Vyškovsko

Výlet 006 Z Vyškova do Bučovic přes Moravské Prusy a Orlovice

Úvodní stránka trasovníku > Jihomoravský kraj > Vyškovsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (30 ks)

doprava : vlak a nohy místo : Vyškovsko, z Vyškova přes město, pak na Tolpolany, Moravské Prusy, Orlovice, Pavlovice, Bohdalice, Bohaté Málkovice a Bučovice. délka : 28 km mapy KČT : 1:50 000 č. 89-90 Slovácko - Chřiby a jižní haná Popis výletu Tabulka a graf převýšení Popis zajímavostí

Úvodní stránka trasovníku > Jihomoravský kraj > Vyškovsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (30 ks) ]

Vyškovsko  Vyškovský regionální server Sdružení obcí Větrník 
Vyškov  Topolany  Moravské Prusy - knihovna  Orlovice  Bohdalice-Pavlovice  Bohaté Málkovice  Bučovice 

Popis výletu ^

Krajina tohoto výletu se dá rozdělit na tři rozdílné typy - na začátku to byla úrodná nížina polí a luk Vyškovské brány s její říčkou Hanou na Vyškovsku v okolí okresního sídla Vyškova. Pak jsem pomalu stoupali do zvlněných kopečků Litenčické pahorkatiny, kde se střídají pole s lidskými sídly a lesíky a nakonec jsme sešli prudšími a teplými jižními svahy do údolí říčky Litavy (Cezavy). Cestou jsem míjel množství polí, luk, stromořadí u silnic, menší vesnice a lesíky. To vše ve zvlněné krajině, méně známé a tudíž méně navštěvované, která je jako dělaná na poklidný jednodenní výlet.

Jednoho velmi teplého a suchého dne v červnu jsem se vydal na výlet do města, ve které jsem ještě nebyl, ač jsem vlakem projížděl nespočetněkrát. Do Vyškova. Vlakové nádraží je nedaleko od centra (pro r.2006 ať se sem jdou podívat ti magoři co nechtějí přestěhovat nádraží v Brně). Procházím ulicí, jak jinak - Nádražní. Dostávám se na velkou silnici (ulice Brněnská) a už odsud je vidět vysoká stavba farního kostela Nanebevzetí P.Marie a bílá věž renesanční radnice. Na křižovatce je krásná budova okresního úřadu (k r.2006 okresní úřady zrušeny). Procházím šoupalkou na náměstí - Masarykovo, jak je zvykem v ČR. Zajímalo by mne kolik náměstí tohoto jména u nás vlastně je. Raději by město mělo dát centrum podle jména osoby, která se zasadila o rozvoj města nejvíce. Náměstí je trojúhelník se stromy, lavičkami, kašnou, morovým sloupem a samozřejmě renesanční radnicí, jejíž bílá omítka a vysoká věž je nepřehlédnutelná. Věž mi připomíná kyjovskou radniční. Prošel jsem ale rychle kolem, protože mám před sebou dalekou cesto. Jdu po modré značce, procházím zajímavě znějící čtvrtí Křečkovice a jsem v polích. Je tady jakási vodárna se sadem a jsou tu pejskaři. Musím projít pod dálniční silnicí (ono to vlastně není dálnice, ale to zjišťuji až dost později). Směřuji polní silničkou k Topolanům. Z dálky malá obec s kostelíkem, takže ji rychle míjím a docházím na silnici z Topolan do Moravských Prusů. Po ní jdu až do jmenované obce, silnička je krásně lemovaná ovocnými stromy, takže mne chrání před Sluncem. V Prusích projdu kolem JZD (pardon, dneska se tomu tak říkat nesmí, i když je to t o samé:-)) . V obci odbočuji z modré, prohlížím si kostel, který je dominantní a zdaleka viditelný. Pak se vracím na modrou a jdu doslova do strání a lesů. Směřuji k Litenčickým vrchům (přesněji jejich části Orlovická pahorkatina) ke kopci Lysá hora. Ta ovšem je zalesněná nikoliv lysá. Cestou míjím krásné sady.
Když se obrátím, je krásný výhled na vyškovskou bránu, ve které se bělají věže kostelů a vyškovské radnice, v dáli jsou vidět svahy Drahanských kopců. Je vedro - červnové slunce začalo připékat a to nemám žádný faktorový krém. Vcházím do lesa a je hned chladněji - kdo dokáže vnímat, pochopí jaký význam má strom v parných dnech. Lesem se procházím zchlazen mírnou krajinkou a najednou se reliéf zvlní. Vypadá to jako by zde voda vymlela koryt občasných toků. Asi jo, ale další dolíky a kopečky jsou již z dílny homo sapiens a to z dílny rytířů, dnes zvaných maltézští. Dostal jsem se totiž k místu, kde kdysi stával jejich hrad. Mohutné valy s příkopy skrývají zdivo, ve kterém chodili rytíři, vlastnící toto území. Vedle hned na kopci stojí na nádherném místě kostel v Orlovicích. Je vysoko nad vesnicí, odsud je nádherný výhled k Ivanovicím. Kostelík sv.Václava stojí uprostřed hřbitova a hlídá osudy lidí ve vesnici hluboko pod ní. Já se odsud vydávám dále po modré značce a stáčím tím svůj směr k jihu. Na svazích jsou krásné louky, které se střídají s lesem. Scházím do údolí k osamocené hájovně. Jak jsem zjistil později z leteckých snímku přímo v tomto lese se skrývá nějaký vojenský objekt. Polní cestička mne dovede ke dvěma rybníkům nad Pavlovicemi. Touto obcí (patřící pod nedaleké Bohdalice) procházím rychle dále a po silnici se ve vedru plahočím k větrolamu a jdu po jeho západním okraji, kde se chladím. Směřuji na Kozlany, než si uvědomím, že jsem potřeboval jít do Bohdalic, podívat se na zámek. A tak po okraji políčka jdu odzadu k zámku. Narážim nejdříve na okraji vsi Bohdalice na zbytky zámeckého lesoparku a pak se objeví pěkný empírový zámek. Je v něm dneska škola, v 19.st. zde přespal ruský car Alexandr a před zámkem stojí mohutná památná lípa. Do zámku se nedostanu, v parčíku před zámkem čtu jména na pomníku padlých, mezi stromy je za cestou vidět kostel s hřbitovem. Ve vesnici je v parnu tichu a klid - jen blbý turista se vydá na cestu ve vedru. A to mne čeká ještě několik kilometrů po silnici do Bučovic. Protože jsem se rozhodl ignorovat modrou značku, která alespoň chvílemi vede po polňačce. No a tak procházím po rozpáleném asfaltu, ale zvládám to. Přicházím do Bohatých Málkovic - malé vesničce bez kostela, ale mají tady požární nádrž. Nějak mne vedro nezmohlo a já si neskočím do vody. Zatoi jsem se seznámil s jednou babičkou, která sedí na zápraží ve stínu chalup. Povídáme si chvíli, dostávám napít a chleba s máslem a salámem. Jak je vidět, lidé si potřebují povídat a když je člověk slušný, jde všechno. Díky babi. Dál se vydávám mírně zvlněnou zemědělskou krajinou s políčky, místy stromy a remízky. Cesta pomalu stoupá a když se obrátím, je krajina opravdu malebná. Okraje polí nedaleko lemují Orlovické lesy - odtud jsem přišel. Je ale lepší, když jdete z Bohdalic po modré značce. Vede přece jenom po polních cestách. Už si ani nevzpomínám, jak jsem se dostal do Bučovic, které leží na prudce se klesajícím svahu do údolí Litavy neboli Cezavy. Který název této řeky je platný nevím. Ale zdráv jsem dorazil do cíle. Na zámek mi již nezbyl čas, takže někdy jindy. Do Brna je možné se odtud dostat vlakem nebo i autobusem.

Tabulka a graf převýšení ^

Popis zajímavostí ^

Vyškov - město spjaté s vojenskou školou a blízkým voj.prostorem - leží v úrodné Vyškovské bráně v údolí říčky Hané. První zmínka pochází ze 12.st. je zeměpanským majetkem (kdy centrem byla nedaleký hrad Pustiměř), osada leží na významné křižovatce obchodních cest z Brna do Olomouce a Kroměříže. Od r.1248 se stává majetkem olomouckých biskupů, kteří zde vládnou 600 let. Ve 13.st. je osada povýšena na město, je to opevněné sídlo s hradbami. V 15.st. zde stojí sídlo biskupů (hrad), zahrada a kostel. Díky své přístupné poloze však byl Vyškov často dobyt a zpustošen (např. husité v 15.st.). Za válek uherských jej vypálil syn krále Jiřího z Poděbrad, vévoda Müsterberský. V 16. a počátku 17. st. nastává renesanční rozvoj - přestavuje se hrad na zámek, rozvíjí se soukenictví, hrnčířství, řeznictví. Za 30-tileté války bylo město často pustošeno. Největšího rozkvětu pak dosáhlo město koncem 17.st. (biskup Karel II. z Lichtenštejna) - rozšiřuje se zámek, zahrada, vzniká rozsáhlá obrazárna, byla zde přenesena mincovna. Vyškov je nazýván "Moravské Versailles". V r.1753 město téměř celé vyhořelo a nastává úpadek. Zajímavostí je to, že zde strávil čas ruský generál Suvorov před bitvou u Slavkova (1805 ), sešel se zde ruský car Alexander s rakouským císařem Františkem. V 19.st. se rozvíjí město - boří se městské brány a hradby, je přivedena železnice, nastává národní obrození. Po 1.sv. válce je město řemeslnické a obchodnické. Důležitým pro město je r.1936 - vznikla zde vojenská posádka, později je zde škola dnes tento rozsáhlý areál s vojenským prostorem najdete v Dědicích. Na konci 2.sv. války je město silně poničeno.
Dnes zde najdete v historickém jádru městskou památkovou zónu (od r.1990) se zbytky hradeb, trojúhelníkovým náměstím s renesanční radnicí z 16.st. s vysokou věží, morovým sloupem z 18.st., farním kostelem Nanebevzetí P.Marie z 15.st. barokně přestavěným v 18.st. (s kaplí sv.Otýlie ze 17.st.) a barokní kašnou. Od náměstí vede s ulička s rozpěrnými oblouky tzv. prampouchy, nedaleko je arcibiskupský zámek (původně hrad z 15.st. přestavěný G.P.Tencallou v 17.st.) s expozicemi Muzea Vyškovska (sbírky historické, archeologické, národopisné a sbírku výtvarného umění, známá je rozsáhlá kolekce vyškovské lidové keramiky). U něj stojí renesanční zahrada s lodžií ze 17.st.. Dále zde najdete hřbitovní kapli P.Marie, renesanční kapli sv.Anny ze 16.st. se špitálkem, klášterní kostel P.Marie kapucínů ze 17.st., pivovar ze 17.st., kostel Nejsvětější Trojice (Dědice) z 18.st. Ve městě je možné navštívit zoologickou zahradu s dinoparkem, hvězdárnu a nedaleké letecké muzeum na letišti.

Topolany - jsou malou obcí v úrodné vyškovské brány mezi říčkou Hanou a nově postavenou dálnicí (2006), 4km východně od Vyškova. První zmínky spadají do 14.st., stojí zde fara. Pozdně barokní farní kostel sv. Mikuláše je z r. 1760 s renesančním zvonem z r.1539, u kostela stojí hřbitov, na jehož zdi jsou náhrobní desky prarodičů spisovatele K.Dvořáčka a J.Sonnewenda (popraven r. 1942) a hroby rodičů K.Gottwalda. V obci dále najdete sportovní areál (amfiteátr) či útulek pro koně.

Moravské Prusy-Boškůvky - Moravské Prusy je větší obec na severozápadních okrajích Litenčických vrchů spadajících do úrodné Hané (vyškovská brána) patřící do souvesničí či souobcí se vsí Boškůvky, přičemž toto souvesničí vzniklo v r. 1964. První zmínka o Moravských Prusích je ze 12.st., ve 14.st. zde byl dvůr, mlýn, kostel a pravděpodobně zde byla i tvrz. Později zdejšímu kraji vládli slavkovští Kounicové. V 18.st. byl postaven barokní farní kostel sv. Jiří (D.Martinelli). Dnes zde kromě dominantního barokního kostela a zbytků tvrze (pahorek na okraji obce) najdete likérku a rybník, do 19.st. zde vyráběl pivovar. V okolí je krásná lesnato-polní krajina. První zmínka o Boškůvce je ze 14.st.,osada je zvaná Buzkovice, Boškůvky od 15.st. Na návsi najdete zvonici z 19.st.

Orlovice - malá zemědělská obec uprostřed lesů a polí Litenčických vrchů (její části Orlovické vrchy) na svazích nad Medlovickým potokem. V době slobvasnké zde stával dvorec s kostelem. Počátek obce je spjat s komendou řádu maltézských rytířů - s hradem johanitů (řád špitálu sv. Jana Jeruzalemského tj. johanité alias špitálníci nyní zvaní maltézští rytíři), kteří jej zde postavili ve 13.st. (nejvýznamnější místo na Moravě). Místní državy vlastnili johanité již od 12.st. do r.1490. V 15.st. dočasně držel hrad císař Zikmund a za husitských bouří hrad zanikl. V 15.-16.st. se zde střídají majitelé (z Modřic, z Kunovic, z Doloplaz, z Nevidomí, z Prusinovic, z Bílkova, z Žerotína, ze Zástřizl). Dnes se zde dochovaly výrazné valy a příkopy hradu, nad obcí stojí kostel sv.Václava z r.1785, na jehož stavbu se použili kameny z hradu. Dále zde najdete památkově chráněný dub a cyklostezku.

Bohdalice-Pavlovice - Pavlovice je malá zemědělská obec pod lesy Orlovických vrchů v Litenčické pahorkatině. První zmínka pochází z r. 1371, stávala zde tvrz ze 13.st. Později zde vldádli pánové ze Zástřizl, z Pernštejna, z Doupova a od 15.st. je vývoj spjat s nedalekými Bohdalicemi. Pavlovice byla čistě česká obec a v r.1964 byly sloučeny s Bohdalicemi. Dnes tu můžeme vidět jen nepatrné zbytky tvrze, zděnou zvoničku, v části osady Manerov najdete kapli sv.Fr.Xaverského z 18.st.
Bohdalice je malá zemědělská obec pod lesy Orlovických vrchů v Litenčické pahorkatině. První zmínka je z r.1337, díky rozdělení jí vlastnili různé drobné šlechtické rody. Spojeny byly až r.1420, sídlily zde pánové z Rosic, z Pavlovic, ze Zástřizl, z Doupova. Ti zde vybudovali renesanční tvrz, na níž se pak opět rychle střídali majitelé - z Choltic, z Landeka, z Mírova, z Kácova, z Petřvaldu, z Dubé, z Lobkovic, z Dembině, z Vrbna. V 16.s.t je tvrz přestavěna na renesanční zámek. V 18.st. patřila obec olomouckým jezuitům (barokní přestavba zámku), poté zrušení řádu) od r.1783 patří pánům z Mannerova, kteří zde zůstali do r. 1946. V té době nastává rozvoj obce, je empírově a pak klasicistně přestaven zámek, je postaveno lesní hospodářství, pivovar, lihovar a cihelna, také dva větrné mlýny. V r.1928 vznikl Langrův klempířský závod (od r.1950 Kovoslužba a později závod Strojíren drůbežářského průmyslu). V r. 1945 byla na zámku otevřena měšťanská škola, která zde je dodnes. Dnes zde najdete zámek a mannerovskou hrobku, empírový farní kostel Nanebevzetí P.Marie z 19.st., barokní socha sv.J.Nepomuckého z 18.st. Před zámkem je park s památnou lípou (asi 250 let). K sloučení obcí došlo v r.1964.

Bohaté Málkovice - jsou malou obcí severně od Bučovic v mírně zvlněných polích Litenčické vrchoviny. Obec dostala svoje jméno údajně od zakladatele Málka. První zmínky jsou z počátku 14.st., v r.1388 se obec po morové ráně vylidnila. Koncem 14.st. pak nastává německá kolonizace (osada se nazývá Německé Málkovice- až do 1.sv.války). Vládnou zde pánové z Málkovic, z Kozojed a později patří celá ves Augustýnskému klášteru na Starém Brně. Za 30-leteé války byla obec zdecimována, pak nastává pomalý rozvoj díky úrodné půdě. V 17-19.st. dochází k požárů, r.1836 byl nejničivější. V 19.s.t několikrát uhodila cholera, r.1889 postihla krajinu silná bouře. V r.1920 byl změněn na "Bohaté" - tak je lidé z okolí nazývali díky kvalitní úrodě na dobré půdě. V r.1945 nad obcí explodovalo a zřítilo se vojenské letadlo. Dnes zde najdete kostel, hasičskou nádrž provozovanou ke koupání.

Bučovice leží v údolí říčky Litavy (Cezavy) 15km jižně od vyškova, na silnici Brno-Uherské Hradiště (E50) a na železniční trati Brno - Veselí nad Moravou. Leží v údolí mezi vrcholky Ždánického lesa a Litenčické pahorkatiny. První zmínky o městě pochází ze 14.st., osídlení zde bylo pravděpodobně již dříve. V 16.st. patří pánům z Boskovic, kteří nechali postavit renesanční zámek s manýristickou kašnou na nádvoří a zahradou a který je nejčistší renesanční památkou mimo Itálii. Od r.1597 patří Bučovice Lichtenštejnům, kteří zde sídlí až do r.1945. Městečko bylo těžce postiženo v 17.st., nový rozvoj začal v 18.st., kdy zde začalo vzkvétat tkalcovství, bednářství a výroba lidových fajánsí (toufarství). V 19.st. zde vzrůstá soukenictví (až 14 manufaktur a továren). Po úpadku textilní výroby nastupuje nábytkářský průmysl ( r.1894 Druckerova továrna, pozdější UP). Dnes zde najdete zmíněný renesanční zámek s manýristickou kašnou na nádvoří zámku z let 1635-37 od P. Materny se zámeckou kaplí ze 17.st., dále kubistickou starou radnici, farní barokní kostel Nanebevzetí P. Marie ze 17.st. (v 19.st. přestavěný), židovský hřbitov s náhrobky ze 17.st., Strakoschův dům na náměstí z konce 18.st., kubizující Obecní dům ze 20.st. (prof. J. Syřiště). Nad městem leží Hradisko, kde do začátku 14. st. stál dřevěný hrádek, dodnes jsou patrny zbytky valů a příkopů. Poloha na úpatí Ždánického lesa umožňuje pěší i cyklistickou turistiku. Dále zde najdete gymnázium a obchodní akademii, sídlí zde 74. záchranná a výcviková základna (tzv. oranžové barety).

Úvodní stránka trasovníku > Jihomoravský kraj > Vyškovsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (30 ks) ]

© www.trasovnik.cz - všechna práva vyhrazena; kopírování bez souhlasu zakázáno  [ info@trasovnik.cz ]