejnými lázněmi. Roku 1865 byly lázně povýšeny na město a o rok později jim byl udělen městský znak. V r.1872 byla vybudována železnice do Prahy a r.1898 do Karlových Varů. Lázeňské a veřejné budovy pocházejí z 2.poloviny 19.st., slibný rozvoj zapříčinil to, že město patří na počátku 20.st. mezi nejvýznamnější evropská střediska - sjíždějí se zde významné osobnosti celého světa za léčením, zábavou, politikou i obchodem - Goethe, anglický král Eduard VII., M.Twain, R.Kipling, F.M.Dostojevskij, T.A.Edison, Z.Freud, Kafka, Chopin a další.

Nejvýznamnější památkou města je hlavní lázeňská litinová kolonáda v pseudobarokním slohu z r.1889. Před kolonádou je velká zajímavost - zpívající fontána, která při tónech hudby vytváří různé proudy vody ve svých vodotryscích a vpodvečer doplněných o podmanivé osvětlení. Lázeňské pavilony jsou převážně klasicistního a novorenesančního slohu, většina domů lázeňské čtvrti nese prvky secese (Nové lázně a Společenský dům). V sousedství kolonády stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie, na západě, za Hlavní třídou pak pravoslavný ruský kostel sv. Vladimíra a anglikánský kostel. Ve druhé polovině srpna zde můžete navštívit Chopinův festival, každý druhý rok zase Mezinárodní klavírní soutěž F. Chopina a Festival hudby tance a pantomimy. Dále zde můžete navštívit Chopinův památník, který seznamuje s životem a tvorbou polského romantického skladatele, městské muzeum, volně přístupnou rozhlednu Hamelika, od r.1999 park miniatur, který zobrazuje kopie staveb a dopravních prostředků (Červená Lhota, Český Krumlov, rotunda na Řípu, Staré bělidlo...). Můžete se projet kabinkovou lanovkou z Koliby k hotelu Krakonoš, kde najdete také dančí oboru, nebo navštívit golfové hřiště, druhé nejstarší v Evropě, založené anglickým králem Eduardem VII v r. 1905. Prohlédnout si můžete také geologický park v přírodě, volně přístupnou expozici Městského muzea v okolí pramenů s množstvím hornin Slavkovského lesa.
Léčba - léčení je založeno na využívání přírodních léčivých minerálních pramenů, které jsou zdrojem přírodní kyselky obsahující kysličník uhličitý a železo. Léčebné kůry využívají i přítomnost ložisek slatiny a přírodních plynů. Provádějí se zde pitné léčby, uhličité koupele, plynové koupele, plynové injekce, peloidní terapie s využitím upraveného teplého bahna, slatiny, rašeliny. Indikace v Mariánských Lázních jsou na rozdíl od jiných lázní značně pestré. Je tomu tak především proto, že složení pramenů je chemicky velmi odlišné. Léčí se zde následující nemoci nemoci ledvin a močových cest, nemoci nervové, organické nemoci nervové, nemoci zažívacího ústrojí, nemoci z poruchy látkové výměny a žláz s vnitřní sekrecí, nespecifické nemoci dýchacích cest, nemoci kožní, nemoci pohybového ústrojí. V okolí Mariánských Lázní vyvěrá přes sto minerálních pramenů, ve městě jich najdeme kolem čtyřiceti. Těsná blízkost velmi rozdílných pramenů je balneologickou raritou. Teplota všech pramenů se pohybuje od 7° do 10°C, jsou to tedy studené kyselky. Při naordinovaných pitných kúrách se zpravidla pije tři čtvrtě litru denně. Minerální prameny slouží také k inhalacím a minerálním koupelím.

Plesná ^

[web města] Plesná se nachází asi 5,5 km jihozápadně od města Luby a asi 5,5 km severovýchodně od Skalné. Leží tedy na říčce Plesné při hranicích s Německem, v krajině na pomezí Chebské pánve a kopečků v přírodním parku Kamenné vrchy. Městem prochází železní trať z Františkových lázní do Bad Brambachu. V současnosti (r.2008) zde a v místních částech Lomnička, Smrčina a Vackov žilo asi 2050 obyvatel. První písemná zmínka pochází z r.1185, kdy patřila jako ves waldsaskému klášteru, který ji vlastnil do r.1348. Nedaleko dnešní Plesné stával hrad Neuhaus, dnes jen zbytky valů a příkopu. V r.1348 se celá plesenská oblast stala majetkem rytíře Rüdigera ze Sparnecku. Rytíř Rüdiger se v r.1349 poddal králi Karlu IV., nabídl mu celé toto chebské území a ten je připojil natrvalo jako léno k zemím Koruny České. V r.1429 byla Plesná vypálena i s hradem a kostelem, pak v 15.st. patřila Šlikům, a od r.1545 Viršperkům. Ti ji rozdělili jako léno na tři díly a připojili ji k Vildštejnu a Starému Rybníku, s nimiž měla společné osudy do konce patrimoniální správy v r.1850. V 16.st. byl Neuhaus vypálen chebským vojskem, protože zde sídlil loupeživý rytíř. Do 18.st. byla zemědělskou obcí, od 18.st. se zde vyvíjelo významné textilní středisko. Již tehdy to byla rozvinutá obec s velkým počtem obyvatel (1 500). V r.1749 vedla Plesná s Chebem spor o právo hrdelní a právo vyššího soudnictví, Plesná měla tehdy dokonce vlastní šibeniční vrch. Trosky hradu Neuhaus byly odstraněny v r.1863, kdy byly kameny použity při výstavbě železniční trati. V r.1900 byla ves Plesná povýšena na město. V r.1904 bylo v Plesné otevřeno nádraží se dvěma nástupišti. Postupně zde vzniklo mnoho velkých textilních továren na stávkové zboží. Plesná byla také kolébkou výroby hudebních nástrojů, zejména houslí, mandolín a kytar, které byly proslavené i v zámoří. Teprve v r.1926 byla založena česká škola, Plesná byla totiž vždy více německá. V r.1938 proti českému státu zbraněmi bojovaly skupinky Freikorpsu, tedy podle dnešních měřítek teroristi! V Plesné tak vzniká stráž obrany státu .Po obsazení Sudet musely české rodiny utíkat, některé byly zajati a odvlečeni do vězení v Brambachu. Textilní továrny se podrobily válečným účelům. V r.1945 se vedly prudké boje o Plesnou a město bylo silně poškozeno. Po válce byli Němci spravedlivě odsunuti (říkejte si co chcete - aktivně rozbili demokratický stát), stěhovali se zde kromě Čechů také Slováci a Rumuni. Po znárodnění v únoru 1948 vznikl z textilek veliký kombinát Tosta Aš, později zde vzniká pobočka podniku Eska v Chebu na výrobu součástek pro kola, byl zde také hudební podnik Cremona. K začlenění osad Lomničky, Vackova a Smrčiny pod správu města Plesné došlo v r.1965.

--fotky zde zatím neuvedeny--

Dnes v obci najdete původně barokní kostel Neposkrvněného početí panny Marie z 18.st., v 19.st. empírově přestavěn, s polygonálním presbytářem a hranolovou věží. Poblíž stojí obdélná patrová fara z r. 1835. Dále je zde pseudorenesanční evangelický kostel z r.1847, byl prvním evangelickým kostelem v chebském okrese. V západní části města se dochovaly tři smírčí kříže, v místní části Šneky najdete kapličku. Jihozápadním směrem od města v oblasti lesa je zřícenina hradu Neuhaus ze 14.st., který byl sídlem lapků a v .1519 byl pobořen. V r.1863 byly pozůstatky hradu rozebrány jako stavební materiál a dnes tu můžeme vidět příkop a val. Zajímavá je budova Policia s věžičkou, velmi krásná je budova tělocvičny s věžičkou. V Lomničce uvidíte novorománský kostel Nejsvětějšího srdce Páně z r.1833. Před ní vyčnívá kamenný smírčí kříž z r.1490. Do r.1968 zde stával lomničský panský zámek, původně barokní dvůr z 18.st. Při výjezdu na Nový Kostel se vyskytuje ložisko kaolinu, u Lomničky je pískový lom, na kopci Bamberku najdete lyžařskou sjezdovku.

Skalná ^

[web města] Město leží asi 10 km severně od Chebu, nachází se při hranicích s Německem v Chebské pánvi na březích potoka Sázek. V současnosti (r.2007) zde a v přidružených obcích Kateřina, Starý Rybník, Vonšov a Zelená žilo asi 1790 obyvatel. Město vzniklo jako osada pod hradem Vildštejn (Wildstein), který vznikl na přelomu 12. a 13.st. jako ministeriální hrad kláštera ve Waldsassenu. Prvními majiteli hradu byl rod Nothaftů, za vlády Wirspergů došlo r.1541 k rozdělení panství na Horní a Dolní Wildstein, s čímž souvisel vznik tzv. " Dolního" zámku. Wirspergové připojili k Wildsteinu sousední Plesnou a Starý Rybník. Toto rozdělení trvalo až do 19.st. Nejznámějším rodem byli Trautenbergové, kteří zde ze všech majitelů žili nejdéle. V r.1850 se stal Wildstein sídlem okresního soudu, dochází k celkovému rozvoji obce a jejímu povýšení v r.1865 na městys. K povýšení na město došlo až v r.1905 Františkem Josefem I. Po ukončení II. světové války došlo ke změně názvu města - od r.1950 nese město název Skalná místo Vildštejn.

Dnes zde najdete hrad Vildštejn (Wildstein), románský hrad patřící k nejstarším zachovalým vodním kamenným hradům v Čechách, v současné době je hrad v soukromých rukách, je postupně opravován, návštěvníky láká svými gotickými křížovými klenbami v přízemí, románskou kaplí s původním schodištěm vytesaným do kamene. V přízemí hradu je zřízena stylová restaurace pro návštěvníky hradu. Ve městě je dále kostel sv. Jana Křtitele založený řádem německých rytířů ve 13.st., do dnešní barokní podoby přestavěn v 18.st., hřbitovní kostel sv.Šebestiána původně gotický ze 14.st. s dřevěnou varhanní kruchtou, renesančními a barokními náhrobky či dřevěnými sochami. V části Zelená je kaplička, ve Vonšově další ze 20.st., také ve Starém rybníce je kaplička sv.Marie. Ve Skalné najdete seismickou stanici Geofyzikálního ústavu Akademie věd.

Teplá ^

[web města] Město Teplá leží v jihovýchodním cípu Chebska, 37,5 km jihovýchodně od Chebu. Leží na říčce Teplé a na železniční trati z Mariánských Lázní do Karlových varů. Patří mezi deset největších obcí v ČR, má totiž rozsáhlý katastr a spadají pod ní 24 přidružených obcí - Babice, Beranov, Beranovka, Beroun, Bezvěrov, Bohuslav, Číhaná, Heřmanov, Horní Kramolín, Hoštěc, Jankovice, Kladruby, Klášter, Křepkovice, Mrázov, Nezdice, Pěkovice, Popovice, Poutnov, Rankovice, Služetín, Staré Sedlo, Zahrádka. Město se nachází na náhorní plošině na jižním okraji Slavkovského lesa, z čehož vyplývají velmi drsné klimatické podmínky. Osídlení zde vzniklo ve 12.st., poté co došlo v 11.st. k odtržení Chebska od Českého knížectví k Německé říši a tím se posunula zemská HRANIC k východu. Osada vznikla jako kupecká s celnicí. Česká práva v této oblasti tehdy hájil velmož Hroznata, který byl správcem rozsáhlého území okolo dnešní Teplé a Mariánských Lázní. Z hospodářských důvodů založil v r.1193 poblíž své tvrze v Teplé nový premonstrátský klášter. První písemná zmínka o městě pochází z r.1197. Po Hroznatově smrti převzal klášter ochranu zemské stezky a tepelská tvrz zanikla. Osada se však rozvíjela dál a postupně se rozrostla v trhovou ves. V r.1322 bylo Chebsko definitivně připojeno k Čechám a Teplá tímto pozbyla strategický význam zemské brány a celnice. Po moru ve 14.st. byla česká osada vylidněna a později dosídlena Němci. V r.1385 povýšil opat Bohuš Teplou na poddanské město. Za husitských válek v r.1421 bylo město zčásti poničeno Žižkovým vojskem, později zde na oplátku loupilo a plenilo křižácké vojsko. Ve sporu s klášterní vrchností přišlo město ve druhé polovině 15.st. o některá svá práva. Teprve v r.1503 je získalo zpět a znovu si vybudovalo městské hradby s věžemi a čtyřmi branami. V r. 1525 došlo ke vzpouře tepelských poddaných, kteří zajali opata a vzpouru potlačilo až vojsko, šest vůdců poddaných bylo popraveno. V 16.st. se snažili klerikové potlačit protestantskou víru, krajina a lidé čelili řadě katastrof - požáry, morová epidemie, sucha. Koncem 16.st. již v Teplé německé obyvatelstvo převládlo. V l.1618 a 1621 vyplenily město stavovské armády generála Mansfelda, v r.1625 zase Valdštejnovo vojsko, v r.1633 bylo město z poloviny zatopeno protrženými rybníky. V r.1647 město vyplenili Švédové. V 17.-18.st. přišly kromě protireformace, rekatolizace a germanizace další požáry. V 19.st. díky rozšiřování města byly strženy hradby a brány. Rozvoji města napomohla výstavba železniční tratě z Mariánských Lázní do Karlových Varů dokončená v r.1898. V 19.st. se obyvatelé města živili převážně řemeslem - tkalcovství, puškařství, uzenářství. Stál zde pivovar, továrna na kameninu a kamenolomy. Po Mnichovské dohodě v r.1938 připadl celý okres Teplá k Německé říši, v r.1945 město obsadili Američané. V r.1946 byli odsunuti Němci, na Tepelsko se stěhovali volynští Češi, reemigranti z dalších zemí. Do r.1949 byla Teplá okresním městem, pak se sídlem tepelského okresu se stala Toužim. V klášteře Teplá se usídlila armáda. V r.1960 byl Toužimský okres zrušen a Tepelsko přičleněno k okresu Karlovy Vary. V r.1975 byly přičleněny k Teplé Beranov, Poutnov, Křepkovice a Staré Sedlo.

--fotky zde zatím neuvedeny--

Město Teplá i klášter dnes představují jednak svými dějinami a jednak díky jedinečným památkám významné centra turistiky v kraji. Město je bohaté na architektonické památky - najdete zde barokní jednopatrovou starou radnici z 18.st. s mansardovou střechou a pětibokou zvonicí, starou školu (dnes budova MěÚ) na náměstí z 16.st. s kamenným renesančním portálem, barokní děkanství ze 17.st., děkanský kostel sv.Jiljí z 18.st., barokní kapli Nejsvětější Trojice postavená na místě špitálního kostela z r.1548 Kryštofem Dienzenhoferem v l.1692-99. Dále je zde barokní kaple sv. Kříže, Bolestné Matky Boží a ap. Ondřeje z 18.st., sloup Nejsvětější Trojice na náměstí z 18.st. Na náměstí se dochovaly některé barokní domy, v klášteře nedaleko města najdete muzeum 3.odboje a nedaleko leží golfové hřiště. Letním lákadlem města je autokemp Betlém západně od města. Teplá je sídlem sdružení obcí Slavkovský les. Severně od města se říčka Teplá nachází v krásném údolí, místy plochém a místy skalnatém s hlubokým údolím. V okolí města najdete množství rybníků a západně leží vodní nádrž Podhora.

Úvodní stránka trasovníku > Karlovarský kraj > Chebsko (popis regionu)

© www.trasovnik.cz - všechna práva vyhrazena; kopírování bez souhlasu zakázáno  [ info@trasovnik.cz ]