Břeclavsko

Výlet 007 Z Lanžhota kolem Pohanska do Břeclavi

Úvodní stránka trasovníku > Jihomoravský kraj > Břeclavsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (30 ks)

doprava : vlak, BUS a nohy místo : Břeclavsko, vlakem do Břeclavi, odtud autobusem do Lanžhotu. Pak procházka po památkách města, pak kolem zemědělského podniku polní pěšinou k říčce Svodnici. Dále vstupem do obory a nádherným dubovým lesem k Pohansku lesem i po asfaltce. Přes bunkr (muzeum) k přístavišti u čerpací stanice a pak podél slovanského hradiště k Břeclavi. Po východu z obory k zahrádkám a po levé hrázi Dyje do centra a na nádraží ČD. délka : 12 km mapy KČT : 1:50 000 č. 88 Pavlovské vrchy Popis výletu Tabulka a graf převýšení Popis zajímavostí

Úvodní stránka trasovníku > Jihomoravský kraj > Břeclavsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (30 ks) ]

Jižní Morava  Region Podluží  Region Slovácko  Lednicko-Valtický areál 
Lanžhot  Lesy ČR  Klub vojenské historie Břeclav  bunkry.cz  ropiky.net  Lodní doprava Břeclav  Muzeum Břeclav  Břeclav 

Popis zajímavostí ^

Tento výlet jsem uskutečnil v nejjižnější části Moravy na dohled od rakouských i slovenských hranic, v krajině rovinatých černozemních polí a luk, v krajině lužních lesů protkaných rameny Dyje, Svodnice s množstvím bažin, zamokřelých půd, periodických tůněk a krásných duboharbových lesů. Je to krajina národopisného regionu Podluží mezi městy Lanžhot a Břeclav. Procházel jsem nejdříve po městě a prohlížel si památky našeho nejdříve osvobozeného města ve 2.sv. válce, pak jsem prošel polními cestami k lesnaté oplocené oboře a v ní jsem procházel jak lesem, tak po asfaltové cyklostezce k zámečku Pohansko a slovanskému hradišti. Pak po hrázích a silnicích jsem dorazil až do okresního města Břeclavi. Cestou jsem míjel také pozůstatky opevnění z první republiky - řadu "řopíků", z nichž některé jsou opravené a slouží jako muzea.

Lanžhot, nejjižnější město Moravy, ležící v úrodné nivě řek Morava, Kyjovka,Svodnice a Dyje na okraji rozsáhlých lužních lesů na hranici s Rakouskem a Slovenskem, se nachází asi 7 km jihovýchodně od Břeclavi. První zmínky pocházejí ze 14.st., kdy zde osada sloužila jako "zemská stráž", tedy na ochranu hranic. V 15.st. se osada stala majetkem Lichtenštejnů, v 16.st. se zde usadili novokřtěnci, museli však později odejít. V 17.st. byla osada spojena s rakouským statkem ranšpurským, utrpěla vpádem bočkajovců. Od r.1900 je označován jako městys, za 2.sv. války patřil do protektorátu, při osvobozování se vedly tuhé boje. V r.1993 bylo založeno muzeum s expozicí lidové kultury, sídlí v památkově chráněném domě s malovaným žudrem. Od r.2001 je Lanžhot městem. Uprostřed města se nachází farní kostel Povýšení svatého Kříže ze 16.st. přestavěný v 19.st. a radnice, památkově chráněná je socha rudoarmějce (město bylo osvobozeno v r.1945 jako první u nás). Dále zde najdete faru původně ze 17.st., lichtenštejnský lovecký zámeček. Na katastru Lanžhota se dnes rozkládají rozsáhlé lesní komplexy s loukami či zamokřelými územími, ale i s místy vystouplých písečných dun (hrúd). Značnou část nivy řek Moravy, Kyjovky a Dyje zabírá obora pro chov jelení a daňčí zvěře. Město dnes žije velmi bohatou tradicí lidových zvyků a obyčejů národopisného regionu Podluží - můžete zde navštívit krojované hody, jarmark.

Region Podluží - národopisná oblast na jihu lemovaná lužním lesem a nivou řeky Moravy, na západě lemovaná nivou řeky Dyje, na východě omezená Hodonínskem, leží v nejjihovýchodnějším cípu ČR, v blízkém sousedství s Rakouskem a Slovenskem. Je to prakticky nejjižnější část Slovácka - krajina stojatých vod, rybníků a lužních lesů. Jméno daly této oblasti vodní plochy, zde nazývané luže. Krajina úrodných černozemních rovin a teplé podnebí umožnily rozvinutí vyspělého zemědělství specializované zejména na pěstování vína, kukuřice, zeleniny a dalších teplomilných rostlin a také na chov dobytka. V mnoha vesnicích jsou dodnes dochovány lidové stavby, které kromě obytné funkce nesly hlavně funkce obživy - tedy zemědělství. Vesnice jsou charakteristické základem se dvěma souvislými a souběžnými pásy domů, obrácenými svojí delší stranou k návsi nebo silnici. Střechy byly ještě v druhé polovině 19.st. doškové, čelní stěny domů byly členěny vyčnívajícími žudry, často s barevným olíčením, což bývala téměř výlučně práce žen - hospodyň, nebo specializovaných "maléreček". Vepředu byly malé předzahrádky s nízkými plůtky (dodnes krásně upravené např. v Lanžhotě). Podlužácké kroje představují zvláštní krojovou skupinu, odlišené od ostatních např. výskytem ohnivě červených mužských nohavic či sváteční úprava hlavy žen do "rožků", lepenkového kornoutu, potaženého červenou látkou a ovázaného širokou stuhou, nahoře bohatě zřasenou. V mnoha obcích jsou stále živé lidové tradice - fašanky, krojové hody, besedy u cimbálu, košty vína nebo folklórní festivaly. Místní lidé vynikali jako vyšívačky, krajkářky a švadleny, řezbáři, malíři a hrnčíři. V krajině Podluží se nachází velké množství zejména hnědého uhlí, ropy a zemního plynu. Mikroregion PODLUŽÍ vznikl v r.1999 za účasti sedmi obcí - Lanžhota, Kostic, Tvrdonic, Týnce, Moravské Nové Vsi, Hrušek a Moravského Žižkova.

Obora Soutok - Obora, jako druh honitby má podmínky pro intenzivní chov zvěře s obvodem trvale a dokonale ohrazeným. Obora Soutok na 4200 ha (patrně největší u nás) se rozprostírá mezi řekami Moravy a Dyje severně od jejich soutoku. Lužního les (patrně nejrozsáhlejší komplex původního lužního pralesa ve střední Evropě) je protkán vodními kanály, slepými rameny a tůněmi s množstvím luk se staletými soliterními duby. Chována je zde především jelení zvěř, kterou doplňuje zvěř dančí a černá. Je zajímavé, že z hlediska myslivosti byla v období 1976-1990 nejlepší oborou, a to jak rekordní trofejí, tak počtem zlatých medailí i celkovým počtem všech medailí. Obora je přístupná pomocí několika bran, které jsou otevřené a přechod zvěře je zabráněn pomocí trubkového roštu.

Zámeček Pohansko - empírový lovecký zámček nechali Lichtenštejnové postavit v letech 1811-12 v prostředí lužních lesů jižně od Břeclavi a to prakticky přímo na velkomoravského valu (v té době neobjeveném). Dle projektu J.Hardmutha stavbu dokončil J.Kornhausel. Je to symetrická stavba s plochou střechou, přízemními slepými arkádovými křídly, ve střední části je rizalit s jednopatrovou nástavbou. V průčelí prvního patra se nachází lodžie s plným parapetem uzavřená 12 jónskými sloupy, které nesou kladí, prifilovanou římsu a atiku. Pod římsou přízemního patra a v čele nástavby jsou umístěny kruhové medailony, obsahující scény z antické mytologie a dětské lovecké výjevy v poloplastice. K bokům středního kubusu přiléhají přízemní otevřená pilířová křídla. Hlavní vchod je řešen z tunelu, který prochází osou stavby Technicko - hospodářské prostory projektant v přízemí zaklenul průskými klenbami, v patře se nacházejí plochostropé sály. Od r.1998 je v zámečku k vidění expozice Slovanský památník, která představuje výsledky archeologických výzkumů přilehlé velkomoravské lokality Pohansko. Na louce před zámečkem si můžete také prohlédnout rekonstrukci pohanské svatyně, slovanskou zemnici a studnu z 9.st.

Slovanské hradiště - v lokalitě se nacházelo zemědělské sídliště ještě před vznikem Velké Moravy a také pohřebiště s 55 žárovými hroby. Na počátku 9. století se zde buduje silné opevnění na ploše asi 28 ha s věžovitou branou ve východní části. Uvnitř byly objeveny různé areály a pohřebiště - sídliště řemeslníků, obytné zemnice s kamennými pecemi, protáhlé zahloubené stavby, několik studní či hliněných pecí, ohrady pro dobytek, chlévy, stodoly či sýpky. Na sídlišti můžeme doložit různé druhy řemesel, např. zpracování dřeva, kůže a kožešin, kosťařství, zpracování barevných kovů, kovářství, šperkařství či výrobu textilu. Dále zde bylo nalezeno množství popelnicových, žárových i jámovýcj hrobů s nálezy keramiky, věder, nožů či ozdob, ale i velmi bohatou výbavu se zbraněmi, zlatými a stříbrnými šperky. V severozápadní části hradiska by objeven palisádou ohrazený velmožský dvorec a kostel.

Bunkr - nedaleko rybníka u zámečku Pohansko se nachází jeden ze tří opravených bunkrů lehkého opevnění (tzv. řopík) se zátarasy, pevnostní závorou a hraničním sloupem. Bunkry provozuje Klub vojenské historie Břeclav (sdružení - nevládní nezisková kulturní nepolitická a samosprávná dobrovolná organizace sdružující nadšence z Břeclavska zajímající se o vojenskou historii, se zaměřením na období 1914-89) a ve spolupráci s Městským muzeem a galerií Břeclav buduje Muzeum lehkého opevnění na Pohansku - 3 lehké objekty vz. 37, tzv. řopíky. Dva objekty jsou zrekonstruovány do podoby konce 30. let, jeden do podoby let 80. 20.století. V období květen a ž září se zde provádí odborný výklad v dobových uniformách, několikrát ročně pak zpřístupňují všechny objekty muzea.Bunkry jsou součástí naučné stezky Břeclav - Pohansko - Lány a tedy i součástí budovaného muzea v přírodě.

Lodní doprava Břeclav - Firma provozující lodní dopravu na třech pravidelných linkách - na vodním díle Nové Mlýny z kempu Merkur do Pasohlávek, z Břeclavi k Janovu hradu a z Břeclavi k Pohansku. K Janovu hradu se jezdí lodí Svatopluk také v zimní sezóně.

Břeclav - bývalé královské hraniční sídlo s hradem na ochranu hranic, dnes železniční křižovatka ležící na řece Dyji. Osídlení Slovany vznikalo na nedalekém Pohansku již v 7-8.st. (jedno z největších hradisek na 28 ha s valem a později kamennou zdí a příkopem s velmožským dvorcem a kostelem), v 11.st. vzniká (za Břetislava I) dřevěný hrad na ochranu hranic. Ve 13.st. je vystavěna zděná pevnost (král.Konstancie), vzniká předhradí s rom.kostelem. Od 14.st. přebírají panství Lichtenštejnové. V 15.st. se hradu zmocňují husité, později jej opět vlastní Lichtenštejnové, vzniká Nová Břeclav mimo staré osady. V 16.st. zde vládnou pánové z Doubravky, pak Žerotínové, kteří nechávají břeclavský hrad přestavět v renesanční zámek. Počátek 17.st. je pro Břeclav katastrofický - vypálení Bočkajovci, císařkými. Po Bílé hoře je Žerotínům konfiskován majetek, získávají jej opět Lichtenštejnové. V 17.st. se zde usazují Židé (žil zde i rabín Löw - stvořitel golema), v 18.st. nastává postupný rozvoj, zámek je barokizován. V 19.st. vzniká železnice (Severní Ferdinandova dráha z Vídně), později vznikají další tratě a díky tomu nastává velký rozvoj (vznikají cukrovar, cihelna, rafinérie cukru, výrobna umělých hnojiv...). Proto r.1872 je Břeclav (Nová) povýšena na město, r.1919 byla Stará Břeclav a židovská obec sloučena s městem Břeclav. Ve 20.st. bylo vybudováno velké seřaďovací přednádraží ČD, ve 30.letech pak lehké železobetonové opevnění. V r.1938 je Břeclav přičleněna k nacistické říši. Dnes město v krajině Podluží s bohatými národopisnými tradicemi (písně, tanec, hody) nabízí ke shlédnutí bývalý hrad z 11.st., dnes renesančně-barokní zámek s arkádami, nedaleko města leží zámeček Pohansko z 19.st. na místě původního slovanského hradiska z 7-9.st., dnes je zde Slovanský památník s expozicí archeologie. V centru města najdete moderní kostel sv.Václava z r.1995, stojící na místě zbořených kostelů románských až barokních (uvnitř je expozice historie kostela), dále je zde farní funkcionalistický evangelický kostel ze 20.st., historizující kostel církve adventistů ze 20.st., kaple sv. Cyrila a Metoděje z 19.st. či kaple sv. Martina. V Poštorné najdete monumentální kostel Navštívení Panny Marie, v Ladné zase novorománský kostel sv. archanděla Michaela z 19.st. Z židovského osídlení zde najdete novorománskou synagogu z 19.st. (dnes galerie a výstavní místo), budovu bývalé židovské školy, židovský hřbitov ze 17.st. V okolí je krajina plná lužních lesů, slepých ramen, leží na okraji lednicko-valtického areálu lesíků a romantických staveb (památka UNESCO).

Popis výletu ^

Jak na Nový Rok, tak po celý rok. To jsem sice nestihl, ale hned dalšího dne (2.1.) jsem se vydal na svůj první výlet v roce 2007. A vydal jsem se do nejjižnější části Moravy do nejdříve osvobozeného města za 2.sv. války do oblasti soutoku Moravy a Dyje se Svodnicí. Byla to příležitost prohlédnout si lužní lesy v době, kdy je zde minimum vody, nejsou zde zarostlé lesy a keře a je vidět prakticky vše z terénu včetně zimního ptactva a jiného živočišstva. Můžete se také projít po dně v létě zaplavených kanálů a slepých ramen či tůní. Vlakem jsem dorazil do Břeclavi. Fuj - je tady velmi příšerný podchod u vlakového nádraží (jak je vidět koridor je sice hotov, ale na nádraží se mnohde nedostane) a pak jsem chvíli čekal na BUS nádraží. Je hnedle vedle. Prohlédl jsem si okolí, protože byl pracovní den, bylo tu všude otevřeno. Je zajímavé, že již ráno byly plné hospody. Jsme prostě bohatí lidé, kteří si umí užívat slastí života. Buskem jsem dojel do Lanžhota - je nedaleko od Břeclavi. Je hloupé, že tady nezastavují rychlíky před hranicí. Nemusel bych přestupovat v Břeclavi. Lanžhot je spíše větší vesnice, bez paneláků, ale zato nádherně upravené. Již dlouho jsem nikde neviděl tak krásně upravené předzahrádky před většinou rodinných domů. Od BUS nádraží jsem se dostal rychle na náměstíčko s křižovatkou a kostelem. Kostel Povýšení (dříve Vyzdvižení) svatého Kříže je velmi hezký, zajímavě členěný, leč není památkově chráněný (na rozdíl od sochy rudoarmějce naproti krásné škole). Jediný nepřirozený dům na náměstí je zrovna radnice - škaredá nepřirozeně barevná fasáda modrozeleně svítící do okolí. Nahoře na střeše je tolik antén, že snad každá kancelář má svoji jednu (je to proto, že je zde uzel - hlavní stanice kabelové televize pro celý Lanžhot). Neměl jsem štěstí a nenašel jsem nikde prodejnu s mapou a pohledem (nenapadlo mne zajít do radnice). Prošel jsem dále ulicí na Kostice a na menším upraveném náměstíčku se stromy jsem odbočil a hledal bývalý zámeček Lichtenštejnů. Dnes je zde sídlo místní správy a.s. Lesy ČR. Našel jsem jej - je opravdu krásný s nádherným okolím se vzrostlými stromy. Stavba je ve stylu německých domů v Chebu - cihla mezi dřevěnými trámy. Před areálem je zajímavá památka - od r.1996 jsou zde sáně a na nich obrovská kláda - strom - na památku lanžhotských kladařů, kteří vozili z lesa stromy. Je zajímavé, jaký je rozdíl mezi velkým a malým městem Zdraví mne tady děti samy od sebe. Další plus pro Lanžhot! Prošel jsem pak boční ulici a došel k další zajímavosti města. K budovám Masarykovy měšťanské školy. Nádherná stavba (ač nejsem architekt ani kritik umění) se mi prostě líbí. A je vidět, že i moderní přístavbu je možné postavit v duchu původní stavby tak, že nebije do očí a ladí. Před školou je velké upravené prostranství, socha TGM, množství keřů. Naproti přes ulici stojí socha památkově chráněného rudoarmějce, kteří osvobodili tento, tehdy městys, jako první u nás - 11.4.1945. V té době se zde svedly urputné boje a městys byl těžce poškozen. Velmi mi vadí, že dnes se zveličuje podíl osvobozeneckých snah američanů. Zapomíná se, že v ČR většinu území osvobodili hlavně Rusové a Rumuni. Bohužel dnešní politici se chovají úplně stejně jako stará mocenská garda v dřívější době a upravuje si účelově naši minulost. Vedle školy jsem si koupil jabka a čokoládu a vyrazil dále od rudoarmějce ulicí, která se jak oblouk obrací od severu k západu a směřuje k zemědělskému podniku. Děti mají volno a hrají si před rodinnými domy. Zemědělství je další kapitola tohoto státu - dříve výstavní část naší republiky dnes skomírá pod tíhou kapitalismu a malé množství sedláků a nesmyslné direktivy EU nestačí uživit tuto zemi. Pak je jasné, že v létě kupujeme jablka za 30 Kč z ciziny. A naše hnijí na zemi pod jabloněmi. Kolem částečně zdevastovaného JZD procházím asfaltovoštěrkovou blátivou silničkou za město.
Rozprostírají se tady široká pole na úrodné půdě, v dálce jsou vidět stromy lužních lesů. Podél cesty je pár roztroušených stromů, po necelé hodince docházím k prvnímu toku - malé říčce Svodnice. Podél toku je stromořadí topolů, které je oblepené krásnými zelenými kuličkami jmelí. Po chvíli narážím na asfaltku, na které vede cyklostezka k Pohansku. V okolí jsou menší zahrádky, zrovna se z nich kouří, asi někdo něco spaluje. Á jsou tu první cyklisti - ale spíš zahrádkáři. Je totiž krásně teplo a svítí sluníčko - to je leden!! Na okraji lesa jsou vidět první vyvýšené protipovodňové hráze, u rybníka (či slepého ramene) je jakási stavba - asi myslivci zde mají merendy. Další tůň dále je krásně zamrzlá. Dobře fotogenická. A již vstupuji do obory (Závod Židlochovice Obora Soutok) - železný plot, železná brána otevřená, asfaltová cesta a přes ní trubky, přes které nepřejde zvěř. Míjí mne další cyklisti, já ale odbočuji do lesa na lesní neznačenou stezku. Chci si zkrátit cestu a lesem je to měkčí a zajímavější. Duby, habry, topoly, ticho jen ptáci prozpěvují a v dálce si zpívá svoji olejovou písničku zuby řetězové pily. A jéje - stezka se ztrácí v porostu. Kolem posedu se dostávám k oplocené části, kde je asi školka. V dálce jsou vidět vzrostlé staré solitéry. Podél plotu doleva a jsem na asfaltové cestě. Po ní směřuji k zámečku na Pohansku. Les se často mění - mladší stromy se střídají s širokými velikány, nezavodněná slepá ramena, přes ně mostky, staré stromy vyvrácené u silnice. A ejhle - kde se vzal tu se vzal - bunkr. No to je fakt - vedla zde linie pohraničních opevnění. A najednou je přede mnou zámeček Pohansko. Jeho světlá písková barva v tmavohnědém okolí je jak lampa ve tmě. Nějaký pán zde seká dřevo na oheň (v zámečku je i provát, nejenom muzeum), procházím se po okolí, prohlížím si památník slovanského osídlení na Hradisku. Studna, polozemnice se střechou s proutí, dřevěné sochy. Vedle zámečku je zajímavý experimentální hrob pro děti - mohou si vyzkoušet archeologickou činnost. Za zámečkem je rybník a za ním vidím červenou barvu. Je tam bunkr, železné drátěné ploty, ježci, hraniční sloup a bytelná betonově-železná závora. Stojí tu jako památník hranice ve 30-tých letech. V okolí prochází naučná stezka. Protože kousek odsud je v létě přístaviště, projdu blátivou cestou k rameni Dyje. Je zde jakási moderní hráz-jez. Z jedné strany řeka, z druhé lužní louky s potůčkem. Nikde nikdo, na břehu je přístavištní molo ze sudů. Stojím vlastně na protipovodňové hrázi. Vracím se zpět k Pohansku, prohlížím si kolem dokola zámeček se sloupy a pak se vydávám po asfaltce kolem rozsáhlého slovanského hradiska do Břeclavi. Cestou míjím další upravený bunkr, scházím na chvíli k základům slovanského kostela. Je zde krásně vidět, jak nádherná je zde černozem - černá jak na spáleništi. Zbytek cesty na konec obory vede asfaltkou ve stejně zajímavém lese, jako při cestě k Pohansku. Cestou míjím dřevorubce, jimž tak krásně do dálky zpívala motorová pila. Jakmile vyjdu z obory, je přede mnou opravená vlaková trať, nový podjezd a za ní zahrádky. Tydy mne vyleká pes, který se potichu připlazí a za zadkem na mne vyštěkne. Málem jsem mu úlekem hodil na hlavu bobek! Docházím k nově opravenému mostu přes Dyji - jede zrovna vlak po trati, která se obloukem dostává do Břeclavi. Po levé straně Dyje po vyvýšené hrázi jdu do města. Prochází se tady pejskaři, u řeky jsou zahrádky a pak je čistička odpadních vod. Nad ní právě vychází měsíc. Stmívá se. Pak přicházím k dalšímu (staršímu) železničnímu mostu, ten podcházím a teprve teď narážím na větší skupinku lidí. Pak je již jen krátká cesta od nábřeží kolem rodinných domků k vlakovému nádraží. Nádraží (na rozdíl od podchodu) je moderně opravené. Mám dost času, je tu teplo a tak čekám na vlak v čekárně. Obcházejí tady dva cigoši (ať mne nikdo neotravuje s tímto pojmenováním - vždy se takto jmenovali!!!). Evidentně nečekají na vlak, ale spíše na lup. Ať si politici říkají co chtějí - vytvářejí jen ve společnosti atmosféru strachu a lidé se bojí cokoliv proti hajzlům zlodějům co říci, aby je neodsoudili za rasismus. Svoboda slova a svobodná prezentace svých názorů je dnes prázdné slovo. Romská otázka u nás neexistuje, jen zde existuje skupinka uřvaných lidí, kteří se neštítí ve jménu lidských práv jakékoliv nemorální věci. Romská otázka by nebyla, kdyby se dodržovaly zákony pro všechny stejně, bez výjimky. Kdo zničí někoho majetek musí jít sedět - žádné domy navíc a opravy zdarma či pozitivní diskriminace. Neukáznění romové jen ničí pověst těm slušným. A politici za to viní a trestají nás - bílé. Dávám si v automatu čokoládku (vidíte - hnědá mi nevadí) a dočkávám se vlaku.

Tabulka a graf převýšení ^

Úvodní stránka trasovníku > Jihomoravský kraj > Břeclavsko (popis regionu) ———> FOTOGRAFIE VYLETU (30 ks) ]

© www.trasovnik.cz - všechna práva vyhrazena; jakékoliv kopírování bez povolení zakázáno  [ info@trasovnik.cz ]