Znojemsko

Výlet 014 Východní okraj NP Podyjí - Znojmo, Konice, Popice a Havraníky

Úvodní stránka trasovníku > Jihomoravský kraj > Znojemsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (85 ks)

doprava : BUS a nohy místo : Znojemsko, z nádraží BUS ve Znojmě na náměstí Republiky, pak dolů serpentinkami ulicí Dyjská a po svazích nad Dyjí přes Žleby a Napajedla dolů k mostu přes Dyji. Pak nahoru na Kraví horu a dále po červené mezi vinicemi a lesem do Konic. Pak dále na Popice, kolem Popické kaple ke kiosku Znovín a do Havraníků. Odtud sestup k Dyji k Judexově mlýnu. Pak již cesta Jar.Krajčího podél Dyje, nahoru na Sealsfieldův kámen a přes Trauzmanické údolí kolem přehrady do Znojma pod přehradu. Odtud nahodu do centra a na nádraží BUS. délka : 21 km mapy KČT : 1:50 000 č. 82 Střední Podyjí Popis výletu Tabulka a graf převýšení Popis zajímavostí

Úvodní stránka trasovníku > Jihomoravský kraj > Znojemsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (85 ks) ]

NP Podyjí  Region Znojemsko  Vinařské stezky  Znojemsko-Retzerland  Daníž - svazek vinařských obcí Znojemska 
Město Znojmo  Jihomoravské muzeum  Znojemské infocentrum  Konice u Znojma  Popice u Znojma  Havraníky  Znovín 

Popis výletu ^

Tento výlet uskutečníte na východním okraji NP Podyjí na vinicí a lesem porostlé plošině nad řekou Dyjí a v údolí této řeky. Znojemsko - to je kraj podél státní hranice s Rakouskem s hluboce zaříznutým a meandrujícím údolím řeky Dyje, svázanou pod městem hrází Znojemské přehrady. Je to ale také krajina vinic s dalekými výhledy do tepléjo zemědělského kraje jižního okraje našeho státu a do Rakouska. Znojmo, historické město s mnoha památkami a krásnými úzkými středověkými uličkami, je také východní branou do Národního parku Podyjí, do území, které je velmi zajímavé nejen díky přírodním krásám meandrujícího toku Dyje se skalisky, hustými a bohatými lesy, skalisky, stepními lokalitami či vinicemi, ale i díky množství cyklostezek a pěších tras. Existují zde také přechody do Rakouska pro pěší, cyklisty i motoristy, takže můžete spojit návštěvu tohoto kraje s vyjížďkou do ciziny.

---

Tabulka a graf převýšení ^

Popis zajímavostí ^

Znojmo - třetí nejdůležitější historické město Moravy, město v Podyjí, město okurek a vína - leží nedaleko hranic s Rakouskem na jihu Moravy. Díky tomu zde vzniklo osídlení již v 9.st. slovanské hradiště (významné hradiště Velkomoravské říše). V 11.st. vznikl naproti přes řeku knížecí hrad (na ostrohu nad Dyjí) na ochranu země. V r.1190 založil kníže Konrád Ota Znojemský (autor prvního českého zákoníku) v Louce premonstrátský klášter, stojící dodnes, v osadě byly dva kostely a tržiště. V r.1226 povýšil král Přemysl Otakar I. osadu na královské město, vznikly zde hradby, začaly se budovat sklepy - místo se slibně rozvíjí. Ve 14.st. znojemsko trpělo rakouskými nájezdy, ale českým králem se stal Jan Lucemburský. V té době již zde byly vinice, dlážděné ulice, vodovod, lázně, špitál. V 15.st. stálo město na straně katolické (husité byli upalováni), r.1437 na hradě umírá Zikmund. Za Jiřího z Poděbrad (kdy se Morava proti králi postavila), Znojmo stálo na straně krále, bylo však donuceno přiklonit se k Matyáši Korvinovi. V 16.st. se Znojmo stalo sídlem královny vdovy Marie Jagelonské, město i okolí prožívá rozvoj. Bylo to však město protestantské a tak po Bílé hoře bylo rekatolizováno a velmi utrpělo za 30-leté války. Celé 17.st. patřilo k pohromám v dějinác města - obsazení Švédy, mor, válka o rakouské dědictví, selská povstání. V 18.st. nastává pomalý rozvoj, koncem 18.st. jsou rušeny kláštery a začíná rozvoj manufaktur - keramika, kožedělba, výroba drasla a ledku (majitel znojemské ledkárny Winzler objevil plynového osvětlení a r.1814 jej zavedl v Londýně). Bývalý hrad byl přestavěn na barokní zámek. Od poloviny 19.st. upadlo vinařství (chroby a škůdci révy), objevují se okurky jako světově proslulá potravina. V r.1809 se u Znojma svedla bitva s Napoleonem. Po další ráně - válce r.1866 nastává postupný rozvoj českého živlu - české spolky, česká škola. Rozvoj byl umocněn vznikem ČSR r.1918, ale zastaven německou okupací.
Dnes je Znojmo díky velkému množství historických objektů městskou památkovou rezervací - uvidíte zde muzeum v bývalém barokním zámku z 18.st. (na místě středověkého hradu) s expozicí dějin Znojemska, lapidáriem a hradním podzemím. Nedaleko stojí významná rotunda P. Marie a Sv. Kateřiny (Národní kulturní památka) jako pozůstatek původního středověkého knížecího hradu s nástěnnými malbami ze 12.st. (biblické motivy, galerie přemyslovských panovníků a Přemysl Oráče). Dále je zde radniční věž z 15.st. vysoká 79 m s charakteristickou dvojitou hlavicí (přístupná). Významné je i znojemské podzemí, které patří k unikátním stavbám - labyrint chodeb pod středověkým městem má délku přes 30 km, jsou i ve čtyřech poschodích pod sebou (hloubeny byl v 13.-17.st.), dnes je zpřístupněn 1km úsek. Zajímavý je dále bývalý minoritský klášter ze 13.st. (byl zde v r.1279-97 pohřben král Přemysl Otakar II) a dnes je zde expozice muzea. Dále je zde renesanční palác Dům umění ze 16.st. se sklípkovou klenbou a Madonou znojemskou ze 14.st. a expozicí barokních plastik významných podunajských tvůrců a expozicí znojemského medailéra J. T. Fischera. Na Starém městě stojí chrám sv. Mikuláše ze 14.st. s kazatelnou s podobě zeměkoule; původně románská bazilika Panny Marie a sv. Václava ze 13.st. s románskou kryptou a vyřezávanými lavicemi; dominikánský klášter ze 13.st. přestavěný v 16.st. slouží dominikánkám dodnes; jezuitské gymnázium a jezuitská kolej ze 17.st. dnes slouží státnímu archívu; špitální kostel sv.Alžběty z 15.st. Město má dochované středověké hradby - jedny z nejlépe zachovalých městských obranných systémů s Horní bránou gotickou Vlkovou věží u bývalé Dolní brány. Můžete navštívit pivovar Hostan, nedaleko Znojma v Příměticích Památník Prokopa Diviše s expozicí premonstrátského kněze, badatele v oboru elektřiny a vynálezce bleskosvodu Prokopa Diviše, postavený r.1936 podle projektu B.Fuchse. Pod Znojmem leží na Dyji vodní nádrž z l.1962-66, na železniční trati do Retzu stojí technická památka - železniční most z 19.st. V části Louka je rozsáhlý barokní areál Louckého kláštera. Prohlédnou si můžete vinné sklípky, zajímavý je také na svahu nad Dyjí či zavítat do nedalekého Národního parku Podyjí/Thayatal.

Národní park Podyjí - původně CHKO vyhlášená na 103 km2 v r.1978, byla nepřístupná veřejnosti u hranic republiky s Rakouskem. NP Podyjí byl vyhlášen 1.července 1991 nařízením vlády ČR č. 164/1991 Sb. a je rozlohou nejmenším národním parkem v ČR - 63 km2, plocha jeho ochranného pásma činí 29 km2. NP Podyjí je situován mezi Znojmem a Vranovem nad Dyjí při státní hranici se sousedním Rakouskem. K 1.1.2000 byl vyhlášen Národní park Thayatal i na pravém rakouském břehu Dyje, čímž vznikl jakýsi dovjnárodní národní park. Území je charakteristické velkou lesnatostí na svazích a nad kaňonem řeky Dyje (až 220 m hluboký), která zde vytváří velké zákruty se skalisky, stěnami a kamennými moři a stejně zařezanými přítoky. Díky zákrutám a hlubokosti kaňonu zde vznikly na svazích velmi příhodné podmínky pro pestrou skladbu fauny a flóry (střídání osluněných a teplých strání se studenými). Celé údolí je takřka souvisle porostlé přirozenými a přírodě blízkými lesy. V západní části najdeme zbytky původních podhorských bučin s jedlí a tisem, které východním směrem střídají dubohabrové porosty. Mimo běžné lesní druhy dřevin se setkáme i se vzácnějšími druhy (mahalebka, dřín, skalník a dokonce jalovec). Údolí Dyje vytvořilo jakýsi koridor pro migraci teplomilných druhů západním směrem z jihovýchodní teplé panonské oblasti a obráceně chladnomilnější druhy ze severozápadu cestují údolím jižněji na stinná severní místa svahů. Území NP je rozděleno do 3 zón se zvláštním ochranným režimem - I. zóna (přísná přírodní), II. zóna (řízená přírodní) , III. zóna (okrajová).

Kraví Hora - Kraví Hora je kopec nad pravým břehem Dyje přímo naproti nejdůležitějším znojemským památkám, v r.1636 zde tábořilo vojsko Albrechta z Valdštejna. Kdysi zde bývaly dubové pralesy, ty ale člověk vykácel a začal pást ovce a díky tomu se zde rozšířily vřesy. Bohužel ve 20.st., díky našim skvěle uvědomělým politikům, se dovážela levná vlna z ciziny a skoro všude v ČR zmizely ovce. Vřesoviště začalo zarůstat keři, stromy a travou. Od r.1997 se začaly Kraví hora kácet a upravovat do podoby v 19.st., kdy se zde páslo - rušily se nepůvodní akáty, prořezávaly křoviny trnek a šípků. Podařilo se navrátit pastvu ovcemi, místy se i tráva kosí. Dnešní Kraví hora je zajímavé teplé území porostlé travou, vřesem, rozvolněnými stromy. Je zde nádherný výhled na Znojmo (tento pohled zaujal i rytce Václava Hollara, jehož pohled na Znojmo z roku 1636 je ve sbírkách Národní galerie v Praze) a stojí zde malý vysílač. Na kopci najdete sochu madony, pomník Antona Vrbky a pokud budete mít štěstí i pasoucí se ovce. Kus dále ke Konicím je rozsáhlý dubohabrovoborovicový les a najdete zde jedny z nejlepších viničních tratí u nás (kategorie I). Pěstuje se zde odrůdy Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, Müller Thurgau, Veltlínské zelené, Sauvignon aj. Na hoře jsou usazeniny písku s křemennými valouny na žulách Dyjského masivu, které pocházejí z dob, kdy Dyje v těchto místech před zhruba 18 milióny let ústila do miocenního moře. Jedna zajímavost - díky ochraně zalesněných výběžků Českého masívu tato poloha jako jedna z mála v ČR nezmrzá.

Konice u Znojma - jedna z městských částí Znojma ležící jižně od vlastního Znojma za vrchem Kraví Hora na svazích obrácených do rovinatého Znojemska a Rakouska na okraji NP Podyjí. První zmínky pocházejí ze 16.st. Na horním konci obce prý bydleli chalupníci a na dolním vždy spíše vinaři, převážně však chudší lidé. Byli to převážně Němci, katolíci. Hlavním povoláním zde bývalo vinařství. Škola, německá, zde stávala již v 17.st. Dnes v obci kromě vinic a kopečků s nádhernými výhledy do krajiny najdete farního kostel sv.Jakuba Staršího, postavený v novogotickém slohu (J.Kryštof z Prahy) r.1909 na místě zbořeného kostelíka z 15.st. Obec pravděpodobně měla vlastnické vztahy s premonstrátským Strahovem, protože tento klášter inicioval nejen stavbu kostela , ale i školy. Na okraji obce najdete barokní poklonu, na Kraví Hoře sochu svatého.

Popice u Znojma - jedna z městských částí Znojma ležící asi 5 km jihozápadně od vlastního Znojma na svazích obrácených do rovinatého Znojemska a Rakouska na okraji NP. Podyjí. Bylo zde objeveno pravěké osídlení z mladší doby kamenné. První zmínka o obci je z r.1252. Obec se zapsala významněji do dějin dvakrát. V r.1680 se zde stal zázrak - víc než polovinu obyvatel Popic tehdy zachvátila morová epidemie, k božím mukám se vypravilo orodující procesí a morová rána ustala. Místo je od té doby považováno za posvátné a Popičtí zde v letech 1815-1816 postavili na památku kapli Panny Marie Bolestné. Kaple se nachází uprostřed Havranického vřesoviště, které je součástí Národního parku Podyjí. Na suchém a teplém místě, které patří k evropským unikátům a zároveň k největším vřesovištím na jižní Moravě, rostou kostřavy, vřes obecný, kručinky, koniklece, divizny i janovce. V r.1793 se zde narodil významný spisovatel Karel Postl, který se proslavil více v cizině než doma, protože z politických důvodů odešel do tehdejšího Rakousko-Uherska do Spojených států, kde změnil své původní jméno na Charles Sealsfield. V rodném domku na horním konci obce je dnes prodejna a na ní jsou dvě pamětní desky. Nedaleko najdete farní kostel sv. Zikmunda z 2. poloviny 13.st., přestavěný v 17.st. a fara Křížovníků s červenou hvězdou z 1. poloviny 18.st. Na okraji obce na vřesovišti stojí socha sv. Floriána.

Ch.Sealsfield - vl. jménem Karl Anton Postl se narodil 3.3.1793 v Popicích u Znojma a zemřel 26.5.1864 v Solothurnu ve Švýcarsku. Byl to světoznámý spisovatel, cestovatel, žurnalista a teolog. Byl nejstarší z jedenácti dětí sedláka a rychtáře Antona Postla a jeho ženy Juliany. Po obecné škole v Popicích studoval v letech 1803-1807 na gymnáziu ve Znojmě. Po maturitě vstoupil v Praze do křížovnického řádu. Roku 1809 absolvoval filosofická a poté i teologická studia na Karlově univerzitě. Jeho učitelem byl i Bernard Bolzano. Kněžský slib složil roku 1814 a stal se sekretářem řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Ve Vídni, kde se ucházel o místo dvorního sekretáře, nebyl úspěšný. Během ozdravného pobytu v Karlových Varech roku 1823 pak zmizel beze stopy. Dostal se přes Stuttgart a Curych do Le Havru. Na podzim roku 1823 přistál v New Orleansu ve státě Louisiana. Zde se z řeholníka Karla Postla stává americký občan a světově známý spisovatel Charles Sealsfield (údajně podle starého jména viniční trati v Popicích – Siegelfeld), svá první díla však vydával pod pseudonymem C. Sidons. Do Evropy se vrátil r. 1826, ale následujícího roku odjel opět do Ameriky (1827-1830). Po svém příjezdu do Ameriky se toulal po Mississippi a jihozápadě Spojených států, kde sledoval život indiánů a osadníků. V době občanské války prošel i Mexikem. V Mexiku čerpal materiály pro knihu „Virey a aristokraté aneb Mexiko v roce 1812“ (1834). V roce 1829 se setkal s Josefem Bonapartem, Napoleonovým bratrem, a stal se jeho poradcem. V té době napsal i jedno ze svých nejlepších děl – soubor povídek „Kniha o kajutě“. Na sklonku roku 1830 odjel Sealsfield znovu do Evropy. Žil v Paříži i v Londýně jako korespondent newyorského listu The Morning Courier and Enquirer. V londýnském časopisu The Englishmans Magazine publikoval v roce 1831 pět příběhů, které později použil i ve svých románech. Do Ameriky se opět vrátil ve 30. letech. Naposledy v USA pobýval v průběhu let 1853-1858. Závěr života prožil na svém statku ve Švýcarsku. Ve Stuttgartu a v Londýně vydal knihu „Spojené státy americké, jaké jsou“ (1827) a v zápětí fiktivní cestopis „Rakousko, jaké je“ („Austria as it is“, 1828). V tomto díle ostře kritizuje habsburskou monarchii. V Čechách kniha nemohla vyjít až do roku 1919. V lednu 1829 vydal své nejúspěšnější dílo, román „Tokeah aneb Bílá růže“. K jeho obdivovatelům patřila např. česká spisovatelka Božena Němcová, americký básník H.W.Longfellow a italský režisér Sergio Leone. Zemřel vážně nemocný ve švýcarském Solothurnu 26.5.1864 v zapomenutí. Jeho identita vyšla najevo až na základě závěti, ve které svůj majetek odkazuje svým příbuzným v Popicích.

Havraníky - vinařská obec na východním okraji NP Podyjí asi 6 km jihozápadně od Znojma. První zmínky o obci pocházejí ze 13.st., kdy jsou zde zakládány vinice. Ve 13.st. zde také staví faru a kapli sv.Linharta, pochází odsud rytířský rod. Později obec patří premonstrátům z Louky. Ve 14.st. část obce kupuje Ota pán z rakouské Káje, později část obce kupují Křížovníci z Hradiště u Znojma. V 15.st. jsou na Dyji zakládány mlýny (patří klariskám ze Znojma a Havraníkům). Doba třicetileté války obec značně poškodila. V 17.st. se hlásí místní Němci k protestantství, proto jim znojemštzí jezuité zabavili majetek, ale křížovnici majetek vysoudili zpět. V 18.st. je založena pozemková kniha obce, škola. V r.1752 nastává přestavba kaple sv. Linharta, v r.1772 vzniká samostatná fara. V r.1784 byl zrušen Loucký klášter a placení desátků. V r.1816 stojí kostel sv. Linharta, v r.1848 přes Havraníky projíždí v kočáře císař Ferdinand V. Dobrotivý. V r.1860 je postavená nová fara. Do 19.st. zde převládají Němci, po vzniku Československa (1918) se němečtí obyvatele stávají menšinou. Mezi památky v obci patří kostel sv. Linharta z 19.st. na místě kaple, budova fary a několik kopaných sklepů v délce několika set metrů a dokonce i kilometrů! Tyto sklepy byly kopány nejen pro vinařské účely, ale i pro těžbu jemného písku, určeného pro omítky. Sklepy se kopaly v zimě, kdy nebyla ve vinicích práce a písek se vozil hlavně do Vídně. U kostela najdete sousoší Loučení Krista s P. Marii z r. 1747, ve vsi barokní plastiku sv.J.Nepomuckého z 18.st. a na návsi barokní socha sv.Floriána z r.1767. nedaleko obce stojí tzv.Skalky přírodní památka s teplomilnou vegetací na skalnatých půdách. V oblasti viniční trati Staré vinice najdete ochutnávkový stánek Znovína přímo u cyklostezky uprostřed mladých vinic. Můžete zde obdivovat nádherný výhled do kraje a přitom se osvěžit vzorky zajímavých vín z produkce firmy Znovín.

Havranické vřesoviště - jde o nejrozsáhlejší vřesoviště na území Národního parku Podyjí, na kterém převládají keříčkové formace s vřesem a kručinkou chlupatou, ale vyskytuje se tu i další unikátní flóra a fauna. Havranické vřesoviště je národní přírodní rezervací, vstup do něj mimo značené cesty není dovolen.

Mlýny na Dyji - řeka Dyje v NP Podyjí od 11.st. vytvářela hranici mezi českým a rakouským kulturním prostorem se velmi nízkým osídlením. Vzniklo zde pouze několik samot, hamrů a mlýnů. Díky velké koncentraci těchto staveb se zdejší částí, v okolí Šobesu, říká "Devět mlýnů". Řeka má zde velký spád a množství vody, schopné roztáčet zařízení těchto staveb. Šest mlýnu následuje velmi rychle za sebou, další tři stály níže po proudu. Dva z nich byly zpustlé již v 16.st., třetí z nich - Trauznický mlýn - zanikl ve vodách Znojemské přehrady. Do r.1945 přežily pouze čtyři mlýny, pak však po uzavření hranic v železné oponě byly všechny zlikvidovány. Dnes jsou zde pouze jezy, pozůstatky staveb, mlýnských kamenů a názvy. Možná však díky nepřístupnosti krajiny zde zůstala jen velmi málo narušená příroda.

Sealsfieldův kámen - skalisko vysoko nad meandry pravého břehu Dyje (370 m.n.m.). Toto místo patřilo k nějoblíbenějším spisovatele Sealsfielda, rodáka z nedalekých Popic. Ze skaliska mezi méně vzrostlými duby je nádherná vyhlídka na meandrující Dyji, na lesy Podyjí, kterými se řeka vine jak stříbrný had. Na protější straně je vidět kolmá stěna Býčí skály, vpavo můžete zahlédnout altánek na Králově stolci.

Znojemská přehrada - vodní nádrž postavená v letech 1962 až 1966 je určená k vyrovnávání nepravidelných odtoků vody z Vranovské přehrady, k ochraně před povodněmi a především jako rezervoár pitné vody pro Znojmo. Jezero je dlouhé 5 kilometrů a hluboké maximálně 15 metrů. Kolem jsou nádherné převážně listnaté lesy východního okraje NP Podyjí s několika skalisky a vyhlídkami (Králův stolec, Sealsfieldův kámen, Býčí skála).

Úvodní stránka trasovníku > Jihomoravský kraj > Znojemsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (85 ks) ]

© www.trasovnik.cz - všechna práva vyhrazena.  info@trasovnik.cz