Čtrnáct artikulí o turistice
|
Úvodní stránka
O projektu Čtrnáct artikulí o turistice |
|
O autorovi Kontakt |
Doplněk r.2008.
Po čtyřěch letech co jsem tyto artikule sepsal jsem nabyl dojmu, že cyklistům nejde o nic jiného, než o jejich kolo , ničím neomezený prostor a nic víc. Nesnášejí nikoho jiného, nejsou schopni pochopit, že existují i jiné možnosti přepravy než je kolo a nechtějí slyšet žádný jiný názor.
Za ty léta artikulí jsem se setkal jen s jedním/dvěma pozitivními názory na tyto body a s asi 20 absolutně odmítavými. Nejhůře na tom všem je to, že těchto asi 20 názorů absolutně nechtělo respektovat vlastnictví majetku a představují si, že všechna pole, louky, chodníky, silnice, lesy jsou věřejné, obecně prospěšné. Velmi tristní, když uvážíme, že každému asi vadí, když mu někdo šlape po kapotě jeho auta nebo přestřihně kleštěma drát na kole. Je tedy zajímavé, že těm rádoby cyklistům nevadí, že ničí lesy, pole, louky jiným lidem. Mají tu drzost jezdit po chodnících mezi matkami s kočárky nebo seniory o berlích a vztekají se, když je ohrozí automobilista na silnici. Tihle ti rovnostáři cyklističtí, kteří nechtějí uznat, že je někdo v dopravě slabší a ten se musí chránit (chodec), chtějí vlastně nerovnoprávnost - přesněji silnice, chodníky a krajinu je pro sebe.
Velmi jsem byl udiven i tomu, že cyklisti nevidí problém v nekomplexnosti řešení turistiky u nás. Vlastně se tomu ani nevidím, vždyť cyklisti chtěji turistiku jen pro sebe.
Jste sebestřední hlupáci, kteří si nevidí na špičku svého kola. Jste ubožáci a směji se vám vždy když se sejdete v počtu 500 osob na tzv den bez aut a horujete za cyklostezky v Brně!! Asi si ty cyklostezky nezasloužíte, když se vás sejde ve 350 tisícovém městě jen 500. Je to směšné a hrne mi to slzy do očí nad tím, jak jste dokázali z krásného cyklosportu udělat takový paskvil. Oststním turistům - chodcům, motorkářům, inlainistům, koloběžkářům, koňákům, vozíčkářům a automobilistům - vzkazuji. Berte na ně opravdu ohled, jsou to chudáci ti cyklisti, nikdo je nemá rád, každý jim jen zazlívá jejich miláčka. Pusť te je před sebe na chodníku, co když jim za rohem utíká třeba rohlík k večeři. Pusť te je do autobusu, co když ma jejich miláček již zadřená kolečka. Vemte je k sobě na sedadlo vašeho auta, vždyť určitě si potřebují odpočinout a hlavně nemohou ožralí jezdit po silnici.
Doplněk z r.2006 - ve veloprodejnách a časopisech jsem narazil na nálepku "Beru ohled". Protože za posledních 15 let jsem se setkal s mnoha cyklisty z různých zemí a zjistil jsem, že se s nimi moc nedá bavit, rád bych k tomuto něco podotknul, i když po zkušenostech cítím, že to vůbec nebudou chtít slyšet. Cyklisté si totiž myslí, že kolem nich se točí svět a samolibě nehledí na nic okolo. Takže k té nálepce vzkazuji toto :
Přidejte se i vy!
* nalepte symbol turisty na zadní část svých brašen u kola
* pomozte vetší bezpečnosti turistů na chodnících a silnicích
* vyjádřete tím svou podporu turistům
+------+
¦ DÍKY ¦
+------+
BERU OHLED
Patříme k sobě. Používáme stejnou komunikaci. Máme stejná práva. Pěší turista je slabší a zranitelnější, proto ho chráním a respektuji. Vidíš symbol na mém kole? Tak me následuj! Chovejte se k turistům jako já. Buďme ohleduplní!
Doufám, že si z těchto slov vezmou cykloturisté ponaučení, jinak se stávají jen další vyřvávající samolibou skupinkou, která si uzurpuje právo na svoje, bez ohledu na ostatní. A pak tato nálepka je jen výsmešnou drzostí z jejich strany. S heslem, jak ty se dnes zachováš k turistovi - on ti to zítra v autě vrátí - nazdar!
Vážení,
Jsem aktuálně spíše pěší turista než cyklista a kolo jsem pověsil chvíli po revoluci na hřebík. Teda do sklepa. Byl jsem totiž velmi tvrdý bajker, který jezdil na horalovi prakticky všude od polí, luk až po lesy a cesty. Nic pro mne nebylo překážkou. To ale byly doby, kdy cykloturistů bylo poskrovnu. Protože jsem si později uvědomil, že mé počínání není to pravé ořechové a začal jsem vnímat nárůst cykloturistiky jako budoucí problém, uložil jsem svoje kolo k ledu. A někjak se to sešlo vše dohromady - již jsem na něm neseděl. A dnes mi daly události za pravdu - nastává velký problém a dochází ke střetu mezi pěšáky, ekology, automobilisty, cykloturisty a jinými skupinami při pohybu v krajině. Kolo jsem již nevytáhl také proto, že mne "sejří" různé aférky a získal jsem jakýsi odpor k provozování kolojízdy, majíce strach, abych nebyl zařazen mezi "bandu" prohánějících se šílenců, kteří ohrožují kdekoliv kohokoliv.
Díky svému známému jsem si ale uvědomil, že není možné jen tak něco odhodit a ač bych nejraději cyklisty na svých cestách nepotkal - KOLO do krajiny patří, jen je třeba lidi usměrňovat a vychovávat. Proto jsem se s radostí účastnil zájezdu na seminář o cykloturistice (pozn.autora : kontrolor pravopisu ve Wordu nezná pojem cykloturista ani cykloturistika!?). Nějak jsem si utříbil myšlenky a sepisuji zde svých "čtrnáct artikulí trasovnických", které jsou směřovány spíše k turistice obecně. Mnoho z nich spolu velmi úzce souvisí.
1
Chybí obecně komplexnost řešení turistiky v ČR v průběhu celého roku a na všech stupních správy - způsob trávení života lidí v krajině je různorodý (pěšky, kolo, auto, lyže, brusle, spřežení, padák, balón ...), pohybují se po různých místech, kde dochází ke střetu se správci (CHKO, lesy...) či majiteli pozemků a komunikací. Pokud se nebudeme snažit pojmout turistiku komplexně, nastanou problémy mezi různými skupinami, které pak budou oprávněně namítat, že někdo preferuje je na místo jiných. Do řešení se musí zapojit všechny skupiny lidí společně se správci, nájemci, majiteli, podnikateli atd... .
2
Existující zákony jsou špatné a zastaralé, mezi občany je malé právní povědomí - většina zákonů byla šitá horkou jehlou, a o jejich kvalitě by se dal napsat román. I díky tomu existuje mnoho právních výkladů a spousta lidí má pak svůj názor na věc, o kterém si myslí, že je ten pravý. Mnohé ze zákonů nejsou schopny podchytit a reagovat na změněné chování lidí a postihovat trendy. Ve spleti zákonů se nikdo neumí orientovat a tudíž ani nechce a nemůže a nechce se pak chovat podle nich. Stejně tak zde patří i vymahatelnost práva a trest pro porušovatele.
3
Neexistence kvalitní a dostatečné šíře upravených tras pro cyklisty - ve státě se zaspala doba, rozvoj cyklistů byl nedostatečně podchycen, cyklotrasy jsou vedeny mnohdy jen jako čárka za splněný úkol a tudíž jednoduše po silnici a tak jsou oni nuceni využívat mnohdy komunikace, které byly určeny pro pěší nebo svou povahou kolu nevyhovují. Nastávají pak problémy, kdy pěší turisté nejsou ochotni akceptovat nával kol na cestě, kde donedávna byli páni oni či kde by kolo nemělo co dělat a cyklisté naopak nesnesou volně se povalující pěšáky na cestě, když oni by měli jít způsobně vlevo. Do tohoto bodu bych zařadil neexistenci lokalit, kde by se mohli např. vyřádit tvrdí bajkeři a omezit tak jejich řádění ve volné krajině anebo tras kde by oprávněně měli přístup pouze cyklisté.
4
Nedostatečná infrastruktura - dnešní stav kolem turistiky je takový, že nedostatečně využívá možnosti k doplnění svávající infrastruktury tak, aby vyhovovala co nejvíce turistům. Prakticky není nastolen stav, aby se daly kombinovat druhy přepravy kromě auto-pěší. Např. často není možné uschovat někde hlídaně kolo, když chci jít do lokality kde se sním nedá.
5
Nedostatečná komunikace zainteresovaných stran - mnohdy účastníci nechtějí anebo neumí spolu komunikovat tak, aby nějaký problém vyřešili. Obecně je problém umění vyjadřování - neumíme spolu mluvit, ale to je trend dnešní upachtěné doby. Slovy p.Krejčího netolerance, soběstřednost.
6
Koncentrace lidí do tzv.bodových míst - díky nekoncepčnosti řízení turistiky je na mnoha místech "přelidováno" a jinde na človíčka nenarazíte. Asi nemá nikdo zájem rovnoměrněji rozptýlit lidi po krajině třeba i tím (viz další bod), že budeme trasy budovat uvážlivěji občany informovat o různorodých zajímavostech. V tomto bodě však budou muset nastat také rozvážně definované zákazové oblasti a příkazy pro pohyb lidí, které by mělo vycházet z platných předpisů.
7
Nedostatečné, nepodložené či nepotvrzené údaje - mnohdy neexistence metodicky správně prověřených měření způsobu pohybu osob v krajině způsobuje mnoho omylů typu - nás je více, my jsme tu byli dříve, nás hyne na cestě více, což má za následek mylné povědomí o stavu věcí.
8
Zapojování se do diskuzí bez znalosti problému - i když do diskuze má právo zapojit se každý, kdo se cítí, že by měl být účasten, jenom srdcem se nedá diskutovat. Nesprávné pochopení o čem vlastně diskuze je vede k omylům, překrucování a následně k problémům s komunikací.
9
Právo na majetek - je třeba si velmi silně uvědomit, že lidé se pohybují v krajině, kde každá píď někomu patří, ale i to, že na takové pídi někdo jiný třeba hospodaří či spravuje ji. Každý majitel má svá práva daná ústavou a prakticky to jsou ti první, kteří by měli být účastnit debat o formách turistiky.
10
Špatné, nevhodné či nedostatečné využívání médií - informovanost lidí se mnohdy podceňuje a vedek různým spekulacím, fámám a tudíž k nepřesnostem, omylů a překrucování skutečného stavu věcí. Mám zde na mysli také špatné využívání moderních prostředků komunikace, hlavně internetu, ale spadá zde i tvorba informačních systémů, venkovních cedulí či letáků.
11
Roztříštěná organizovanost či špatné povědomí lidí o občanských sdruženích - v dnešní době existuje ohromné množství malých zájmových skupin. Ve vztahu k bodu 5 se neumíme sdružovat a projednávat své problémy ve větších skupinách, které by měli nějakou váhu a něco by dokázaly.
12
Ponechání řízení věcí na jiných a řešení problému až dodatečně - souvisí to s body 1 a 3 . Stále si myslíme, že někdo za nás něco udělá, že si z vlastních daní platíme armádu úředníků, kteří mají pracovat. Je v tom velký kus pravdy, ale nějak to nefunguje. Neuvědomujeme si, že na nás je, jak se úředníci s problémy vypořádají a že my je musíme tlačit k tomu, aby pracovali pro nás. Je také vhodnější přijít raději dříve a navrhnou řešení nějakého problému druhé straně. Druhá strana třeba ten problém nevidí, nebo nemá ze zákona povinnost takovou věc dělat, anebo nemá zájem to řešit, když o něm ví. Pokud se my sami nebudeme snažit o občanskou společnost, žádný politik, správce, hospodář za nás nic řešit nebude a spíše nás v něčem omezí, pokud dojde ke střetu.
13
Snaha hledat řešení - měli bychom se vždy snažit hledat jak problém vyřešit, něž hledat to, proč to nejde. Podle mne se vše dá společnou silou řešit, jen je třeba se snažit.
14
Pochvala a kritika - zkusme se trochu někdy zasmát, někdy někoho za jeho práci pochválit, vždyť je to tak krásné, když vaši práci někdo ocení. Stejně tak se nebojme i rozumné nesvéhlavé kritiky, vždyť ta může netupým jedincům pomoci rozvíjet se a tím i vylepšit jejich vtah k druhým.
Připomínky už nezasílejte, naznal jsem, že kvůli těm, kteří způsobili problém v turistice - CYKLISTI - to nemá cenu. Oni stejně nic nepochopí.