Českobudějovicko

památky regionu a měst

Úvodní stránka trasovníku > Jihočeský kraj > Českobudějovicko (popis regionu)

Seznam památkových objektů regionu 9 měst (k 1.1.2008) Borovany České Budějovice Hluboká nad Vltavou Lišov Nové Hrady Rudolfov Trhové Sviny Týn nad Vltavou Zliv

Úvodní stránka trasovníku > Jihočeský kraj > Českobudějovicko (popis regionu)

Seznam památkových objektů regionu ^

Památky UNESCO - Holašovice, rezervace historické vesnice od r.1998;

Národní kulturní památky - České Budějovice, Koněspřežní železnice České Budějovice - Linec od r.1971; Nové Hrady, hrad Nové Hrady od r.2001; Hluboká nad Vltavou, zámek Hluboká nad Vltavou se zámkem Ohrada od r.2001; Trocnov, rodný dvorec Jana Žižky od r.1978;

Archeologické památkové rezervace - zde nejsou;

Ostatní památkové rezervace - zde nejsou;

Městské památkové rezervace - České Budějovice od r.1980;

Vesnické památkové rezervace - Malé Chrášťany od r.1995; Mazelov od r.1995; Holašovice od r.1995; Plástovice od r.1995; Záboří od r.1995;

Krajinné památkové zóny - Novohradsko od r.1996; Římovsko od r.1996;

Městské památkové zóny - Nové Hrady od r.1990; Trhové Sviny od r.1990; Týn nad Vltavou od r.1990;

Vesnické památkové zóny - Bavorovice od r.1990; Bošilec od r.1990; Božejov od r.1990; Břehov od r.1995; Dobčice od r.1990; Dynín od r.1990; Opatovice od r.1990; Kojákovice od r.1990; Lipanovice od r.1990; Munice od r.1990; Rožnov od r.1990; Vitín od r.1990; Zbudov od r.1990;

Hrady -

Zříceniny -

Zámky -

Tvrze -

Muzea -

Ostatní památky -

Borovany ^

[web města] Borovany jsou město ležící asi 17 km jihovýchodně od Českých Budějovic a asi 8 km severně od města Trhové Sviny. Leží na jihozápadním okraji třeboňské pánve na řece Stropnici, na křižovatce silnic č.146 a 155, městem prochází železniční trať z Českých Budějovic do Českých Velenic. V současnosti (r. 2008) zde (a v místních částech Dvorec, Hluboká u Borovan, Radostice, Trocnov, Třebeč, Vrcov) žilo asi 3460 obyvatel. Borovany jsou velmi starou osadou, první zmínka pochází z r.1186. Ve 13.st. a 14.st. patřily Borovany rodu Vítkovců (Vok z Borovan, Vilém z Landštejna, pánové z Rožmberka), a byly tak připojeny k novohradskému panství. Od konce 14.st. se v Borovanech vystřídalo několik drobných šlechtických rodů, v 15.st. zde získává panství Petr z Lindy, českobudějovický měšťan a kupec, zakladatel borovanského kláštera. Ten nechal na místě starého farního kostela (patrně ze 14.st.) postavit kostel a klášter augustiniánů (1455), který prosperoval asi sto let. Teprve v 16.st. po sporech probošta s Vilémem z Rožmberka a po zpustnutí kláštera, nechal tento pán v r.1564 klášter zrušit. Rožmberkové zde dosadili své správce a asi kolem r.1578 povýšili Borovany na městys. Po Rožmberků v r.1611 zdědili jeho panství Švamberkové. Za účast ve stavovském povstání jim byl majetek zkonfiskován a Borovany s okolními vesnicemi připadly nejprve císaři a později zdejšímu klášteru augustiniánů, obnovenému v r.1630. Za třicetileté války však byl městys značně zpustošen, přišli sem první mniši až v r.1649. Výraznější rozvoj kláštera a městyse tak nastává až v18.st. - vzniká barokní prelatura, dostavuje se věž kostela. Císař Ferdinand III. městečku potvrdil starší privilegia a udělil nová. Řád augustiniánů odešel z Borovan definitivně za josefinských reforem v r.1785, kdy byl klášter zrušen. Po zrušení řádu koupili Schwarzenbergové prelaturu kláštera a statek a přebudovali ji na zámek. V r.1805 postihl městečko ničivý požár. Po zániku vrchnostenského zřízení v r.1850 se Borovany staly samostatnou obcí s příslušností k trhosvinenskému soudnímu okresu a českobudějovickému politickému okresu. Rozvoj městečka zvýšilo zřízení železnice v r.1869 a ve 20.st.také umožnilo zintensivnit těžbu křemeliny. Po vzniku první republiky převzala dobývání a zpracování křemeliny a.s. Calofrig. V r.1973 získaly Borovany statut města.

--fotky zde zatím neuvedeny--

Dnes zde uvidíte kostel Navštívení Panny Marie z 18.st. na místě gotického kostela z 15.st. s varhanami z 18.st., sochami z 15-19.st. a vysokou věží z 18.st. Dále je zde barokní zámek z 18.st. na jižní straně náměstí přestavěný z prelatury augustiniánského kláštera, zbytek kláštera se zámkem sousedí. V zámku uvidíte reprezentační sál s rokokovou nástropní freskou. V zámku byla do r.1997 základní škola. V klášteře uvidíte křížovou chodbu původně z 15.st. se znaky Rožmberků a Petra z Lindy. V r.2002 proběhla jeho rekonstrukce, v rajském dvoře se v létě konají koncerty. U vstupu do kostela stojí takzvaný misijní kříž, v chodbě uvidíte lapidárium s originály barokních soch a stavebních článků z různých míst jižních Čech a výstavu o historii kláštera. Ve městě najdete také Škapulířovou kapli z 18.st. přístupnou z křížové chodby kláštera, zasvěcenou Panně Marii Karmelské a uvnitř je vyřezávaná kazatelna z 18.st. Dále ve městě najdete barokní radnici ze 17.st. se štíty, věžičkou a znakem, kamenný most z 18.st., žulový pranýř z r.1656, lidové stavby zemědělských usedlostí z 18.-19.st., sochu sv.J.Nepomuckého u mostu přes Stropnici. Asi 2 km jihozápadně od Borovan, směrem na Ostrolovský Újezd, leží osada Trocnov, rodiště Jana Žižky z Trocnova. Dnes zde najdete asi 2 km dlouhou naučnou stezkou, roubenou studnu, odkryté zdivo dvou dvorců, Žižkův kámen na místě narození, dvorec, ve kterém bylo v letech 1957-1960 vybudováno Muzeum husitského hnutí a 12 m vysoký žulový pomník Jana Žižky. V okolí města najdete slovanské mohylová pohřebiště, několik bunkrů a soukromý skanzen železné opony, na rybníku Beran je koupaliště, na řece Stropnici najdete v okolí několik mlýnů - Borovanský, Peškův, Brouskův. V pískovně Třebeč najdete hnízdiště břehule říční, v osadě Dvorec zase památky lidového stavitelství.

České Budějovice ^

[web města] Statutární a krajské město České Budějovice se nachází asi 43 km jihozápadně od Jindřichova Hradce a asi 43 km jihovýchodně o Písku. Leží v jihovýchodní části českobudějovické pánve, pod severními svahy Blanského lesa, pod jižními svahy Táborské pahorkatiny a na západním okraji Lišovského prahu. Leží tedy na soutoku Malše a Vltavy. V současnosti (r.2008) zde v 7 místních částech žilo asi 95 000 obyvatel. České Budějovice byly založeny v r.1265 českým králem Přemyslem Otakarem II., který chtěl posílit své postavení v jižních Čechách. Byly založeny na pravidelném půdorysu, což se dochovalo do dnešních dnů. Díky přízni panovníků a výhodné poloze na dálkových obchodních cestách se rychle hospodářsky vzmáhaly a staly obchodním a řemeslným centrem krajiny. Za věrnost královské koruně se čeští panovníci Budějovickým odměňovali udílením četných výsad zaručujících hospodářskou prosperitu. Již kolem přelomu 13. a 14.st. tu byly dokončeny dva chrámy a městské hradby. Zpočátku dřevěné domy byly rychle nahrazeny kamennými. Zhruba dvě třetiny obyvatel mluvilo německy, třetinu byli Češi a od poloviny 14.st. tu bylo usazeno rovněž několik židovských rodin.V 15.st. představovaly katolické Budějovice oporu proti husitství, ti se opevněné město nepokusili napadnout. Město mělo spory a také několik bitek a obchodní válku s mocným šlechtickým rodem Rožmberků. V r.1506 došlo k vyhnání Židů z města a zabavení jejich majetku. Největšího rozkvětu bylo dosaženo v 16.st., především vlivem rozsáhlé těžby stříbra v okolních dolech a zisků plynoucích do městské pokladny z vaření piva, rybničního hospodaření či obchodu se solí. Nahromaděné prostředky byly použity na stavbu nová radnice, přestavbu hradeb a stavbu vysoké věže, které se dnes říká "Černá". Místní domy získaly renesanční fasády. V r.1569 zde byla zřízena mincovna, která zpracovávala stříbro vytěžené v důlních revírech kolem dnešního Rudolfova. Toto sídlo však díky protestantům a nakonec i usídlení stavovského povstaleckého vojska bylo trnem v oku budějovickým a tak spolu s císařským vojskem v r.1609 Rudolfov a okolí vypálili. Za následující třicetileté války zůstaly České Budějovice opět na straně císaře a odolaly útokům stavovské armády. Moderní opevnění činilo z města strategicky důležitou pevnost, kam byli během války několikrát přesídleni nejvyšší zemští úředníci a zdejší kostel tehdy krátce ukrýval české korunovační klenoty. Paradoxně největší zkázu město postihlo v r.1641, kdy shořela polovina domů. Obnova města trvala několik desetiletí. V 18.st. v nastupujícím barokním slohu město opět změnilo tvář, domy získaly barokní štíty, vznikla řada církevních památek a Samsonova kašna. V místech léčivého pramene na Dobré Vodě vznikl krásný barokní chrám. Budějovice zažily okupaci vojsky saského kurfiřta Karla Albrechta během první slezské války a boje mezi habsburskými vojsky a francouzskou armádou mezi Budějovicemi a Hlubokou v r.1742. Během druhé slezské války v okolí Budějovic sváděly boje rakouská a pruská armáda, město přitom bylo dočasně Prusy obsazeno. V r.1762 se zde usadil řád piaristů, který zde zřídil latinské gymnázium, vzniká zde i divadlo. Za Josefa II. bylo r.1785 založeno biskupství, koncem 18.st. zde vznikl kněžský seminář a filozofický ústav. V 19.st. vzniká koněspřežní železnice (1825-32), první na evropském kontinentě, vedoucí z města do Lince a tím nastává prudký rozvoj obchodu a průmyslu. Vzniká vltavská plavba V.Lanny, továrna Hardtmuth, světově proslulé pivovary Budvar a Samson. S tím se začalo město rozšiřovat i co se týče obytné zástavby. Počátkem sedmdesátých let 19.st. nahradila parní železnice do Plzně, Prahy a Vídně koněspřežku, město se stalo důležitým železničním uzlem a střediskem obchodu mezi rakouskými a českými zeměmi. Počátek 20.st je poznamenáno stále silnější diferenciací společnosti města na českou a německou, vznikaly národnostně odlišené spolky, školy, podniky, což vyústilo nakonec k válce a po ní k odsunu Němců. Město se rozrůstalo i za první republiky, vzniká zde mnoho staveb moderní architektury 20. a 30. let. V březnu 1945 se dvakrát staly cílem náletů amerického letectva, které značně poškodily město a způsobily velké ztráty na životech. České Budějovice vyrostly ve skutečnou hospodářskou i kulturní metropoli jižních Čech a v r.1949 se staly sídlem nově utvořeného Českobudějovického kraje. V r.1991 vzniká Jihočeská univerzita s několika fakultami, České Budějovice byly prohlášeny v r.2000 statutárním městem a staly se sídlem nově ustaveného Jihočeského kraje.

Dnes ve městě najdete sídlo Jihočeské univerzity a biskupa římskokatolické českobudějovické diecéze, v městské památkové rezervaci stojí část areálu bývalého dominikánského konventu s klášterním kostelem Obětování Panny Marie z r.1265 a s Bílou věží zbrojnicí a solnicí na Piaristickém náměstí, druhé největší náměstí u nás Přemysla Otakara II se Samsonovou kašnou ze 17.st. se sochou Samsona zápasícího se lvem, měšťanské domy s podloubími, renesančními a barokními štíty. Dále zde najdete krásnou barokní radnici z 18.st. se sochami čtyř ctností, 72m vysokou Černou věž, katedrála sv.Mikuláše ze 17.st., Rabenštejnskou věž ze 14.st., součást původního opevnění města, jehož pozůstatky najdete podél řeky Malše a slepého ramene Vltavy spolu s dalšími věžemi - polokruhovou baštou Otakarka nebo tzv. Železnou pannou. Stojí tu také Jihočeské muzeum s expozicí jižních čech, Muzeum koněspřežky, Jihočeské motocyklové muzeum či Budvar muzeum České Budějovice. Dále ve městě stojí bývalý kostel sv. Anny ze 17.st. přebudovaný na síň Otkakara Jeremiáše, budovy masných krámů ze 16.st., empírové divadlo s bustou J.K.Tyla, budovy továren (tabákovna, tužkárna Koh-in-noor, vodárna…). Jihozápadně od města je bývalé vojenské letiště Planá, u kterého existují plány na využití k civilní letecké dopravě. Podél Vltavy a Malše jsou pěkné cyklostezky, v nedalekém okolí je množství zajímavých míst - poutní místo Dobrá voda, naučné stezky dolování v Rudolfově, rybníky leží severozápadně od města, severovýchodně laží komplex Mojského lesa s množstvím pěších a cyklistických tras.

Hluboká nad Vltavou ^

[web města] Hluboká nad Vltavou se nachází asi 6 km východně od Zlivi a asi 10 km severně od Českých Budějovic. Leží v rybníkářské krajině českobudějovické pánve, nad Munickým rybníkem, město je rozděleno vedví řekou Vltavou. V současnosti (r.2008) zde a v místních částech Bavorovice, Buzkov, Hroznějovice, Jaroslavice, Jeznice, Kostelec, Líšnice, Munice, Poněšice, Purkarec žilo asi 4680 obyvatel. Počátky historie města jsou spjaty s královským hradem Hluboká, založeným v polovině 13.st. králem Přemyslem Otakarem II., jako oporu své moci na skalnatém ostrohu nad Vltavou. Pod hradem vznikla osada, s původním názvem Podhrad, byla povýšena na městečko v r. 1496 Vilémem z Pernštejna, kdy se začíná budovat rybniční soustava. Další majitelé hradu ze Suneka, z Hradce postupně přestavěli středověký hrad na nádherné renesanční sídlo. Od r.1661 (do r. 1947) byl zámek v držení rodu Schwarzenbergů. V l.1708-1721 byl za rybníkem Munickým postaven lovecký zámeček Ohrada. Schwarzenbergové dali Hlubokou v l.1839-1871 přestavět do dnešní podoby v duchu romantické novogotiky podle vzoru anglického zámku ve Windsoru, od r. 1841 je v Ohradě soustředěna expozice lesnického a mysliveckého muzea. Městem se Hluboká nad Vltavou, která vznikla spojením osad Podhrad, Hamr, Podskalí a Zámostí, stala císařským rozhodnutím v r.1907.

--fotky zde zatím neuvedeny--

Dnes zde najdete státní zámek, ve kterém je bohatý interiér s cenným nábytkem, jedinečné řezbářské práce, množství obrazů, vzácných goblénů, uměleckého skla a porcelánu. Okolo zámku se rozkládá rozsáhlý anglický zámecký park s mnoha vzácnými dřevinami a díky umístění na kopečku vidíte zde daleko do kraje. V okolí města je hospodářská krajina s velkými rybníky (druhý největší v ČR Bezdrev, Munický, Naděje, Zvolenov, Poříčský), najdete zde stromořadí staletých dubů s kočárovými cestami, rozlehlými oborami a bažantnicemi. Se zámkem sousedí bývalá jízdárna, kde je od r.1956 umístěna Alšova Jihočeská Galerie s expozicí jihočeského gotického umění, výstavou holandského malířství 17.st. a výstavami českého moderního umění 20.st. Od r. 1841 je v barokním zámečku Ohrada umístěna expozice lesnického, mysliveckého a rybářského muzea. Vedle loveckého zámku je ZOO s převážně drobnou evropskou zvěří. Dále je ve městě kostel sv.Jana Nepomuckého, fresky M.Alše na městském úřadě, kapli sv.Rocha, býv.synagogu z 20.st. a židov.hřbitov. U města na Podskalské louce stojí známé golfové hřiště, na Pokutní louce najdete pamětní kámen popravy Záviše z Falkenštejna (12.8.1290). Ve městě je také moderní koupaliště s tobogánem. U města končí od r. 1990 vzdutí Hněvkovické vodní nádrže. Severně od města je nad Vltavou Karlův hrádek založený v r.1347 králem Karlem IV. jako lovčí hrádek, dále uvidíte návesní kapli svatého Isidora v Hroznějovicích, návesní kaplička sv. Václava v Jeznici, starobylý kostel sv. Vavřince v Kostelci, selské baroko v Líšnici, dvůr Němče, selské baroko, návesní novorománská kaple-památková zóna v Munici, statek Lexů čp. 7, návesní kovárna se zvoničkou v Poněšicích, gotický kostel sv. Jiří, pamětní síň voroplavby, pomník purkareckých plavců a Vorařské muzeum, zřícenina Karlův hrádek v Purkarci ze 14.st. V nedalekém Hosíně (asi 4 km jihovýchodně) je mezinárodní letiště využívané pro sportovní letectví. Město Hluboká nad Vltavou je součástí sdružení obcí "Mikroregion Budějovicko - sever".

Lišov ^

[web města] Lišov se nachází asi 11 km východně od Českých Budějovic a asi 13,5km severně od Borovan. Leží na tzv. Lišovském prahu, který vytváří jakousi vyvýšeninu mezi dvěmi významnými rybníkářskými oblastmi - Třeboňskou pánví na východě a Českobudějovickou pánví na západě od Lišova. Město leží na křižovatce hlavního tahu z Jindřichoiva Hradce na České Budějovice(označuje se mezinárodním číslem E49 a E551) a silnicí č.146. V současnosti (r.2008) zde a v místních částech Červený Újezdec, Dolní Miletín, Dolní Slověnice, Horní Miletín, Horní Slověnice, Hrutov, Hůrky, Kolný, Levín, Lhotice, Lišov, Velechvín, Vlkovice žilo asi 4020 obyvatel. První písemná zmínka o Lišově pochází z r.1334, procházela tudy tzv. Linecká stezka z Podunají do Čech. Pravděpodobně zde existovala osada již ve 13.st. - osad Budivojova neboli Staré Budějovice. Lišov od počátku historie náležel k panství Hluboká, které bylo lénem českých králů. Za Přemysla Otakara II. byla osada přestavěna na větší středisko, pravděpodobně ve 14.st. zde stojí již městys. Za Karla IV a jeho syna Václava IV nastává rozvoj městyse, rozšiřují se řemesla, ochody, trhy a práva (odúmrti, hrdelní). Do r.1489 měl panství v zástavě Zdeněk Lev z Rožmitálu, téhož roku bylo panství vyplaceno králem Vladislavem II. a znovu zastaveno moravskému pánu Vilému z Perštějna. V r.1561 bylo povoleno vaření piva a svobodné prodávání, dále císař Rudolf II. povoluje dva výroční trhy. Za Pernštejna se zde rozšiřovalo protestantské vyznání. V r.1619 byl Lišov vypálen a s ním i fara, která byla obnovena až v r.1661. Lišov se stal svobodným městem teprve r.1706, až do r.1756 se také pohřbívalo kolem kostela. Roku 1765 bylo královským patentem zrušeno právo hrdelní, bylo zrušeno nevolnictví a tělesná poddanost. V .1826 vzniká škola. V r.1861 byl zbořen starý kostel a v r.1864 vysvěcen nový - sv.Václava, který dodnes skrývá varhany z dílny Fr.Svítila staršího z Nového Města na Moravě, významné osobnosti českého varhanářství, jehož výtvor se nikde jinde již nedochoval. V novodobé historii se město výrazně proslavilo výrobou nábytku, v Lišově působí řada truhlářských firem a několik velkých prodejen nábytku a koberců.

Dnes zde najdete kostel sv. Václava z 19.st., fara z 18.st., barokní sochy sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého, Schwarzenberský špitál ze 17.st., dnes restaurovaný na kulturní centrum s národopisným muzeem Fr.Miroslava Čapka, lišovského rodáka, vlastivědného a národopisného pracovníka, galerií, stálou výstavou obrazů Jana Rafaela Schustera, knihovnou, internetem pro veřejnost a odpočinkovou zahradou. Dále zde najdete soukromé muzeum hracích strojků, v níž je bohatá expozice flašinetů, polyfonů a orchestrionů. V parku najdete pomník obětem 1.sv. války, u kostela najdete pomník obětem 2.sv. války. V okolí města najdete několik krásných rybníků a lesy bohaté na houby. Nedaleko města na cestě k rybníku Koníř stojí kaple P.Marie Lurdské z 19.st. Nedaleko od města za rybníkem Čekal najdete jednu superzajímavost - Locus perenis (věčné místo), takzvaný Střed Evropy, neboli jeden z pevných bodů pro přesné měření nadmořské výšky Rakouského mocnářství. Je jediným základním nivelačním bodem u nás a nad ním je vztyčeny pomník z 19.st. V okolních osadách najdete několik zajímavých jihočeských statků, kapliček a kostelíků a pomníků.

Nové Hrady ^

[web města] Nové Hrady se nacházejí asi 11,5 km jihovýchodně od Trhových Svin a asi 15 km jihovýchodně od Borovan. Leží pod svahy Novohradských hor v krajině rybníků na říčce Stropnici poblíž hranic s Rakouskem, městem prochází silnice č.154. V současnosti (r.20087) zde a v místních částech Byňov, Nakolice, Obora, Štiptoň, Údolí, Veveří, Vyšné žilo asi 2600 obyvatel. Nejstarší písemná zmínka o hradu postaveném na slovanském hradišti pochází z r.1279, tehdy zde vládli Vítkovci. Nové hrady byly ve středověku významnou pohraniční pevností, uváděné již r.1284 jako město. V 14.st. patřily Nové Hrady pánům z Landštejna, ti je pak v r.1359 prodali bratrům z Rožmberka. Ve 2. polovině 14.st. bylo město opevněno hradbami a zdejším měšťanům se dostalo obdobných práv a výsad, jakým se těšili obyvatelé královských měst. Město i krajina se rozvíjela, vznikají rybníky. Po smrti posledního Rožmberka Petra Voka v r.1611 přešly Nové Hrady spolu s dalším rožmberským majetkem na pány ze Švamberka, kterým byl majetek, za účast na stavovském povstání, zabaven. Po r.1620 po Bílé Hoře se Nové hrady stávají rezidenčním městem Buquoyojů, kteří zde sídlili až do roku 1945. Ti nejprve přestavěli rožmberský dům na náměstí na barokní rezidenci, později v nově vybudovali zámek na okraji centra města. Tento rod zde zanechal mnoho dalších významných stavebních, uměleckých i přírodních památek, zakládali přirodní rezervace, parky, věnovali se rozvoji školství a charitativní činnosti, celá oblast se rozvíjela díky zakládání sklářských hutí, které na přelomu 18.-19. století dosáhly evropského věhlasu hlavně výrobou hyalithu - černého a červeného skla, nepropouštějícího světlo, jehož vynález se připisuje hraběti Jiřímu Buquoy. Východní části města (Nakolice, Obora u Vyšného a Vyšné) byly k někdejšímu Československu připojeny až v r.1920 jako součást tzv. Západního Vitorazska a v rámci Čech začleněna do soudního okresu Nové Hrady v politickém okrese Kaplice.

--fotky zde zatím neuvedeny--

Dnes v městské památkové zóně najdete hrad s hradní expozicí, empírový zámek na východním okraji centra města z 19.st. s parkem a jezírkem, využíváný Akademií věd ČR a Jihočeskou univerzitou. Dále je zde barokní klášter řádu Služebníků panny Marie - servitů ze 17.st., kteří zde opět po celkové rekonstrukci (v 50.–80. l. 20.st. zde byly kasárna pohraniční stráže) navrátili jeho původnímu účelu, je zde také klášterní kostel gotický kostel sv.Petra a Pavla, rodinná hrobka Buquoyů ze 17.st., kde je pochováno 18 členů rodiny, ostatní jsou pochováni v novogotické hrobce na hřbitově s tympanonem portálu s mozaikou podle M.Švabinského. Uvidíte zde i kostel jehož základy pocházejí ze 13.st., vypáleného v r1423 husity, nynější podoba kostela pochází z přelomu 15.-16.st. Ve městě stojí také Novohradská kovárna rodiny Gossingerů z 18.st., která o svátcích ožívá expozicí kovářského či jiného lidového řemesla. Dále tu najdete mobiliář barokní lékárny, renesanční radnici, městskou bránu se zbytky opevnění a koželužnu s výstavními prostory. Jihozápadně od města leží romantický přírodní park Tereziino údolí s naučnou stezkou, stojí zde výjimečně zachovalá vladycká tvrz Cuknštejn, postavená na konci 15.st. Okolí je krásná lesnatá krajina Novohradských Hor jihovýchodně od města a rovinatější rybníkařská oblast severozápadně od města.

Rudolfov ^

[web města] Rudolfov se nachází asi 5,5 km jihozápadně od Lišova a asi 5,5 km severovýchodně od Českých Budějovic. Leží na západním úbočí Lišovského prahu nad Rudolfvským zlomem, který spadá do Českobudějovické pánve, je tedy z města krásný výhled od krajiny kolem krajského města, do oblasti rybníků kolem a na hory Blanského lesa a Šumavy. V současnosti (r.2008) zde a v místní části Hlinsko žilo asi 2400 obyvatel. Rudolfov je příkladem živelného hornického města, jehož vývoj nedospěl do stádia ucelené urbanistické struktury. První zmínky o těžbě stříbra v okolí pochází z r.1385, k intenzivní báňské činnosti však došlo až v 16.st. a těžba probíhala zhruba šedesát let. Okolní kraj se díky této těžby silně rozvíjel, Rudolfov patřil v té době, vedle Jáchymova a Kutné Hory, k nejvýznamnějším královským hornickým sídlům v Čechách. V l.1554-83 byl postaven protestantský kostel sv.Víta. V r.1585 Rudolf II. vydal výsadní listinu, podle které se hornické osady ve Velkých Horách, jak se tehdy Rudolfov nazýval, a okolí staly svobodným horním městem s rozsáhlými privilegii. Na počátku 17.st. se stávalo město stále větším konkurentem katolických Budějovic. Od r1610 však začíná úpadek těžby díky vyčerpání rudy a díky průvalům vody. Konec Rudolfova jako významného města a soupeře Budějovic přišel se stavovským povstáním. Katolické Budějovice zůstaly věrné císaři, v Rudolfově a okolí byli ubytovaní příslušníci stavovského vojska. A pak v r.1619 vojska císařského generála Buquoye s posádkou z Budějovic bylo město a okolní osady vypáleny a srovnány se zemí. V r.1620 Ferdinand II. zbytkům města privilegia odebral a do své původní slávy se již Rudolfov nikdy nevrátil. Částečně bylo město obnoveno město již v 17.st., v r.1656 je Rudolfov poddanskou vsí města České Budějovice. Jako městečko je uváděn až od r.1720, v dolní části města byl opraven renesanční zámeček, vystavěný těžařem a podnikatelem J.Hőlzlem ze Sternsteinu, později přestavovaný, v l.1776-1991 sloužil pro účely armády, v dolech byly uchovávány dělostřelecké granáta. Zámeček je dnes sídlem firem. V letech 1772-1782 v městečku sídlil vrchní báňský úřad, který sem byl dočasně přestěhován z Příbrami. Určitý výraznější rozkvět pak Rudolfov prodělal v 19.st., tehdy se zde rozvinula tradice paličkování krajek a pálení ovocných kvasů, která se udržela až do současnosti. Poslední zdejší důl byl uzavřen r. 1910.

Dnes ve městě najdete renesanční protestantský kostel svatého Víta z 16.st., barokně upravený v 18.st. Dále je zde renesanční budova původně královského báňského úřadu z 16.st. tzv. Purkmistrův dům, od r.1690 sloužící jako radnice. Na fasádě najdete např. troje sluneční hodiny. V dolní části města najdete budovu ze 17.st. na místě bývalého renesančního zámečku z konce 16.st., vypáleného v r.1619. V okolí hráze Královského rybníka, v minulosti využívaného pro napájení náhonů důlních zařízení, se zachoval zajímavý měšťanský dům. Dále zde nadjete sbor smíření CČSH s farou, vedle školky najdete hornické muzeum s expozicí dobývání, nedaleko města je bývalý zámeček Lustenek ze 16.st., který nechal postavit císařský solní úředník Georg Pirchinger z Lustenecku. V 17.st. zde tehdejší majitel Holtzul ze Sternsteinu skrýval náboženské emigranty z Korutan a Štýrska, od r.1622 pak byli majiteli budějovičtí děkani Ti jej v 18.st. nechali barokně upravit. Mnoho dalších historických, převážně důlních, památek Rudolfova můžete vidět na trase Naučné stezky, která představuje návštěvníkům ve městě a v okolních obcích vývoj a průběh těžby.

Trhové Sviny ^

[web města] Trhové Sviny se nacházejí asi 19,5 km jihovýchodně od Českých Budějovic a asi 11 km severozápadně od Nových Hradů. Leží ve zvlněné krajině podhůří Novohradských hor s množstvím rybníků, na soutoku Farského a Trhosvinského potoka. V současnosti (r.2008) zde a v místních částech Březí, Bukvice, Čeřejov, Hrádek, Jedovary, Něchov, Nežetice, Otěvěk, Pěčín, Rankov, Todně, Třebíčko, Veselka žilo asi 4730 obyvatel. První písemná zmínka pochází z r.1260, kdy zde vládnou pánové z rodu Vítkovců. Ve 13.st. vznikla na staré obchodní cestě z Vitorazska do Čech osada s hradem, původně zvaná Svinice. Ve 14.st. patří Svinice pánům z Landštejna, a později Rožmberkům, kteří je připojili k novohradskému panství. Hrad měl významnou roli ještě za husitských válek v r.1420 byl dobyt a obsazen J.Žižkou. V 15.st. byl hrad již zchátralý, nastává však rozvoj kraje - zakládají se rybníky, osada získává některá privilegia. V r.1481 Sviny získaly od krále Vladislava Jagellonského právo pořádat dvakrát za rok trhy a městečko získává přídomek Trhové, v r.1482 uděluje mílové právo a právo vařit pivo. Rozvíjely se cechovní organizace řemeslníků např. soukeníků a zvláště obuvníků. V r.1549 však podlehlo požáru 131 domů, za stavovského povstání v r.1619 bylo městečko zcela vydrancováno a spáleno. V 19.st. začala v městečku známá výroba knoflíků, rozvoj však nepokračoval, protože se představitelé obce vzepřeli stavbě železnice. V l1950-60 byly Trhové Sviny sídlem okresu.

--fotky zde zatím neuvedeny--

Trhové Sviny - městská památková zóna, dnes zde najdete kostel Nanebevzetí Panny Marie, původně gotický kostel ze 13.st., přestavěný v 15.st. s křestní kaplí a jižní věží ze 16.st., barokním oltářem z 18.st., rokokovou kazatelnou a varhanami z 18.st. Ve stěně kostela pod emporou stojí tesané náhrobní kameny drobných šlechticů z okolí. Dále je zde radnice připomínána již v 16.st., dnešní stavba pochází z r.1845 a stojí uprostřed řady měšťanských domů s podloubím na jižní straně náměstí. Radniční štít je doplněn sochami králů Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. Dále zde uvidíte barokní sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého z 18.st., kamennou kašnu uprostřed náměstí z 19.st.. V okolní krajině najdete charakteristické prvky - kamenné válcovité milníky z 18.st., na Členském potoce leží Buškův Hamr - železný hamr z konce 18.st. s expozicí hamernických a kovářských výrobků s funkčním zařízením vlastního hamru, poháněné vodními koly. Jižně od města vede naučná stezka a na ní narazíte na poutní barokní kostel Nejsvětější Trojice z 18.st., u kterého stávaly kdysi lázně. Trojboká kaple skrývá pramen vody, jíž bývala tradičně připisována léčivá moc, především proti očním neduhům. Místní části Něchov a Todně patří ke starobylým vsím připomínaným již ve 12.st. V Otěvěku se zachovalo několik lidových staveb a smírčí kříž. V Čeřejově je pomník z r.1938 připomínající místo někdejšího dvorce, který získal Jan Žižka z Trocnova jako věno své manželky Kateřiny. Na okraji osady Veselka je nově zpřístupněna předválečná pevnůstka s expozicí československého pohraničního opevnění. Každý rok se v Trhových Svinech koná festival pod názvem Valdauf, na počest svinenského rodáka Karla Valdaufa. Ve městě se také narodil Dr.Emil Hácha, prezident v l.1938-45. Město je východiskem turistických cest do Slepičích hor.

Týn nad Vltavou ^

[web města] Týn nad Vltavou se nachází asi 18 km severovýchodně od Zlivi as asi 26 km severozápadně od Lišova. Leží v nejsevernější oblasti českobudějovicka na obou březích řeky Vltavy těsně nad soutokem s Lužnicí kousek pod hrází Hněvkovické vodní nádrže. V současnosti (r.2008) zde a v místních částech Hněvkovice na levém břehu Vltavy, Koloděje nad Lužnicí, Malá Strana, Netěchovice, Nuzice, Předčice, Vesce žilo asi 8 450 obyvatel. Počátky historie území jsou spojeny s pražským biskupstvím, který jej získal asi v 11.st. Vyrostl zde opevněný dvorec s románským kostelem P.Marie při vodní cestě a vltavskému brodu. Nejstarší písemná zmínka pochází z r.1229. K rychlému rozvoji Týna došlo ve 13.st., bylo založeno nové městské centrum, tzv. Nový Týn kolem kostela sv.Christofora. První zmínka o Týnu jako městě pochází z r.1327. Po smrti krále Přemysla Otakara II. byl Týn vypálen odbojnou šlechtou v čele s Vítkovci, za podporu krále. Později vzniká kamenný hrad pro ochranu města a obchodní solné stezky podél Vltavy, město bohatne, vzniká zde kapitulní škola, pracuje zde řada řemeslníků - pekaři, řezníci, ševci, soukeníci, tkalci a další. V 15.st. byla odkloněna solná stezka na Vodňany, majetek získávají pánové ze Sobětic a tím se přerušuje církevní správa nad městem. Sobětičtí později začali podporovat katolíky, a až Jiří z Poděbrad v r.1461 věnuje pánům majetek Čabelickým. V r.1468 byl Týn vypálen katolickou Jednotou. Koncem 15.st. zde vzniká sbor Jednoty bratrské, v 16.st. je provedena oprava pustnoucího týnského hradu, v r.1564 město postihl ničivý požár. To má za následek obnovu města v podobě goticko-renesančním, vzniká nová radnice. S nástupem Habsburků se solná stezka změnila na lodní dopravu přes Týn - vzniká prostorná solnice. Poslední Čabelický v r.1600 odkázal majetek králi, Rudolf II pak pronajal majetek městu nejdříve na 9 let a pak jej učinil královským městem. Za stavovského povstání se město přikloní ke stavům a tak po Bílé hoře byly městu odňaty veškerá privilegia. V r.1621 jej získává opět arcibiskupství, nastává rekatolizace. Za 30-tileté války bylo město a okolí skoro zničeno a v r.1680 postihla město morová epidemie. V r.1682 město získalo svá stará privilegia, domy byly barokně opraveny, v r.1699 se staví barokní zámek - arcibiskupská rezidence. V 18.st. nastává doba rozvoje obchodu, prochází zde obchodní trasa, projíždí zde formanské vozy, dostavníky i říšská pošta. V r.1728 zde vznikl požární řád, který je považován za první uzákoněnou podobu požární ochrany. Za Marie Terezie byla svedena v okolí řada bitev a krajina byla ničená Francouzy či Prušáky. V r.1749 zřídila armáda nedaleko Týna cvičiště polních dělostřelců, což zapříčinilo další rozvoj města. Od r.1771 v kraji nastávají selské bouře násilně potlačované vojskem. V r. 1778-9 bylo cvičiště dělostřelců zrušeno. V r. 1784 vznikla českobudějovická diecéze, k níž byli týnští přičleněni. V r. 1796 postihl Týn největší požár v jeho historii, shořelo mnoho domů, zámek i kostel a město tak značně zchudlo. Další ránu městu zasadily tažení Napoleona, zavlečené choroby a deputátní dávky. V 19.st. se týnští proslavili pěstováním exotických rostlin, město je přestavováno, jsou dlážděny silnice. V r.1849 má město měšťanský výbor, v r.1850 vzniká nový okres Týn nad Vltavou. Taktéž dochází odchodu vojenské posádky města, což má za následek snížení odbytu zboží, navíc se městu se vyhnula železnice a upadl význam lodní dopravy, což má za následek stagnace města. Mnozí obyvatelé odjíždějí do Ameriky. Teprve na počátku 20.st. nastává malý rozvoj průmyslu, přerušený však 1.sv. válkou a krizí. V r. 1932 došlo založení Městského muzea, které v r.1955 získalo nové reprezentační prostory arcibiskupského zámku. V r.1960 zanikl okres Týn nad Vltavou a území bylo rozděleno mezi nové okresy - město připadlo okresu České Budějovice. Po dostavbě vodního díla Orlík musely být některé části města demolovány - mlýny a městská plovárna. Od r.1962 fungovala pravidelná lodní doprava mezi Orlíkem a Týnem, dlouho se však neudržela a k obnovení došlo až v r.2000. V r.1980 vzniká JE Temelín a s ním spojené dvě vodní díla, nad Týnem Hněvkovice a pod Týnem Kořensko.

--fotky zde zatím neuvedeny--

Dnes můžete ve městě uvidět městské muzeum v budově bývalého arcibiskupského zámku na náměstí s expozicí historie regionu a vorařství, vltavínů, světa loutek. Dále je zde kostel sv.Jakuba (původně sv.Christofora ze 13.st.) ze 16.st., barokně přestavěný v 18.st. s barokními varhanami z 18.st. V parku najdete zbytky hradu ze 13.st. na místě dřevěné tvrze jako sídlo biskupského správce panství, zůstal zde dochován vstupní most z 16.st., hradní příkop a část valu. Za hradem najdete v parku otáčivé hlediště v divadle v přírodě vzniklé v r.1983, které je jedinou amatérskou scénou (Divadelní společnost Vltavan) tohoto druhu ve střední Evropě. V městské galerii u Zlatého slunce můžete navštívit výstavy současného výtvarného umění. Nedaleko města v místech císařského cvičiště dělostřelců tzv. "Velký Depot" je barokní sousoší na památku obětem výbuchu střelného prachu z r. 1753. Na Semenci najdete betonovou vyhlídku ze 30.let 20.st., nedaleko je soutok Vltavy s Lužnicí, kde stojí barokní Boží muka 18.st. a pod Semencem je stanice Pomoc přírodě - areál praktické ochrany přírody se záchrannou službou pro handicapované živočichy, arboretem a botanickou zahradou. Po Vltavě se můžete plavit v létě lodní dopravou. Přímo u JE Temelín stojí renesanční zámek Vysoký Hrádek, ve kterém je umístěno Informační středisko JETE. V Pořežanech najdete muzeum historických vozidel - automobily, motocykly a kočáry. V Kolodějích je barokní zámek na místě renesanční tvrze, židovský hřbitov a památník loutkáře Matěje Kopeckého, který je pochován na týnském hřbitově a má zde symbolický pomníček. V Hněvkovicích najdete zámek ze 17.st.

Zliv ^

[web města] Zliv se nachází asi 18 km jihozápadně od Týna nad Vltavou a asi 6 km západně od Hluboké nad Vltavou. Leží v krajině rybníků českobudějovické pánve, kolem něj jsou vody Bezdreva (2. největší u nás), Mydlovarského a Zlivského rybníka, městem prochází důležitá železniční trať č.190, spojující České Budějovice s Plzní. V současnosti (r.2008) zde žilo asi 3700 obyvatel. Nejstarší písemná zmínka pochází až z r.1409, i když z archeologických průzkumů je známo, že zde bylo osídlení keltské, germánské i slovanské. V 15.st. je osada poddanskou vsí hradu Hluboká. Hlubocké panství bylo často dáváno panovníkem jako zástava za půjčky, proto často střídalo své majitele - Rožmberkové, Lobkovicové, Pernštejnští, ze Suneku. V r.1562 koupil Hlubokou od císaře Ferdinanda Jáchym z Hradce. Koncem 16.st. obyvatelstvo vyznávalo podobojí. Páni z Hradce r.1598 prodali hlubocké panství pánům z Malovic. Ti se postavili na stranu stavovské opozice proti Ferdinandovi II, u Zlivi bylo Mansfeldovo vojsko přepadeno, málem zdecimováno a císařské vojsko generála Buquoye pak okolní vesnice téměř zničilo. V době 30-tileté války, kdy okolí patřilo hlubockému panství Schwarzenberků, obce trpěli vpády obou stran, což mělo za důsledek devastaci, útěk obyvatel a přerušení vývoje. Od r.1814 má Zliv samostatnou rychtu, začíná rozvoj Zlivi, kterému značně pomohla stavba železniční tratě České Budějovice - Plzeň. V té době zde stojí schwarzenberská továrna na šamotové zboží, vzniká zastávka, pošta, telegraf a v r.1890 i škola. V r.1960 byla osada Zliv povýšena na město.

--fotky zde zatím neuvedeny--

Dnes zde můžete vidět kostelík sv.Václava vystavěný v novogotickém stylu, kamenný dvouobloukový most z 18.st., osazený sochou sv.J.Nepomuckého. V okolí se nachází několik archeologicky významných lokalit - odkryté soubory sídlištních a výrobních objektů z doby bronzové, keltského, germánského i slovanského osídlení, s četnými nálezy výzbroje, zdobené keramiky či železářské strusky. Západně od města se nachází terénní stanice Jihočeské univerzity Vomáčka. Na Mydlovarském rybníku je koupaliště s kempem.

Úvodní stránka trasovníku > Jihočeský kraj > Českobudějovicko (popis regionu)

© www.trasovnik.cz - všechna práva vyhrazena; kopírování bez souhlasu zakázáno  [ info@trasovnik.cz ]